Tuto knihu s láskou věnuji
  památce
  GENE KELLYHO,
  jehož vystoupení ovlivnila
  a změnila můj život
  
  Člověk se zamiluje a miluje to, co mizí.
  W. B. YEATS
  
  Neusnou, pokud nespáchají něco zlého,
  o spánek jsou připraveni,
  dokud někoho nepřivedou k pádu.
  Neboť chlebem svévole se živí,
  vínem násilí se napájejí.
  Přísloví 4:16-17
  
  Nevím, co všechno může přijít, ale ať je to cokoli,
  půjdu tomu vstříc s úsměvem.
  STUBB v románu Bílá velryba

Prolog
  
  Tak především byl říjen, měsíc, který má pro chlapce zvláštní kouzlo. Ne že by ostatní měsíce roku své zvláštní kouzlo neměly. Ale jsou špatné a dobré, jak říkají piráti. Například září je měsíc špatný: začíná škola. Nebo srpen, ten je dobrý: škola ještě nezačíná. Ovšem červenec, červenec je dobrý stoprocentně: na celém světě nemá škola šanci. A červen, červen je bezesporu ze všech nejlepší, dveře škol se otvírají dokořán a září je vzdálené miliardu let.
  Ale zpátky k říjnu. Škola je už celý měsíc, člověk si jakžtakž zvykl na její otěže a den za dnem se v nich vleče. Má čas myslet na smetí, které by se dalo vysypat na verandu před vchodem spolužáka Pricketta anebo na kostým chlupaté opice chystaný na večer, který poslední den tohoto měsíce pořádá YMCA. A když je v říjnu kolem dvacátého a všechno čpí kouřem, obloha je oranžová a popel za soumraku šedý, to se zdá, že Halloweenu se zástupy košťat a prostěradly vlajícími za každým rohem se člověk nedočká.
  Ale v jednom podivném, bouřlivém, temném a událostmi nabitém roce přišel Halloween dřív, než měl.
  Jednoho roku přišel Halloween 24. října tři hodiny po půlnoci.
  Jamesovi Nightshadeovi z ulice Oak Street č. 97 bylo v tu chvíli třináct let, jedenáct měsíců a třiadvacet dní. Jeho sousedovi, Williamu Hallowayovi, bylo třináct let jedenáct měsíců a čtyřiadvacet dní. Oba měli čtrnáct let na dosah, už už je drželi v rukou.
  A právě v tomhle říjnovém týdnu dospěli přes noc, a tak o mládí navždy přišli.
  
  I.
  PŘÍCHODY
  
  Kapitola 1
  Obchodník s hromosvody dorazil krátce před bouřkou. Toho podmračného dne ke konci října šel po ulici v městečku Green Town ve státě Illinois a pokradmu se ohlížel přes rameno. Kdesi nepříliš daleko bičovaly obrovské blesky zem. Kdesi se nedala nevzít na vědomí bouře jako veliké zvíře cenící strašlivé zuby.
  Ten obchodník chrastil a řinčel velikým koženým vakem s neviditelnými nadměrnými skládačkami železářského zboží, které však jeho výřečnost obratně skládala dům od domu, až nakonec skončil u travnaté plochy, kde se mu něco nezdálo. Ne, nebyla to tráva. Obchodník zvedl pohled. To ti dva kluci v trávě nahoře na mírném svahu. Stejně velcí, stejně rostlí, seděli tam, z větviček vyřezávali píšťalky, mluvili o minulých a budoucích časech spokojení, že v uplynulém létě zanechali otisky prstů na každém přemístitelném předmětu v městečku a od té doby, co začala škola, stopy nohou na každé dostupné cestičce mezi zde a jezerem a tam a řekou.
  „Čau, kluci!“ křikl ten člověk v šatech barvy bouře.
  „Jsou vaši doma?“
  Kluci zavrtěli hlavou.
  „A co vy, máte aspoň peníze?“
  Kluci zavrtěli hlavou.
  „Tak uvidíme.“ Obchodník kousek popošel, zůstal stát a nahrbil se. Jako by si najednou uvědomil, že mu zezadu na krk civí okna domů nebo ta chladná obloha. Pomalu se otočil a nasál vzduch. Opadanými stromy cloumal vítr. Skulinou mezi mraky se prodraly sluneční paprsky a ražbou pozlatily pár posledních dubových listů. Jenže slunce zašlo, mince zmizely, vzduch zešedl; obchodník se protrhl z oblouzení.
  Zvolna se šinul vzhůru po travnaté ploše.
  „Mladej,“ ozval se. „Jakpak se jmenuješ?“
  A první chlapec, s vlasy světlými doběla jako mléč zelinný, zamhouřil oko, naklonil hlavu a pohlédl na obchodníka druhým, otevřeným okem, zářivým a jasným jako kapka letního deště.
  „Will,“ řekl. „William Halloway.“
  Bouřkový expert se otočil. „A ty?“
  Druhý chlapec se ani nehnul, zadumaně ležel na břiše v podzimní trávě, skoro jako by nějaké jméno vymýšlel. Vlasy měl husté, rozčepýřené, leskly se v barvě navoskovaných kaštanů. Oči upřené na jakýsi vzdálený bod ve vlastním nitru byly křišťálově zelené jako máta. Po chvilce si lhostejně dal do pusy stéblo suché trávy.
  „Jim Nightshade,“ řekl.
  Bouřkový obchodník pokýval hlavou, jako by to celou dobu věděl.
  „Nightshade. To je zvláštní jméno.“
  „Ale sedí,“ řekl Will Halloway. „Já jsem se narodil minutu před půlnocí třicátého října. Jim se narodil minutu po půlnoci a to už bylo třicátého prvního.“
  „Halloween,“ řekl Jim.
  Tenhle příběh vyprávěli kluci každý po svém odmalička, pyšní na své maminky, bydlící v těsném sousedství, které do porodnice spěchaly spolu a syny přivedly na svět v rozmezí vteřin – jednoho světlého, jednoho tmavého. Měli za sebou už pěknou řádku společných oslav. Dort byl jeden, Will na něm zapálil svíčky minutu před půlnocí, Jim minutu po půlnoci, poslední den měsíce začal a kluci svíčky sfoukli.
  To nadšeně převyprávěl Will, to tiše odsouhlasil Jim. To vyslechl obchodník prchající před bouří, který tu váhavě stál a přejížděl pohledem z jednoho na druhého.
  „Halloway. Nightshade. Peníze žádný, je to tak?“
  Muž zaskočený vlastní starostlivostí prohrábl kožený vak a vytáhl z něj jakýsi železný předmět.
  „Tohle si vemte, zadarmo! Proč? Do jednoho z těchhle domů uhodí blesk! Bez té tyče – prásk! Plameny a popel, vepřová pečeně spálená na škvarek! Berte, dokud je!“
  
  Obchodník předmět pustil. Jim se ani nehnul. Zato Will železo chytil a vyjekl.
  „Páni, to je tíha! A jak divně to vypadá. Takovýhle hromosvod jsem v životě neviděl. Koukni, Jime!“
  A Jim se protáhl jako kočka a konečně otočil hlavu. Zelené oči se rozšířily a vzápětí zúžily na štěrbinky.
  Ten kovový předmět byl vykovaný zpola jako půlměsíc, zpola jako kříž. Ke střednímu dílu byly dodatečně přiletované malé ozdůbky a všelijaké přívěsky. Celý povrch toho předmětu byl umně popsán vyrytými slovy cizích řečí, jmény, při nichž by si člověk udělal na jazyku uzel nebo si vyvrátil čelist, piktografy různého hmyzu, ježatého, samý drápek a kusadla.
  „Tohle je z Egypta.“ Jim ukázal nosem na brouka přilepeného k železu. „Skarabeus.“
  „Svatá pravda, chlapče!“
  Jim zamžoural. „A tamhleto jsou – stopy z doby Féničanů.“
  „Správně!“
  „Ale proč?“ zeptal se Jim.
  „Proč?“ opakoval obchodník. „Proč egyptské, arabské, habešské, indiánské? Inu, jakou řečí mluví vítr? Jaké národnosti je bouře? Ze které země pocházejí deště? Jakou barvu má blesk? Kam jde hrom, když odezní? Víte, kluci, člověk musí být připravený na všechny možné jazyky, všechny možné tvary a styly, když chce zaklínat to, čemu námořníci říkají ohně sv. Elma, ty koule modrého světla, které se po zemi kradou za kořistí jako naježené kočky. Na celém světě jenom já mám hromosvody, které slyší, cítí, poznají a odrazí každou bouři bez ohledu na její jazyk, hlas, projev. Žádný cizí hrom neburácí tak hlasitě, aby ho tenhle hromosvod nedokázal ztišit!“
  Ale Will teď upřeně hleděl dál, za obchodníka.
  „Do kterého?“ zeptal se. „Do kterého domu uhodí?“
  „Do kterého? Počkej. Vydrž.“ Obchodník zapátral v jejich tvářích. „Jsou lidi, kteří blesk přitahují, vtáhnou ho do sebe jako kočky dech nemluvňat. Někdo má přitažlivost zápornou, někdo kladnou. Někdo ve tmě září. Někdo vyhasíná. A teď, vy dva… já –“
  
  „Jak si můžete být tak jistý, že blesk tu něco zasáhne?“ najednou se ozval Jim, oči se mu leskly.
  Obchodník jako by se schoulil do sebe. „Mám přece nos, oko a ucho. Oba tamhlety domy, jejich trámy! Poslouchejte!“
  Naslouchali. Chladný odpolední vítr možná jejich domy lomcoval. Možná ne.
  „Blesk potřebuje koryto – stejně jako řeka – , aby mohl vletět dovnitř. Jedna z tamhletěch mansard je dnem vyschlé řeky a celá se třese, aby mohla nechat blesk tudy prolétnout. Dnes večer!“
  „Dnes večer?“ Jim se spokojeně posadil.
  „A nebude to žádná obyčejná bouřka!“ řekl obchodník. „Říká vám to Tom Bouřňák. Pěkné jméno pro člověka, který prodává hromosvody, co? Myslíte, že jsem se tak přejmenoval? Ale kdepak! Že mě to jméno dohnalo k mému podnikání? Správně! Jak jsem vyrůstal, uvědomoval jsem si, že se na svět z oblak vrhají plameny a lidi před nimi utíkají a schovávají se. A mě napadlo: Já si udělám diagram hurikánů, bouře zmapuju a pak poběžím před nimi se svojí zázračnou obranou, s železnými holemi v rukou! Už jsem ochránil a před zkázou zabezpečil sto tisíc bohabojných domovů, to nepřeháním. Takže když vám, kluci, tvrdím, že zoufale potřebujete pomoc, poslouchejte mě! Než padne tma, vylezte tamhle na střechu, tenhle hromosvod nahoře připevněte a uzemněte ho do téhle poctivé země!“
  „Ale který myslíte dům? Který?“ naléhal Will.
  Obchodník se otočil, velikým kapesníkem si utřel nos a pak pomaloučku kráčel přes travnaté prostranství, jako by se blížil k obrovské časované bombě, která tam potichu tiká.
  U verandy před domem Willa se chytil za sloupky zábradlí, rukou přejel dřevěnou podpěru a prkno podlahy, pak zavřel oči a naklonil se k domu, aby k němu mohla promluvit jeho kostra.
  Po chvilce váhání se opatrně vydal k Jimovu domu v sousedství.
  Jim se napřímil, aby dobře viděl.
  
  Obchodník natáhl ruku a prsty se lehce dotýkal starého nátěru, přejížděl ho a hladil.
  „Tenhle,“ řekl konečně, „tenhle to je.“
  Jim se zatvářil hrdě.
  Obchodník, aniž se ohlédl, řekl: „Jime Nightshade, tady bydlíš ty?“
  „Ano, tady,“ řekl Jim.
  „Mohlo mě to napadnout,“ řekl obchodník.
  „No a co já?“ řekl Will.
  Muž znovu zavětřil u Willova domu. „Ne, ne. Možná že pár jisker přeskočí do vašich okapů. Ale skutečný cirkus bude v sousedství, u Nightshadeových! Bude to tak!“
  Rozběhl se přes trávník pro svůj veliký kožený vak.
  „Já běžím. Bouře se blíží. Pospěš si, Jime. Jinak – prásk! Až tě najdou, všechny tvoje nikláky a desetníky a kovové peníze elektrolýza roztaví. Abraham Lincoln se na nich rozplyne na Miss Columbia, orel bude na rubu čtvrťáků oškubaný dohola, všechno se ti to rozteče v džínech. A co víc se může stát! Koho zasáhne blesk, když se mu povytáhne víčko, na oční bulvě je poslední scéna, kterou ten kluk v životě viděl, úhledně vyvedená jako Otčenáš na ozdobné broži. Na mou duši! Kabinetní fotografie toho záblesku, jak se snáší z nebe, nafoukne člověka jako papírovou píšťalku, a jak se píšťalka zase svinuje, vysaje mu duši! Padej, hochu! Přitluč hromosvod hezky vysoko nebo rána nedožiješ!“
  Na podpatku se otočil, železné tyče v objemném vaku zařinčely, rozběhl se po cestě, pohledy vrhal na oblohu, na střechu, na stromy, až nakonec oči zavřel, pohyboval se poslepu, nasával vzduch a pro sebe si mumlal: „Je to tak, zle je, už se to blíží, cítím to, zatím hodně daleko, ale řítí se to rychle…“
  Muž v šatech temné bouře s kloboukem v barvě mračen staženým hluboko do očí zmizel – a listí na stromech šelestilo, nebe najednou jako by zestárlo, Jim s Willem zkoušeli, jestli ve větru zachytí elektřinu, a mezi nimi na zemi ležel hromosvod.
  „Nestůj tady, Jime,“ řekl Will. „Mluvil o vašem domě. Připevníš přece na střechu ten hromosvod, nebo ne?“
  „Nepřipevním,“ usmál se Jim. „Proč bych kazil takovou podívanou?“
  „Podívanou? Zbláznil ses? Jdu pro žebřík! Ty přines kladívko, hřebíky a drát!“
  Ale Jim se ani nehnul. Will ho nechal být a rozběhl se. Vrátil se se žebříkem.
  „Jime, mysli na maminku. Ty chceš, aby uhořela?“
  Will lezl vzhůru po straně domu, sám, shora se podíval dolů. Jim se posunul k patě žebříku a začal lézt.
  Kdesi daleko v kopcích zatažených mračny zahřměl hrom.
  Na hřebenu střechy Jima Nightshadea byl vzduch čerstvý a řezavý.
  To uznal i Jim.

Tudy přijde něco zlého
/Something Wicked this Way Comes/
Bradbury, Ray 
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Jarmila Emmerová
Obálka: Valentino Sani
Redakce: Milena Perglerová
Rok vydání: 2007
Počet stran: 272
Rozměr: 130 x 200
Provedení: hardback

Jen hrstka románů napsaných ve 20. století si udržuje své místo v srdcích a myslích čtenářů tak, jako toto mistrovské dílo chmurné fantazie.
V podzimním čase, někde na středozápadě, se koná karneval jako příprava na slavnosti Halloweenu. Sladká píseň sirén svádivě slibuje návrat mládí.
Ale v tomto období zmírání přijela stínohra, aby zničila každý život, kterého se dotkne svým podivným a neblahým tajemstvím.
Dva zvídaví chlapci na prahu dospělosti brzy objevují tajemství podívané satanského dýmu v bludišti zrcadel, a příliš zřetelně vidí cenu, již je třeba platit za své sny.

Cena: 239.00 Kč