29.3.2024 | Svátek má Taťána


USA: Barbara, matriarcha rodu Bushů

1.5.2018

Tweet profesorky Randy Jarrarové, že prý právě zesnuvší Barbara Bushová byla „velkorysá a chytrá a úžasná rasistka, která vychovala válečného zločince“, a ona je proto „šťastná, že čarodějnice je mrtvá“, nevystihuje přístup Američanů k manželce 41. a matce 43. amerického prezidenta úplně přesně. Milá paní profesorka to schytala ze všech stran.

Barbara Bushová zemřela v požehnaném věku dvaadevadesáti let. Těšila se všeobecné úctě; již dlouhou dobu nebyla v Americe na něčem tak všeobecná shoda napříč celým politickým spektrem.

Barbara Bush

Američané Barbaru Bushovou milovali kvůli její jednoduchosti a bezprostřednosti, normálnosti a autentičnosti. Nehrála si na někoho, kým nebyla. Právě kvůli této prostotě byla coby první dáma mnohem oblíbenější než její předchůdkyně Nancy Reaganová a následovnice Hillary Clintonová, které byly shledávány příliš snobskými či elitářskými. Barbara Bushová nikoli, tu vnímali především jako hodnou a laskavou babičku, kterou i byla a nestyděla se za to.

Přitom paradoxně pocházela ze společensky mnohem výše postavených kruhů než první dáma před ní i po ní. Pocházela stejně jako její manžel ze společenské elity na severovýchodním pobřeží USA; elity, která patřila mezi WASPs (bílé anglosaské protestanty). Tato elita ovládala americkou politiku, ekonomiku i finance od občanské války Severu proti Jihu až do poloviny 20. století.

Pro její příslušníky platil určitý nepsaný kodex cti a chování, který zdůrazňoval slušnost, umírněnost, rezervovanost, neprojevování emocí na veřejnosti a příslušnost k Episkopální církvi, což je americká pobočka církve Anglikánské. Politicky většina patřila k Republikánské straně, menšina k Demokratické. Příslušníci elity se vyhýbali politickým extrémům a stáli mírně napravo od středu. Tento postoj celoživotně zastávala i Barbara, na rozdíl od svého manžela a synů: vždy byla jen trošku napravo od středu, ať už se ten střed nacházel kdekoli.

Žena hrdiny

Se svým příštím manželem Georgem se seznámila, když jí bylo šestnáct a jemu sedmnáct. Krátce nato byla Amerika napadena u Pearl Harboru a vstoupila do druhé světové války. V den, kdy Georgeovi bylo osmnáct let, dobrovolně narukoval do armády a stal se nejmladším americkým námořním pilotem. Bojoval v Pacifiku proti Japoncům, v roce 1944 bylo jeho letadlo sestřeleno, dva členové posádky zahynuli, on se zachránil v gumovém člunu na moři. Vylovila ho americká záchranná ponorka, stal se válečným hrdinou a přednášel začínajícím pilotům.

Hned jak dostal dovolenou, se v lednu 1945 za něj Barbara vdala. Jemu bylo dvacet let, jí devatenáct. Spolu měli šest dětí, nejstarší George W. Bush se stejně jako jeho otec stal prezidentem, druhorozená dcera Robin zemřela na leukémii ještě před čtvrtými narozeninami, další ze synů Jeb byl guvernérem Floridy a uchazečem o republikánskou nominaci na prezidenta v roce 2016.

Jak jsem zmínil, ona i její manžel George pocházeli z elitních rodin se vzděláním na elitních školách na severovýchodě USA. Georgeův otec a Barbařin tchán Prescott Bush byl investičním bankéřem na Wall Street a v letech 1952-62 dokonce senátorem. Proslul liberálními postoji: podporou dostupné antikoncepce a práva na potrat, podporou hnutí za občanská práva černochů, kritikou svého republikánského kolegy, antikomunistického senátora McCarthyho. V ekonomických otázkách byl stoupencem fiskální odpovědnosti a umírněnosti.

Na politických osudech rodiny Bushů tak lze krásně vidět jejich názorovou trajektorii: zatímco Prescott Bush byl liberál, jeho syn George už napravo od středu a Georgeovi synové George W. a Jeb ještě výrazněji napravo než jejich otec, přičemž z obou konzervativních sourozenců je tím pravicovějším mladší Jeb.

A vidět lze nejen posun politický, ale i geografický: zatímco děd Prescott byl ze severovýchodu USA, kde bylo tehdejší těžiště americké politiky i ekonomiky, Bushové příštích generací se stěhovali na západ a na jih. Tedy do regionů, v nichž se po roce 1945 odehrával ekonomický boom, který přitahoval a způsoboval i populační boom, což následně zvýšilo váhu těchto regionů i v politice. Politické, ekonomické a populační těžiště USA se od roku 1945 kontinuálně posouvá ze severovýchodu jihozápadním směrem.

George a Barbara s rozrůstající se rodinou se usadili v Texasu a George tam v 50. letech podnikal v ropném nebo, jak je zvykem říkat, „olejářském“ byznysu. Zbohatl byznysem, nikoli dědictvím, a takto zajištěn se od počátku 60. let začal aktivizovat v republikánské politice ve státě, v němž v té době stále dominovali demokraté.

Matka vládne světu

V letech 1964 a 1970 George kandidoval na amerického senátora za Texas, ale ani jednou neuspěl. Větší štěstí však měl v letech 1966 a 1968 ve svých kandidaturách do Sněmovny reprezentantů: stal se kongresmanem.

Naopak Barbara rezignovala jak na vyšší vzdělání, tak na kariéru, plně se věnovala rodině. Tato silná a sebevědomá žena se vymykala feministickému stereotypu, podle něhož žena může být šťastná, jen když má vlastní kariéru. Přitom byla vlivnější než nejedna feministka: byla manželkou prezidenta jednoho a matkou druhého. Jako by naplňovala staré americké předfeministické přísloví: „Ruka matky, která kolébá kolébku, vládne světu.“

Manžel George byl v té době už známý a respektovaný v republikánské politice: byl z jižanského prosperujícího státu, napravo od středu, ale nikoli extrémně napravo, což byla dobrá pozice uvnitř Republikánské strany v 70. letech 20. století, a tak jej prezident Richard Nixon jmenoval v letech 1971–73 americkým velvyslancem při OSN. Následně byl v letech 1973–74 předsedou (což je manažerská, nikoli politická funkce) Republikánské strany, aby byl v letech 1974–75 opět jmenován na diplomatický post: stal se šéfem amerického zastoupení v komunistické Číně, v Pekingu. Barbara a George času stráveného v Číně využili k jízdám na kolech po čínských městech, které milovala (jízdy na kole; zda města, to nevím). A pak nastal úkol nový: George Bush se stal na rok od ledna 1976 do ledna 1977 ředitelem CIA.

V roce 1980 se pokusil o politickou metu nejvyšší, rozhodl se kandidovat na prezidenta. Jenže Republikánská strana se posouvala stále doprava, takže nominaci v tom roce získal představitel jejího pravicového konzervativního křídla Ronald Reagan. Bush skončil v primárkách druhý a Reagan mu nabídl kandidaturu na viceprezidenta. Společně v roce 1980 uspěli a Barbara se stěhovala do viceprezidentské rezidence ve Washingtonu.

Reagan byl velice úspěšný prezident a Bush jeho loajální viceprezident, takže s Reaganovou podporou v roce 1988 nominaci na prezidenta získal, volby vyhrál a prezidentem se stal. Dočkal se, politické mety nejvyšší dosáhl. Jeho otec byl „jen“ senátor, on se stal prezidentem. Barbara Bushová se stěhovala do Bílého domu a stala se jednou z nejoblíbenějších prvních dam USA v novodobé historii. Byla laskavá a prostá, k členům ochranky se nechovala jako k zaměstnancům, nýbrž jako k členům rodiny. Milovali ji.

Bushe více zajímala politika zahraniční než domácí. Byl u koncovky pádu sovětského bloku a návratu svobody do střední a východní Evropy, které připravil předchůdce Reagan, jakož i u úspěšné a populární války v Zálivu v roce 1991, která přinesla osvobození Kuvajtu od irácké okupace. Jeho popularita byla vysoká. Pak nastala menší ekonomická recese a Bush se vzdor svému slibu v kampani dohodl s demokraty na zvýšení daní. Tím ztratil popularitu u mnoha republikánů.

Srážka s Perotem

Ve volbách 1992 kandiduje za demokraty mladý centristický guvernér Bill Clinton, coby nezávislý kandidát však i texaský miliardář Ross Perot s protekcionisticko-populistickým programem (politický předchůdce Donalda Trumpa), který bere více hlasů Bushovi než Clintonovi, takže nakonec výsledky jsou: Clinton 43 %, Bush 37,5 %, Perot 19 %. Prezidentem se stává Clinton, Bush je poražen. Podle konsenzu amerických politologů, kdyby Perot nekandidoval, Bush by nejspíš vyhrál. A kdyby neporušil svůj slib a nezvýšil daně, tolik republikánů by nedalo své hlasy Perotovi.

Jenže vzápětí na politickou scénu nastupuje třetí generace Bushů: po tchánovi a manželovi Barbary i její děti. Syn George W. je tzv. znovuzrozený křesťan, evangelikál, který zažil hlubší konverzi až v dospělém věku. Syn Jeb dokonce konvertuje ke Katolické církvi a ožení se s Mexičankou. Oba synové jsou konzervativnější než otec a neskonale konzervativnější než děd. V roce 1994 George W. kandiduje na guvernéra Texasu, Jeb na guvernéra Floridy. George W. zvolen guvernérem je, Jeb nikoli. V roce 1998 George W. kandiduje na guvernéra Texasu podruhé, Jeb na guvernéra Floridy opět. Tentokrát jsou zvoleni oba. A Jeb je pak v roce 2002 znovuzvolen na druhé funkční období.

Politická dynastie Bushů je ustavena. To však není konec. George W. v roce 2000, uprostřed svého druhého guvernérského období, kandiduje na prezidenta. Kráčí ve stopách svého otce a je zvolen prezidentem (byť na Floridě jen o pár desítek hlasů).

Dosti bylo Bushů i Clintonů

Barbara: žena prezidenta, matka prezidenta. Taky dvounásobná matka prezidenta? Ne, to už ne. Jeb Bush sice v roce 2016 usiluje o republikánskou nominaci na prezidenta, ale jeho naděje v primárkách ukončuje Donald Trump. Jak Trumpův předskokan Ross Perot překazil naděje na znovuzvolení Bushe otce prezidentem v roce 1992, tak Trump originál ukončuje prezidentské ambice syna Jeba v roce 2016. Třetí Bush prezident se nekoná (byť Jebův syn George P. Bush pomalu stoupá nahoru v republikánské politice v Texasu; je to již čtvrtá generace Bushů v politice, takže kdoví...).

V roce 2016 voliči v primárkách rozhodli „dost bylo Bushů“ a ve volbách „dost bylo Clintonů“. Dynastická politika? Ano, v Americe do určité míry možná. Ale vše má své meze. Od roku 1980 se přes pětatřicet let v nejvyšší americké politice vyskytoval nějaký Bush nebo nějaký(á) Clinton(ová). Američané už toho měli dost.

A co Barbara? Ta byla spokojená. Nijak nadšená nebyla z politických ambicí ani Jeba a předtím ani George W., byť své syny ve jejich kampaních loajálně podporovala. A ona jediná nenásledovala ostatní Bushe v posunu doprava a ještě více doprava. Zůstala tam, kde vždy byla: centimetr napravo od středu. Politicky jí byly zřejmě nejbližší názory tchána Prescotta, především v otázce potratů. Ale ona o svých politických názorech mluvila zřídkakdy. Neměla potřebu. Byla rezervovaná a umírněná, jako dobrá příslušnice WASP elity ze severovýchodu, jež v době jejího mládí Americe vládla. A taky věděla, že „ruka matky, která kolébá kolébku, vládne světu“.

LN, 28.4.2018

Autor je ředitel Občanského institutu