Svátek všech pracujících mas byl vynalezen v Americe (v Chicagu - metropoli spojené jak s jménem českého primátora Čermáka, tak italského velegangstera jménem Al Capone), v níž se onoho zapomenutého dne s pěstí zaťatou vůbec nepochoduje, nejásá, žádná mávátka - takové potupné povinnosti z dob naší totality.

Vzpomínám, jak v dávném již roce 1956 - tedy právě po 20. sjezdu KSSS, památném destalizujícím projevu Nikity Sergějeviče Chruščova, o němž jsme pramálo věděli, jsem v rodné Plzni u soudu ve Veleslavínově ulici, v roli tzv. auskultanta ( „soudní čekatel“), byl připraven jít do průvodu s mávátky, leč přidělen mi byl velikánský prápor k nošení. Zásluhou přítele-lékaře, ochotného mě uznat fyzicky neschopným nést tak značný symbol státnosti, jsem takové poctě unikl bez kádrového šrámu. Pár měsíců poté v Budapešti vypukla kontrarevoluce, jejíž reakční dopad byl odvrácen tankovým příjezdem rudoarmějců, mezinárodních třídních bratrů.

Za pár roků se mi pak podařilo vykličkovat z totalitní klece, takže jsem uvízl v náruči amerických imperialistů.

Nyní právě proběhl zde nikým postřehnutelný první máj, avšak se zcela jiným rozruchem v dnes mediálně značně zdůrazňované metropoli Baltimore, v současné době převážně (ze dvou třetin) černošské, ač v celonárodním průměru toto etnikum dosahuje pouhých třinácti procent: a tam momentálně se stoprocentní mediální pozorností. Starostkou je černoška, pohledná paní primátorová, rovněž tak městská policie je pod komandem osob s neméně tmavou pigmentací.

Nejvýrazněji se prosazuje černoška Marilyn Mosby, jíž se v minulých volbách (listopad 2014) podařilo zvítězit v souboji o funkci hlavního prokurátora. Čili další, tentokrát značně radikální negace mnohokrát opakovaných slibů Baracka Husseina Obamy, že on bude první post-racial president. Ve skutečnosti opak je pravdou, mezirasové vztahy se v USA důkladně zhoršily, pramálo prospěla preferenční opatření ve prospěch Afro-Američanů, takto politicky korektně přejmenovaných. Jejich dosažené výsledky ve správě městských oblastí jsou spíš žalostné než obdivuhodné. Stačí pohlédnout na zbanktrotovaný Detroit, někdejší světové centrum automobilismu a jeho pokroku.

Baltimore rovněž nezáří omamnými úspěchy. Nezaměstnanost mezi tamějšími černochy se odhaduje ve výši 40 procent. Vražednost je rovněř značná (na 5. místě celonárodního žebříčku).

Takové frustrace ovšem hrozí značným politickým nebezpečím a nezřídka dochází ke snahám krize řešit tzv. misplacement of conflict - odvrátit pozornost od krize skutečné směrem pofidérním. Příkladem nám poslouží pramálo schopní vojenští vládci Argentiny, kteří mínili neutralizovat celonárodní potíže zaměřením k patriotismu - spolehlivě pozitivní hodnotě . Tak učiněno před čtvrtstoletím rozpoutáním války o vlastnictví vzdálených, neužitečných Falklandských ostrovů, jimi Islas Malvinas zvaných. Tenkrát se ale jindy spolehlivý záměr nepovedl. Válku vojenští páni spěšně prohráli, z vládnutí po zásluze smeteni byli.

Obama, s mohutnou podporou liberálního establishmentu se velmi angažoval v domácích, rasově háklivých konfliktech - případ Trayvona Martina na Floridě, případ Michaela Browna ve Fergussonu ve státě Missouri. Čerstvá baltimorská prokurátorka Mosby se tuze mínila v případu tohoto lupiče angažovat, a o to víc ji posedla smrt Freddieho Graye, kšeftujícího s omamnými drogami, bytem u nich doma ve městě. Mládenec ve věku 25 roků, víc se nedožil. Teď v dubnu 2015 nepřežil nedobrovolný převoz na policii v příslušně vybaveném vozidle. V krátkém svém životě byl zatčen všeho všudy 22krát, žalován ve 20 trestních případech, z nichž pět v době jeho předčasného úmrtí soudy ještě neukončily.

Jeho smrt byla příčinou či jen záminkou značných nepokojů, zranění 100 policistů, strážců veřejného, v těch okamžicích však neexistujícího pořádku. Vyhlášený stav curfew (“zákaz vycházení z domu, policejní hodina za stanného práva“) byl ignorován, magistrát nevydal policii povolení zasáhnout proti lupičům, paličům, jakýmkoli destruktivním živlům. První máj byl již čtvrtým dnem onoho vyhlášeného ignorovaného stavu mimořádné pohotovosti .

Poté se situace začala důkladně košatit a komplikovat. K tomu přispěla svým militantním počínáním ona čerstvě zvolená prokurátorka Marylin Mosby. Po uvedení do funkce provedla důkladnou kádrovou čistku s nepřehlédnutelnou rasovou či spíš rasistickou orientací. (Playing a dangerous game of racially motivated political and legal theatrics .... její PCA - Probable Cause Affidavit obsahuje misleading information, manipulation). Příliš mnoho pochyb o její profesionální objektivitě. Jednak to byla role právníka, který obhajoval nyní zesnulého Graye v jeho dřívějších konfliktech se zákonem a navíc byl štědrým sponsorem této prokurátorky v jejím vítězném volebním úsilí. Na návrh, aby se od této nynější kauzy z důvodů své kompromitované předpojatosti vzdala, dotyčná reagovala s maximální dávkou nelibosti.

Nezřetelné jsou okolnosti posledních okamžiků krátkého života Freddie Graye,

pravidelného prodavače a též konzumenta omamných substancí. V onom osudném dubnovém dni před policií se pustil do úprku směrem k parku - místu jeho transakcí, kde pravidelně své zboží prodával. Poté, co byl lapen, okamžitě přešel do role oběti policejní zvůle, nohy se mu podlamovaly, přestaly sloužit, což okolní kamery zaznamenaly- jakož i okamžik, kdy vstupoval do policejního vozidla, svižně se postavil s mrtvými údy perfektně náhle obživlými. Vůz s posádkou šesti policistů včetně šoféra se rozjel a když dojel, nedotčený Gray byl nebožtík.

Následovala pitva, nikoliv však se sdělením jejího výsledku. A právě na prvního máje, dychtivá žalobkyně Mosby oznámila výsledek s obviněním šesti policistů z vraždy.

Vraždy spáchané jak? Na těle žádné stopy násilí. Prokurátorka se pouze vytasila s obviněním, že strážci svou oběť nevybavili bezpečnostními pásy (seat belts). V televizních zprávách jsem se posléze dozvěděl z policejního zdroje přesněji neuvedeného, že tělo pitvaného prodavače jedů obsahovalo důkaz předchozí konzumpce marihuany a heroinu.

Dav před radnicí tázán, proč demonstruje a čeho se domáhá. Odpovědí bylo volání po spravedlnosti pro Graye.

Na otázku, proč pominuto úsilí pro spravedlnost obchodníků, jejichž majetek byl buď včas uloupen, nebo ho pozřel oheň rozzuřených ničitelů, se nikdo neobtěžoval odpovědět. „Však to byl pouze majetek,“ odpověděla nijak nemajetná paní primátorka, se zákazem policii, aby proti vandalům zasáhla.

Na takový postoj mluvčí policie reagoval slovem disgrace - neboli hanba, ostuda.

Michael Davey, právník zastupující zájmy organizace strážců veřejného pořádku,

se zmínil o nehoráznosti, teď postihující policistu, který seděl za volantem vozidla s nedobrovolným pasažérem Grayem, že teď mu hrozí trest až do výše 63 roků odnětí svobody. On, otec rodiny, dlouhá leta perfektní služby bez nejmenšího škraloupku.

A nyní to nejdůležitější, ač nikým nevyslovené: na rozdíl od předchozích, mediálně notně zveličovaných konfliktů, s opakovaným důrazem na bělošské policejní brutalitě a černošském utrpení: pohodlná nálepka rasismu v tomto případě bude velmi obtížně použitelná. Z těchto šesti tak narychlo obviněných policistů, tři byli běloši a tři černoši, navíc s další ideologickou nepříjemností, že mezi nimi byla jedna černoška z rodiny se solidní policejní tradicí. Takže pohodlný předpoklad rasového, rasistického konfliktu tady jaksi nevyhovuje. Lze již slyšet oprávněné kritické hlasy do vlastních řad - nevymlouvat se na otroctví, jež končilo před víc než jedním stoletím, a soustředit se na nynější rozpad černošských rodin, na skutečnost, že naprostá většína dětí vyrůstá v prostředí bez otcovské autority.Tento druh potřebné, jakkoliv politicky nekorektní argumentace.

Jak doopravdy užitečná bude zkušenost z Baltimore a zda se z ní někdo poučí, to ovšem nevíme.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče