Mark Twain napsal, že "cestování má fatální důsledky pro předsudky, zaslepený fanatismus a omezenost". Republikánský kandidát na prezidenta USA Mitt Romney toho před svou kandidaturou na nejmocnějšího muže planety po světě moc nenacestoval.

Kamkoli Mitt Romney přijel a promluvil, vzbudil rozpaky nebo rovnou rozhořčení. Nejprve urazil Brity, když zpochybňoval jejich připravenost na olympiádu. V Izraeli pobouřil Palestince, když označil Jeruzalém za hlavní město židovského státu a ekonomickou mizérii Palestinců připsal (v kontrastu s izraelskou prosperitou) jejich "kulturní odlišnosti". Svou jednostranností poškodil americké zájmy v tomto regionu a naději na pokračování mírového procesu. Zatímco minulá republikánská administrativa George W. Bushe roli zprostředkovatele na Blízkém východě naprosto nezvládala, snažil se Barack Obama alespoň navrátit USA důvěryhodnost arbitra, který nepřehlíží izraelské prohřešky (zjm. Netanjahuovu osidlovací politiku). Svým nemožným vystupováním v Izraeli se však Romney jako nestranný arbitr pro Blízký východ již předem diskvalifikoval.

Své objevování starého světa zakončil Romney dvoudenní návštěvou Polska, kde se setkal mimo jiné s bývalým předákem odborů Walesou. Efekt však nebyl dokonalý. Polští odboráři jeho návštěvu bojkotovali, protože doma jde Romney tvrdě proti odborům. Návštěva se jinak nesla v duchu starých dobrých stereotypů z doby studené války. Té, kterou dle vlastních slov vyhrál jiný slavný republikán Ronald Reagan. Reagan žil v bipolárním světě, kde až na smolné výjimky z třetího světa (např. Afghánistán) bylo jasné, kdo stojí na dobré a kdo na špatné straně dějin. Bush junior už v tak jednoduchém světě nežil, a přesto viděl svět stále černobíle. Snad to souviselo s jeho hluboce náboženským viděním světa jako věčného soupeření dobra se zlem. Linie černobílých schémat s notnou dávkou nostalgie po starých časech se drží i současný favorit republikánů: Izraelci jsou hodní, Palestinci, Rusové a Íránci špatní.

Říkáte si, jak je jen možné, že by se někdo s tak omezeným vhledem do mezinárodní politiky mohl stát pánem Bílého domu a vést světovou supervelmoc? Budiž vám útěchou, že Romney sbíral během cesty peníze na kampaň a politické body u Židů a polských konzervativců, kterých žije v USA pěkná řádka. Přitom bral londýnskou olympiádu, jeruzalémskou Zeď nářků a Lecha Walesu v Gdaňsku jako pěkné pozadí pro americká média.

Držme Američanům v prezidentských volbách palec! Jakkoli je pro drtivou většinu amerických voličů zahraniční politika USA zcela podružná, bude mít jejich volba nesmírný význam i pro nás. Dalšího Bushe juniora v bleděmodrém si tento svět jako svého nejmocnějšího politika nemůže dovolit.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora