Náš předseda vlády to nebude mít lehké, stačí připomenout rozrůstající se hospodářskou krizi, k níž se pár dní před naším předsednictvím přidružila krize na Blízkém východě a s Novým rokem ještě zastavení dodávek ruského plynu do Ukrajiny, což nepřímo ohrožuje i odběratele z EU. S vedením Unie souvisí i organizace dvanácti neformálních ministerských zasedání, přes tři stovky setkání pracovních skupin a bezpočet politických schůzek, pravidelné videokonference se Stálým zastoupením ČR v Bruselu i třeba snaha o pořádání neformálního summitu EU-USA s novým americkým prezidentem Obamou v Praze. A to vše s hyperaktivním a sebevědomým Nicholasem Sarkozym za zády, ne-li před sebou.

Aby toho neměl Mirek Topolánek málo, hodlá ještě ustavit tuzemskou Národní ekonomickou radu a stanout v jejím čele, čeká ho schvalování Llisabonské smlouvy i amerického radaru a nekonečné půtky v našem parlamentu. Tím ale jeho trampoty nekončí, protože namísto odpovědné opozice mu do zad funí sobecký, bezohledný Jiří Paroubek, kterému jsou problémy země i její pověst lhostejné a jeho jednání jako by bylo inspirováno slovy z písničky Kat a blázen Voskovce a Wericha: „... křičel jak si předsevzal, já chci vládu, nemluvil a jenom řval, co nedal, to sliboval...“

Třebaže je připraven patnáctisethlavý dav kvalifikovaných a jazykově vybavených úředníků, nebude to mít náš premiér lehké. My tedy jen doufejme, že ač vhozen do vody, plavat umí. Kdyby se začal topit nebo kdyby se nedejbože dokonce utopil, neprospělo by to nikomu.
Kromě Paroubka, samozřejmě. Ten se mu už předem snaží přivázat na krk kámen.