Ukrajinská tragédie zatím nemá východisko – i kvůli Kyjevu

Ruskem sponzorované aktivity separatistických band na jihovýchodě Ukrajiny (naposledy ostřelování Mariupolu) přirovnal list Ukrainska pravda k metodám mafiánů, kteří přikládají k tělu vydírané oběti rozžhavenou žehličku. Je to trefný příměr, neboť Rusko Vladimira Putina zjevně nyní neplánuje převzít odtrženecká území v Doněcké a Luhanské oblasti pod svou kontrolu. Možná tomu tak původně bylo, ale po sérii západních sankcí a domácí finanční krizi na to nemá sílu. Nyní mu jde o to, aby to Ukrajinu vysílilo natolik, že se vzdá aspirací na integraci do euroatlantické pospolitosti.

Napomáhají tomu i kyjevské elity, jejichž postup při řešení „hybridního konfliktu“ s Ruskem nedává smysl. Prezident Petro Porošenko i premiér Arsenij Jaceňuk se sice vyvezli k moci mimo jiné na vlně touhy voličů po zachování integrity země, ale činy se k tomuto cíli nepřiblížili ani o píď. S výjimkou militarizace rozpočtu. Letos budou výdaje na obranu bezmála trojnásobné oproti loňsku, a to bez započtení nákladů na sociální či přímou hmotnou podporu odvedenců. V probíhající čtvrté vlně mobilizace má povolávací rozkazy obdržet padesát tisíc mužů i žen, kterým má být zachován jejich „civilní“ plat, poskytnuty úlevy z výdajů na bydlení a podobně.

Válka jako dojná kráva

Tyto výdaje i oběti z řad vojáků, dobrovolníků i civilistů však mají stále menší ospravedlnění. Zmenšit území zabrané proruskými bandami se nedaří, šířené zvěsti o přímé agresi Ruské federace se nenaplnily, a tak je výsledkem udržování frontového statu quo. Konflikt vysiluje všechny zúčastněné strany, ovšem Kyjev díky němu získává zahraničněpolitickou dividendu. Coby stát, jenž je objektem zahraniční agrese, si Ukrajina nárokuje západní finanční podporu. Od zvyšujících se požadavků na miliardové dolarové půjčky od MMF až po stamiliony od EU, Evropské banky pro obnovu a rozvoj fondů Německa a Japonska.

Ukrajina přitom učinila jen minimum, aby vyšla vstříc nárokům věřitelů na smysluplnost vynaložených prostředků – především zavedení ekonomických a rozpočtových reforem, boj s korupcí. Vláda se přitom nemůže vymlouvat podobně jako v zavedených demokraciích na opozici. Ukrajinský parlament mají premiér i prezident „v kapse“. Například zákon o rozpočtu byl přijat bez projednání ve výborech a jeho text byl poslancům plně dostupný až dvanáct dnů po odhlasování. Jiné klíčové návrhy zákonů poslanci jen přeposílají vládě k dalším úpravám. Ve změti rozličných dokumentů se tak podle týdeníku Zerkalo neděli objevila i smlouva s Krymem coby součástí Ruské federace (sic!) o dodávkách elektřiny. EU, o členství v níž Kyjev údajně usiluje, přitom zakázala firmám členských zemí v reakci na ruskou anexi tohoto poloostrova s ním obchodovat.

Nedosti na tom. Petro Porošenko podepsal rozhodnutí o zřízení Svobodné ekonomické zóny Krym, které umožňuje ukrajinským oligarchům výhodný byznys bez placení ukrajinských daní. Rusové nejsou okupované území schopni saturovat ani energií, ani potravinami, a tak za ně zaskakují Ukrajinci. Podobný scénář podle ukrajinských novinářů připravuje režim i pro separatistické regiony na jihovýchodě, jež by se tak staly dalšími „černými dírami“ pro fiktivní obchody k odpisu DPH i dalším úlevám – a to s údajným přímým souhlasem Putina. Podivuhodné je, že na financování válkou devastované části země jsou připraveny se podílet i západní instituce. Některé sice podmiňují své zapojení tím, že investice poplynou do objektů na území „pod kontrolou Ukrajiny“, ale vzhledem k vrtkavosti válečného štěstí, či třeba záměru, nakonec mohou toto sousto zhltnout separatisté, a tedy de facto Rusové.

Co nechat Putina zalknout se?

„Požaduji, aby každá oblast Ukrajiny poskytla mobilizační plán národní ekonomiky pro případ, že budeme muset přejít na vojenské koleje,“ vyzýval minulý pátek šéfy regionů premiér Jaceňuk. Sotva koho tím potěšil v době, kdy vláda prosadila zákon o přenesení části výdajových povinností na oblasti s tím, že jim připadne i část daňových příjmů. Jako obvykle se tak stalo bez podrobných propočtů. „Případné nedodělky se utřesou během pár měsíců,“ uklidňují provládní činitelé.

Vleklá válka, kdy jsou Ruskem ovládaná území zároveň oficiálně součástí Ukrajiny, a zároveň fakticky mimo její hranice (s celnicemi a pohraniční kontrolou), nahrává nejen oligarchům, ale i ukrajinským institucím pověstným zkorumpovaností – od celní, daňové či pohraniční služby po potravinářskou a veterinární inspekci. Vlasteneckým Ukrajincům, kteří již bezmála čtvrtstoletí usilují o vybudování reálně samostatného státu (i s nasazením vlastních životů), se proto žel bohu hned tak na lepší časy nezablýskne. Ledaže by si připustili, že se vzdají zdevastovaného separatistického území, aby se tímto nestravitelným soustem Putin zalknul. Jak by ale měli k takovému „kapitulantství“ přimět elity tyjící z „vojenských kolejí“ ekonomiky, je zcela nejasné.

Autor je novinář

LN, 26.1.2015