Do pozice nudle v bandě se odsoudil Bohuslav Sobotka, když se v pátek připojil k odhodlanému postoji Evropské unie položit Rusku nůž na krk. Problém pokládání nože na krk Rusku je v tom, že Unie žádný nůž nemá. Je to křehké souručenství ohrožené vnitřními problémy s vachrlatou ekonomikou, bez armády a se slábnoucím vlivem.

Poslední výrony síly vedly k tomu, že Rusko uzavřelo s Čínou bezpříkladnou dohodu o dodávkách energií. Uvažované evropské sankce mají jasně bumerangový efekt a to brala v úvahu Sobotkova vláda, když se až do pátku vyjadřovala k nápadu uvalovat na Rusko sankce opatrně. To je zapomenuto, bylo vyhlášeno ultimátum do 30. června. Podmínky jsou zjevně nesplnitelné. Události na Ukrajině mají vlastní dynamiku a stejně jako Brusel, případně Washington nemá v hrsti Majdan, Moskva nemá proruské povstalce na vodítku. Vliv je jistě silný, avšak nikoli přímý. Povstalci hrají vabank. Podél cesty je už příliš mnoho mrtvých a umučených. Pokud nevyhrají, hrozí předákům vysoké tresty včetně hrdelních, to je dobře si uvědomit. Totéž pochopitelně platí pro druhou stranu.

Podstata věci je v tom, že Ukrajina je prostřednictvím momentálně vládnoucí garnitury proevropská, ale svou podstatou - jak smýšlením, tak ekonomickými vazbami - souvisí s Ruskem.

Toto samozřejmě Sobotka mnohem lépe chápe než ti, kdo ho v Bruselu navedli, aby zaujal hrdinné nekompromisní stanovisko. Asi nešel v pátek spát s dobrým pocitem v duši.