Je to zajímavý trend naší doby: místo aby převládala snaha o to, aby fungovalo to, co je, usilujeme o to, aby všechno bylo jinak, pokud možno tak, jak nikdy nebylo a o čem nikdo netuší, jak to bude fungovat. Trend prosakuje do všeho kolem nás a v nás, projevuje se to i na dětech. Ten trend se dobře sleduje. Všichni jsme byli dětmi a pamatujeme, co se s námi v té době tropilo. Mnozí z nás jsou rodiče a prarodiče a máme známé s malými dětmi, zkrátka dětství je jakási univerzální dimenze.

S mírným úžasem a velkým neklidem pozoruji, co se kolem nás s dětmi vyvádí. Hodně se mluví o inkluzi, že tedy děti z pomocných škol, dnes se tomu politicky korektně říká jinak, budou chodit spolu s ostatními dětmi do standardních škol a aby si nepřipadaly pitomé, budou mít za zadkem asistenta, aby jim pomáhal. Je to sice už dávno, co jsem chodil do školy, avšak vzpomínky mám živé, a pamatuji tedy, jak to ve třídě vypadalo, když byl někdo v třídě na hospitaci. Seděl vzadu a kibicoval. Celá ta seance byla řízena učitelem a ten hospitující rušil už svou mlčenlivou přítomností. Jak bude seance probíhat, až asistent bude pomáhat Pepíčkovi nebo Mančínce, aby zvládla matematickou záhadu dva plus dva?

Možná, že to děti budou snášet líp, než si představuju, zvlášť budou-li mít trénink z povinné docházky o rok delší, od pěti let včetně přípravky ve školce. Kterýže rodič nebude chtít dítě vydat, bude... co? Postižen? Jiný rodič naopak se rozhodne, že jeho dítě nebude vůbec chodit do školy a bude si ho učit sám a jednou za půl roku vyšle potomka na přezkum. Což se má týkat i školy střední.

Za mých školních časů se zle vyplácelo vše, čemu se říkalo extrabuřt. Že by měl někdo tak velký extrabuřt, aby do školy vůbec nemusel chodit, to nikoho nenapadlo. To až dnes máme reformátorů víc než kvítí v poli. Jejich vynalézavost je nekonečná – na jedné straně extrabuřty, na druhé je nivelizace: vše musí být stejné, přijímačky jako maturity.

Vypadá to jako chaos v myšlení i činech, avšak má to jednu páteřní osu. Prosazuje se vše, co je už na první pohled blbé a zdravému rozumu odporující. Neboť zdravý rozum je podezřelý už ze své podstaty.

Však taky to, o čem tu píšu, je snaha rozum vymýtit. Už od mateřské školky.