K založení této americké metropole střední velikosti, momentálně se těšící značnému mediálnímu zájmu, došlo v roce 1729 ve státu Marylandu, a dosáhlo obyvatelstva v počtu 20 000. V roce 1812, za války nikoliv napoleonské (tehdejší tažení s debaklem na šírou Rus, poslechněme si Čajkovského opus s označením onoho významného roku), ale na americkém kontinentu se Britové neúspěšně snažili Baltimoru zmocnit.

Tam vznikla nejstarší katolická katedrála, také se budovala železnice spějící k prériím západním směrem, výtečný přístav se rozbujel a velmi značné prestiže světového formátu dosáhla univerzita Johns Hopkins. V téměř intimním sousedství s hlavním městem Washingtonem, necelá jedna hodinka rychlé jízdy, nejznamenitěji se zřejmě daří vědě lékařské. Již i za vlády našich komunistických břídilů se nejednomu Čechovi podařilo odjet tam k užitečné zkušenosti. Též mnohá užitečná muzea, v centru k nepřehlédnutí je výtvor z bronzu a ze skla, tak jak vymyslel brilantní Mies van der Rohe. Byl jsem tam párkrát na nějakých vědátorských konferencích, na něž se jen s jednou výjimkou (verbální utkání se sovětským delegátem) již pramálo pamatuji.

Nyní již máme rok 2015, město se milionově rozrostlo, načež zhublo do počtu 645 000 obyvatel, dřív se vznikem národnostních oáz jako Little Italy či Little Lithuania, nyní však s hodně pozměněným etnickým složením: černoši – 67 %, běloši – 28 %, Hispanics - 4,1 %, Asiaté - 2,4 %, mezi nimiž nejpočetnější jsou Korejci.

Černošské městské vladaření není zárukou znamenitých úspěchů. Takové tvrzení zní hrůzně rasisticky, aniž by však mohlo popřít takovou mnohokrát již ověřenou realitu. Doporučuji si vzpomenout na údobí newyorského primátora Dinkinse, na dokonalý úpadek zbankrotovaného Detroitu, někdejšího světového automobilové centra, dávné americké pýchy. Na nejvyšším mocenském trůnu Baltimoru nyní vysedává černoška Stephanie Rawlings-Blake, tam narozená pohledná dívčina, její matka lékařka-pediatryně, její otec politik. Dcera vystudovala na prestižní Oberlin College, poté absolvovala studia práv na University of Maryland School of Law, dosáhla zvolení jako kdy úplně nejmladší člen městského zastupitelstva a v roce 2010 se automaticky stala primátorkou, poté co její předchůdkyně Sheila Dixon rezignovala z důvodu svého odsouzení pro zpronevěru.

Elegantní dáma nyní aby se vypořádala s mnohými starostmi: město je obtíženo 60 000 drug addicts, neboli feťáky, z nichž 48 000 je závislých na heroinu. V loňském roce (2014) se město umístilo na pátém místě v popularitě vražednosti - 37,4 mrtvol na 100 000 obyvatel.

Černoši - oficiálně Afro-Americans - trpí či přednost dávají nezaměstnanosti ve výši 40 %. Opuštěného, důkladně zdevastovaného ubytovacího prostoru prý stále přibývá.

- - -

Prozatím nejposlednšjší Rasmussen Report Survey: čtvrtina respondentů (25 %) v dospělém svěku pokládá RIOT (“shluk, povyk, srocení, výtržnost, prostopášnost“) za výraz oprávněného rozhořčení, kdežto téměř dvě třetiny (63 %) respondentů hodnotí pachatele jako kriminálníky využívající vhodné situace k vlastnímu obohacování..

Před několika měsíci ve Fergussonu, stát Missouri, Michael Brown, zloděj v obchodě, fyzicky napadnuvší tamějšího zaměstnance, posléze útočivší na policistu, nicméně pak prohlášen za oběť a prezident Obama poslal trio oficiálních delegátů zúčastnit se pohřbu takového neviňátka, oběti rasismu v podmínkách bělošského rasistického útlaku.

Disproporce v rasovém složení policie ve Fergussonu se neprojevovala v Baltimoru.: Běloši - 47,6 %, ale černoši 43,7 %, i v těch nejvyšších hodnostech - Police Ciommissioner - 4 hvězdičky, jeho zástupce - 3 hvězdičky. (Hispanics – 7 %, Asiaté – 1 %).

Příčinou či spíš záminkou incidentu v Baltimore byl mladík Freddie Gray, věk 25, prozatím již zatčen 22krát (zejména pro possession and distribution of illegal narcotics), žalován ve 20 trestních případech, z nichž pět v době jeho smrti soudy ještě neukončily. Při jeho zatčení a transportu policejním vozem došlo k jeho dosud nevysvětlenému usmrcení. Washington Post, tisk jednoznačně liberální, otiskl tvrzení svědka, že onen Freddie Gray se úmyslně snažil si ublížit a své úsilí zřejmě přehnal. Šest policistů, kteří ho převáželi, již má údajně na krku žalobu pro spáchání vraždy.

Aniž by se čekalo na prošetření okolností, bylo v reakci - předpokládané reprize vandalství ve velkém - přemnoho obchodů přepadeno, zplundrováno, vyrabováno, zapáleno, zcela zničeno.

Došlo ke zranění 100 policistů, čili víc než na straně útočících vandalů. Těch bylo zatčeno zhruba 200, avšak polovina jich již propuštěna, jako by se nic vlastně nestalo. Čtyřicet budov již pozřel oheň. Sto automobilů, včetně těch policejních, postihl stejný osud. Lháři a žháři jaksi prominuti.

Všechny televizní kanály se teď už po několik dní, zejména ovšem ve večerních hodinách, věnují tomuto jedinému tématu. Jsou to pokusy o domluvu mezi křiklouny postiženými hluchotou. Občasná poklidná interview probíhají s majiteli postižených obchodů. Taktéž s jejich dosavadními zaměstnanci, nyní připravenými o zdroj své obživy. Soustředění na lékárnu CVS, tu jedinou tam ve čtvrti nejvíc zasaženou. Vandalové se dostavili s příslušným vybavením, s nímž se do lékárny vloupat, což se povedlo, tam zásoby vyrabovány, poté místo činu zapáleno, důkladně zničené. Požárníci přijeli, aniž mohli hasit, poněvadž vandalům se povedlo přeřezat potřebné hadice. Dost podivný případ, kdy se hasičům brání, aby hasili. Byla to jediná fungující apotéka v tamějším dalekém okolí bez jediné prodejny potravin, avšak s pěti obchody s alkoholem.

Bílý dům se ozval, s označením útočníků jako THUGS - „lupič, hrdlořez, bandita“. Příliš odvážné, neprominutelně necitlivé označení. Paní primátorka zvolila ohleduplnějí diagnozu „agitátoři“.

A co policie, jak ta zasáhla? Nijak nezasáhla. Nedostalo se jí povolení zasáhnout. Sličná Stephanie Rawlings-Blake nedala policii souihlas k policejní akci s vysvětlením, že to byly pouhé přestupky pomýlených jinochů a došlo jen ke škodám na majetku. Takové stanovisko k jejímu neprospěchu kamery zaznamenaly. Posléze, když mělo dojít k tiskové konferenci, dotyčná opakovaně oslovená funkcionářka nemínila odpovědět a z místa se spěšně vzdálila.

Sean Hannity, můj oblíbený konzervativec společnosti Fox, se pokoušel z městského funkcionáře vymámit přijatelné označení lupičů, kteří loupí, ale podle něho nejsou lupiči, tvorové ničící, atd. Marně se pokoušel, aby poskytl jemu přijatelné slovo, a pak přece jen vymámil odpověď: „Byli to studenti.“

Politicky velmi korektní stanovisko: Marc Lamont Hill, komentátor televizního kolosu CNN, odmítl slovo „riot“ a domáhal se označení UPRISING, že přece „povstání proti terorismu policie“ - téže policie, která měla zakázáno jakkoliv zasáhnout.

Lačná, rekordně hrabivá Hillary Clintionová v New Yorku na Columbijské univerzitě pronesla vzorně politicky korektní projev, v němž se dovolávala konce éry masového uvězňování (the era of mass incarceration) a „dosažení opravdy o rase a spravedlnosti, a jako varovný příklad zdůraznila nespravedlnost, jakou utrpěl Michael Brown ve Fergussonu, onen loupežník rabující obchod a útočník napadnuvší policistu Wilsona. Hillary ostře napadla celý systém trestního práva, čili též ony reformy, které zavedl její mravností příliš nevynikající manžel, spolupachatel v mnohamilionových transakcích prapodivného původu.

- - -

Události v Baltimore nezůstaly bez odezvy v příslušných menšinových ghettech jiných metropolí.

Okamřitě vypukly rozhořčené protesty ve čtvrtích v New Yorku a Filadelfii.

Jediný zážitek jako zdroj mého potěšení poskytoval mnohokrát opakovaný televizní záznam, jak rozlobená neprovdaná matka šesti dětí různých otců mezi loupežníky postřehla svého šestnáctiletého syna, lapila ho a začala s ním nevlídně zacházet.

Nepostřehl jsem ani jeden komentář, který by matku tak rozhodnou, rozumnou, ideologicky mínil zatracovat.

Jaká je asi správná reakce politické levice vůči matce takového spratka?

Rozdíl nazírání se mi zdá dosahovat dimenzí Grand Canyonu v Arizoně. Problém by se dal shrnout do pouhých dvou slov: „osobní zodpovědnost“.

Pro levici je to ovšem odpovědnost státu, ten ať se postará, ten ať zajistí zaměstnání i těm, kteří nic nedovedou, nejsou schopni ovládat ani svůj mateřský jazyk, nic užitečného je nezajímá.

Na opačném břehu tohoto obrovitého kaňonu ovšem dominuje stanovislo, že primární odpovědnost je na každém z nás..

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče