25.4.2024 | Svátek má Marek


Unie v unii

13.9.2016

Realita, nebo fantasmagorie? Kandidát pro rakouské prezidentské volby Norbert Hofer pokračuje ve své okružní jízdě po sousedech Rakouska a coby – paradoxně – třetinový úřadující prezident země navštívil i prezidenta Zemana. Agenda jednání byla tlumočena Zemanovým orákulem Ovčáčkem. Hofer přišel s vizí Unie v unii, tedy rozšířené Visegradské čtyřky. Však taky už byl ve Slovinsku, další někdejší významné součásti Rakouska-Uherska.

To je reálná část oné fantasmagorie. Kdyby Rakouska nebylo, museli bychom si ho vymyslet, říkal František Palacký. Rakousko mělo historickou úlohu hráze proti islámské invazi do Evropy a dobře ji plnilo stovky let. I náš dnešní vítačský sluníčkář Karel Schwarzenberg má z té doby půvabný rodový erb zobrazující useknutou hlavu Turka, jemuž klove krkavec oko. Pokud by tedy Hofer zvítězil, třebaže on není a nikdy nebude žádný Franz Josef a v roli prezidenta má limitované pravomoci, nicméně byl by to prezident a nějakou váhu by měl. Navíc je tu Bavorsko, které je nejzlobivější spolková země, hlavně proto, že je v invazní vlně v Německu první na ráně. Pak by kontura restartu Rakouska-Uherska mohla nabýt jakési reálnější obrysy.

Tím spíš, že vzniká další blok, další Unie v unii, tvořený ekonomicky kulhajícím jihem. Ten kulhá především proto, že jeho politické elity to s nakupováním voličské přízně přehnaly a přepálily sociální výhody za hranici ekonomické reality. Takže co se nedokáže vlivem ekonomické síly, musí se prosadit nátlakem politickým, to je poselství z nedávného rokování jižního bloku, zřetelně namířeného proti Visegradu.

Do těchto dějinných tektonických pohybů přichází zpráva, že v Rakousku nedovedou vyrobit lepidlo na obálky.

Jelikož se jim obálky rozlepují, nelze realizovat prezidentskou volbu v daném čase.

Věru že čtenář této rubriky Psa se tu nikdy nepotkal se žádnou spikleneckou teorií, nepochybuji, že Američané byli na Měsíci, a fantastům bájícím o spikleneckém sestřelu Dvojčat před patnácti lety se jen směji (a taky pláču, když se k nim přidal autor tak hodnotný jako Ivan Hoffman). Ale v souvislosti s případem lepidla na obálky je mi těžko se podezření vyvarovat.

Jak to, pane Holmesi, že ty obálky držely v první volbě prezidenta v Rakousku? Lepidlo tehdy lepilo, jen se ukázalo, že se s obálkami švindlovalo při sčítání hlasů, aby to zelený kandidát vyhrál. Co se tedy stalo, pane Holmesi, že lepidlo najednou před dalším pokusem o čistě demokratickou volbu přestalo lepit?

Po této otázce se Sherlock Holmes zadumal, chopil se houslí, přistoupil k oknu a spustil dumnou melodii.

Aston Ondřej Neff