Včera jsem civěl na televizi a nijak zvlášť se nedivil reportáži z Washingtonem stále pronajaté kubánské báze Guantanámo, nyní sloužící jako americká věznice k přechovávání mezinárodních teroristů, islámských fanatiků, libujících si, kromě jiných slastí, v mučení a uřezávání hlav lapených obětí.

Pochytané mohamedánské klientele se dostává lepší stravy a zacházení, než jaký je zpravidla režim ve standardních amerických věznicích. Guantanamští klienti si nicméně pravidelně stěžují, jsou hořce litováni svými politicky značně korektními obdivovateli. Mnozí jsou ale vypouštěni na svobodu, vracejí se do svého původního prostředí. Snad většina se vrací ke svému původnímu vražednému řemeslu. Někteří z dosud nevypuštěných se začali vydávat za umělce. Tolik mě včerejší televize informovala: zájemci projevují dychtění po umělecké malbě, správa guantanámské věznice promptně reaguje dodáním potřebné výbavy - plátna, stětce, barvy, vše potřebné k malování. O výsledek takové tvorby se pak postarají příslušně motivovaní liberálové, díla vystavovat a příslušnými honoráři takové tvůrce obohacovat. Každopádně příznivější osud, než aby docházelo k onomu opačnému řešení, jímž je podříznutí hrdla a finální hrůzostrašná dekapitace.

Kdysi jsem napsal stať z prostředí amerického vojenského soudu s asi tuctem islámských vraždících prominentů. Soudu předsedala americká vojenská elita, dbající, aby se obviněným ani slůvkem neubližovalo. V soudní síni, v části vyhražené pro diváky, se tísnili příbuzní těch nepřeživších, o jejichž zánik se zasloužili ti souzení. Ti z takového střetnutí měli plno legrace. Jejich obhájci je v provokacích podporovali. Obvinění například odmítali odpovídat na otázky prokuratury, pokud to byly ženy, zejména nedostatečně cudně zabalené.

Inu, ONLY IN AMERICA.

- - -

Přesuňme se nyní z pronajaté kubánské báze na americkou pevninu, rovněž umožňující přemnohé příležitosti k projevům podivu. Napřed ale kratičký záskok do hanebných časů naší české totality, kdy leckdo se snažil vylepšovat svůj kádrový profil vymýšlením proletářských pradědečků. A někomu se to doopravdy dařilo.

Takovou zručností se nyní vyznačuje americká dáma jménem Elizabeth Warren, která to napřed dotáhla do profesorských kruhů na Harvardu, univerzitě snad nejprestižnější, nejnoblesnější. Notně si tak pomohla s tzv. fake news -výmyslem, zprávou vymyšlenou, padělanou. Kádrově si začala vylepšovat tvrzením, že je částečně indiánského původu - z kmene Cherokee, sice jen z jedné šestnáctinky, nicméně aspoň něco, čím se málokdo může pochlubit.

Ale pomohlo jí to znamenitě - z role prestižní profesorské až do značných výšin politických: utkala se a zvítězila v souboji ve Washingtonu, v utkání se senátorem Scott Brownem ve státě Massachusetts, místě zrodu americké nezávislosti. Nyní tedy tato Warrenová si již brousí zoubky na dosažení úřadu nejvyššího, prezidentského. Kam se na ni bude hrabat nyní tak potupně deklasovaná uchazečka Hillary, bez jakéhokoliv indiánského předka.

Jenže pátrání po původu vůbec nezavedl do mýtického světa nikdy neexistujícího Vinnetoua. Jakási konexe nynější senátorky Warrenové s kmenem Cherokee přece jen existuje. Její strýc či prastrýc skutečně cosi společného s kmenem věru měl: ne že by on byl Indiánem, ale jednoho takového, autentického, zastřelil.

Aspoň taková pupeční šňůra. V televizní NBC programu „Today“ dostala otázku: „Považujete se za příslušnici menšiny?“ Dotázaná profesorka-senátorka vyhověla informací s ujištěním: „Zapsala jsem se jako Indiánka.“ (I listed myself as Native American. It’s part of who I am.) Na otázku, zda něco snad tají, ona si znovu zalhala: „No, I’m not.“

Není ovšem ta jediná. Před časem jsem uveřejnil článeček o mladici s docela českým jménem DOLEZAL, tedy českým původem Doležalová, která se pokusila o profesorskou plus politickou kariéru svým tvrzením, že je vlastně autentická černoška. Nijak náramně jí to nevyšlo.

O senátorce a pravděpodobně budoucí soupeřce Trumpa o prezidentství, se tento dosavadní nájemník Bílého domu vyjádřil jako o „Pocahontas“, což mediální zdroje značně popudilo a zatratilo jako racial slur (“rasová nadávka, pošpinění“). Dosud jsem nepídil, co to vlastně znamená.

- - -

Nejen Trump se ozval, ale také aspoň část jeho administrativy: U.S. Justice Department se konečně rozhoupal s iniciativou pustit se do Harvardu a jiných prestižních škol, nehorázně diskriminujících proti přijetí z řad žadatelů asijského původu. Ministerstvo se domáhalo od Harvardu dát k dispozici údaje a kritéria, jimiž jsou tito zájemci diskriminováni - jako deadline (“poslednítermín, nejzazší mez“) byl uveden 1. prosinec, čili zrovna den, kdy tyto řádky jsou psány. Tento druh studentů tvoří 60 procent žactva prestižních high schools, jako jsou v New Yorku Stuyvesant a Bronx High School of Science. Ti pak nemají naději na přijetí při legálním systému dvacetiprocentní kvoty pro tyto asijsko-americké zájemce.

Ve státech jako Kalifornie zákon zakazuje uplatňovat preferenční Affirmative Action neboli „Kladnou diskriminaci“ pro přijímání na studia do public college. To pak vede k výsledku, že téměř 60 procent všeho žactva s asijskými kořeny tvoří většinu v učilištích jako California Institute of Technology, hodnoceném jako ten zcela druhé nejlepší na celém světě. Podle studie Betsy McCaughey z názvem „Trump’s Justice Department Takes on Harvard’s Asian Quotas“, Townhall, 29. 11. 2017, Harvard již utratil miliony dolarů na výlohy s legálním manévrováním zabránit obtížnému tlaku zvenčí. Záležitostí se zabýval i Nejvyšší soud ve Washingtonu. Soudce Samuel Alito zdůrazňoval diskriminaci proti asijsko-americkým žadatelům o přijetí na Harvard jako podstatnou překážku. Stať autorky McCaughey končí těmito dvěma větami: „Rasová kvota Harvardu je neobhajitelná. Naštěstí, její dny jsou již u konce, poněvadž Justice Department (Ministerstvo spravedlnosti) je připraveno k boji ve prospěch colorblind fairness (bezbarvé poctivosti).“

Opačným kontrastem - nikoliv potlačováním legitimního práva jako v případě studentů s asijskými kořeny, ale prosazováním výhod černochů - se zabývá text Waltera E. Williamse, černošského profesora ekonomie, stať s názvem „Black Self-Sabotage“, Townhall, z téhož dne 29.11.2017, o výkonech opačných, a sice mizerných. Jako příklad je uváděn loňský rok 2016 v metropoli Baltimore, hodnocení kvality černošského žactva: z 39 high schools ve třinácti ani jeden student neobstál ve zkoušce matematiky, pouze 15 % obstálo ve zkoušce z angličtiny, jejich prvního a jediného jazyka.

Pachatelé tak hanebných výsledků to svádějí na rasismus. Ve školách vynikají v násilí a disrespect for authority.

KONEC TRISTNÍHO HLÁŠENÍ