Zůstanou-li republikáni věrni své tradici, jejich prezidentskou nominaci získá Jeb Bush

Prezidentské volby v USA budou v listopadu 2016, první primárky v únoru příštího roku, ale svou kandidaturu na prezidenta už oznámilo přes tucet osob. Jak z demokratických kandidátů je nejznámější Hillary Clintonová, tak z republikánských Jeb Bush, oba díky svému příjmení. Hillary je manželkou bývalého prezidenta, bývalou senátorkou, pak ministryní zahraničí, Jeb (přezdívka, iniciály jeho jména John E. Bush) je synem bývalého prezidenta, bratrem bývalého prezidenta a bývalým guvernérem Floridy.

Amerika zažila už několik politických dynastií, když dva členové téže rodiny se stali prezidenty. V 18. století to byli Adamsové a Harrisonové, ve 20. Rooseveltové a téměř i Kennedyové (prezidentem jen jeden, zato senátorů a kongresmanů jako švábů). A na přelomu století to jsou Bushové, otec a syn, oba jménem George. Bude-li Jeb zvolen prezidentem, bude to poprvé v amerických dějinách, kdy třetí člen stejné rodiny vstoupí do Bílého domu.

A může se stát, že příští volby budou soubojem Bush versus Clintonová. Na jedné straně je to bizarní, na straně druhé se profese v rodinách běžně „dědí“: nikoho nepohoršuje, že máme rodiny lékařské, právnické, učitelské, herecké, ale i zpěvácké. Proč by to nemohly v politice zkusit děti vyrostlé v rodinách politiků?

Kandidát establishmentu

Ale zpět k Jebovi. Nyní v dlouhém zástupu republikánských uchazečů o nominaci patří k první trojici těch, kdo mají největší šanci ji získat. Dalšími dvěma jsou Scott Walker, guvernér Wisconsinu, který v tradičně demokratickém státě pokořil moc odborů ve státní správě a uspěl ve třech volbách za sebou; a Marco Rubio, senátor z Floridy, mladý skvělý rétor kubánského původu. V druhé vlně je senátor Rand Paul z Kentucky, z libertariánského křídla strany; ve vlně další jsou ostatní, například radikálně pravicový senátor z Texasu Ted Cruz.

Jaké jsou Jebovy nevýhody? Není příliš oblíbený u republikánských skalních voličů, především u aktivistů. Má reputaci člověka a kandidáta establishmentu, nikoli členské základny. Je vnímán jako centrista, což je paradoxní, protože on je hodně konzervativní; rozhodně konzervativnější než jeho otec a bratr. Nejvíce mu vytýkají vstřícný postoj k ilegálním imigrantům a obhajobu celoamerických standardů ve vzdělávání (jež zavedl jeho bratr); členská základna republikánů věří v decentralizaci a chce, aby školství zůstalo v kompetenci států unie. Byl guvernérem Floridy v letech 1999 až 2006; naposledy kandidoval v roce 2002, působí tedy jako z minulého politického věku.

A výhody? Z rodiny Bushů je nejkonzervativnější, takže ho mohou vzít na milost i aktivisté. Jako guvernér byl velice konzervativní ve fiskálních i morálních otázkách. Nejen že mluví španělsky stejně jako jeho bratr, ale má za manželku Mexičanku a konvertoval ke katolicismu – může tedy uspět u hispánských voličů. (Jeho bratr George v roce 2004 získal 44 procent těchto voličů, Mitt Romney v roce 2012 jen 27 procent; ten první vyhrál, druhý prohrál; a Hispánci jsou nejrychleji rostoucí etnickou komunitou v USA.) Je kandidátem establishmentu, a proto bude mít na kampaň hodně peněz – více než jeho straničtí protikandidáti.

Statistika na Jebově straně

Evropský politický a mediální establishment většinou chápe Demokratickou stranu (jež odpovídá jeho názorům), ale jen málokdo z něho chápe stranu Republikánskou. Ta má za poslední tři čtvrtě století dvě křídla – umírněné a konzervativní, přičemž těžiště strany se stále posouvá doprava, stejně jako u demokratů doleva. Umírnění republikáni jsou analogií evropské pravice: sekularizovaní, za nižší daně a efektivnější vládu. Ti konzervativní jsou za mnohem menší rozsah státu, především federální vlády, mnohem nižší daně i výdaje a od poloviny 70. let i mnohem výrazněji za tradiční židovsko-křesťanské hodnoty. Tedy američtí konzervativci jsou vlastně „fúzí“ ekonomických a politických libertariánů s morálními a hodnotovými tradicionalisty.

Oba bratři Bushové, synové bývalého prezidenta, v roce 1994 kandidovali na guvernéry: umírněnější George v Texasu, konzervativnější Jeb na Floridě. George uspěl, Jeb nikoli. O čtyři roky později kandidovali opět: George byl znovuzvolen, Jeb zvolen poprvé. George byl pak v roce 2000 zvolen prezidentem, Jeb v roce 2002 znovuzvolen guvernérem.

Jeb tehdy patřil ke konzervativnímu křídlu strany, dnes je vnímán jako umírněný. A od roku 1940 až dodnes v republikánských primárkách vždy kromě dvou případů zvítězil kandidát umírněného, nikoli konzervativního křídla strany! (Těmi výjimkami byli Goldwater v roce 1964 a Reagan v roce 1980).

Uspěje-li revolta aktivistů proti establishmentu, nominaci získá někdo konzervativnější: Walker, Rubio, Rand nebo Cruz. Bude-li však tradice posledních pětasedmdesáti let pokračovat, nominaci získá Jeb, kterého establishment podporuje. Statistika je na straně establishmentu, tedy nyní Jeba.

Povede se Bushům hattrick?

LN, 23.6.2015

Autor je ředitel Občanského institutu