V ukrajinských parlamentních volbách zvítězila Strana regionů, kam patří, nyní jako čestný předseda, i současný prezident Viktor Janukovyč. Česká média pojala – jako již tradičně – ukrajinský volební souboj optikou prozápadní versus protizápadní či proruské síly.

Strana regionů je tak vnímána jako spolek proputinovských autokratů, zatímco za světlonoše západní civilizace jsou považovány strana Vlast bývalé, dnes vězněné premiérky Julie Tymošenkové a uskupení UDAR proslulého boxera Vitalije Klička.

Ukrajinskou politickou scénu neradno idealizovat, tamní poměry jsou dosti drsné a patří k nim i drsné vyřizování účtů. Přičemž případná fyzická rána od někoho, kdo se inspiroval hlavně sportovní dráhou Vitalije Klička, nemusí být tím nejhorším projevem politického násilí, což lze ilustrovat právě na osudu někdejší premiérky Tymošenkové. Vyřizování účtů ji přivedlo za mříže a proces s ní byl nepochybně politicky zmanipulovaný, to však neznamená, že je pouhou nevinnou obětí. I ona náležela k mafiánsko-oligarchickým sítím a bez hodně tvrdých loktů by se k moci nikdy nedostala.

Údajná proruskost Strany regionů má pak zcela prozaické kořeny. Zastavme se blíže alespoň u dvou nejhlavnějších. Nejprve u ekonomiky. Na východní Ukrajině, kde se Strana regionů těší masivní podpoře, je koncentrován ukrajinský průmysl – jde tedy o oblast ekonomicky rozvinutější než západ země. Koncentrace průmyslu i blízkost Ruska vytvářejí též těsné hospodářské pouto, které samo o sobě činí otevřeně protiruskou politiku nesmyslnou. Zvláště když západní země nechtějí či kvůli krizi ani nemohou Rusko ekonomicky nahradit a i kdyby snad chtěly či mohly, pořád bude dosti hloupé zpřetrhávat hospodářské i osobní vazby na blízkého souseda z nějakých víceméně emotivních nebo ideologických důvodů.

Druhé, a co do významu možná i první pouto východní a jihovýchodní Ukrajiny k Rusku tvoří jazyk. Pro valnou část zdejších obyvatel představuje ruština mateřský jazyk i jazyk běžné komunikace. Ano, tento stav je též výsledkem násilné rusifikace v době carského i komunistického režimu, nicméně stejně tak je i živou realitou. Snahy o jazykové poukrajinštění východu země, které prosazovaly politické subjekty čerpající volební podporu na západě Ukrajiny, vnímal východ vždy jako jistou formu násilí. Psychologicky to lze zhruba přirovnat k situaci, kdy by Češi museli v úředním styku povinně používat výhradně slovenštinu nebo polštinu.

Jazykový zákon, schválený letos v létě parlamentem ovládaným Stranou regionů, poskytl ruštině v ruskojazyčných oblastech postavení druhého oficiálního jazyka. Vyvolal ostré protesty, ale zároveň, na východě a jihovýchodě země, nyní napomohl k zisku hlasů pro stranu, která ho prosadila.

Základním rysem současné politické situace na Ukrajině je však frustrace, zklamání, až beznaděj. I voliči Strany regionů pro ni hlasují spíše ze setrvačnosti: jde prostě o etablovanou reprezentantku zájmů oblasti, kde žijí. Uskupení Vlast vězněné expremiérky si sice část elektorátu stále drží, avšak hodně voličů Julia Tymošenková zklamala, ještě když byla ve funkci. Hospodářská situace se příliš nezlepšila, byť spíše vinou celosvětové krize než konkrétních opatření ukrajinské vlády, ovšem étos oranžové revoluce pohřbily zejména věčné spory mezi jejími dvěma hlavními hrdiny: Julijí Tymošenkovou a prezidentem Viktorem Juščenkem.

Část voličů přebral Tymošenkové UDAR, což je akronym značící Ukrajinskou demokratickou alianci pro reformy. Vitalij Kličko je navzdory stereotypům o boxerech inteligentní člověk, jenž si silou svých pěstí vybojoval též slušné peníze, a i díky nim může nyní zkoušet tvrdost politického ringu. Nicméně je zřejmé, co přimělo řadu lidí k hlasování pro jeho stranu: právě představa pádné tvrdé ruky, která zavede v zemi pořádek.

Západní Ukrajina, jež v devatenáctém století až do první světové války patřila k Habsburské monarchii a posléze k Polsku, je zároveň kolébkou i centrem moderního ukrajinského nacionalismu. Ale, ač by měla být dle mediálních předpokladů nejvíce "proevropská" a "prozápadní", bodovalo zde uskupení krajní pravice nazvané Svoboda. Ikonou jeho členů i příznivců je postava Stepana Bandery.

Ovšem i západ země k volbě fašizující pravice přiměly hlavně chudoba a deziluze z dosavadního politického vývoje, nikoliv aktivní ztotožnění se s ideologií rasového nacionalismu, který, což je nutno zdůraznit, představuje extrémní výhonek, nikoliv základ ukrajinských snah o vznik a rozvoj moderního národa.

Bližší pohled na ukrajinské volby tak bohužel odhaluje klamavost stereotypů, které si o Ukrajině vytváříme a kvůli nimž pak nemůže být politika České republiky či Evropské unie vůči této velké rozporuplné zemi účinná. Poskytuje však i varování, kam může libovolnou zemi snadno dovést kombinace špatné hospodářské situace a deziluze ze stávající politické třídy.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6