PROLOG

Ragnar stál sám na skalnatém ostrohu nad městem. Tyhle chvíle měl nejradši. Těsně před bitvou se celý svět zdál jiný, tišší a klidnější. Takovéto okamžiky byly pro válečníky žijící v neustálém bitevním ryku velmi vzácné. Věděl, že ticho a klid dlouho nevydrží. Jeho práce ještě nebyla hotova. Ve vzduchu zachytil známou vůni. Věděl, že nastal čas zahájit útok.

Ranulf, příslušník Vlčí gardy, zdolal několika mocnými skoky ostroh a postavil se po bok velitele Vlků. Ranulf byl tím nejstatnějším Hvězdným vlkem, jakého kdy poznal. Byl obdařen duchem Lemana Russe, dávného primarchy jejich kapituly, a výjimečnou silou. Ragnar se domníval, že kdyby se Leman Russ, někdy vrátil, aby se znovu ujal vedení Hvězdných vlků, Ranulf by mu dokázal pohlédnout do očí. Co však bylo důležitější než jeho obrovitá postava, Ranulf byl jedním z Ragnarových nejstarších a nejdražších přátel, muž, kterému ve Vlčí gardě věřil ze všech nejvíce. V případě, že by padl, stal by se on vůdcem Vlků.

„Jsou muži připraveni?“ zeptal se.

„Ano, lorde Ragnare. Tvoje Vlčí garda tě očekává,“ odpověděl Randulf.

Ragnar se otočil a poplácal Ranulfa po rameni. „Tak je to dobře. Nesnesl bych, aby vybojovali konec bitvy beze mně. Jdeme, Ranulfe, konečně nadobro zbavíme tuhle planetu špíny Chaosu. Jaká je aktuální situace?“

„Kacíři jsou z větší části rozehnaní a dezorganizovaní. Několik se jich ale usadilo v malých pevnůstkách ve Svatém Harmanovi. Císařská garda je drží v šachu, ale potřebují nás, abychom zničili poslední místa odporu.“

„Dobře. Velitel Císařské gardy si dobře zapamatoval instrukce, které jsem mu dal před začátkem téhle mise. Poslední úder nechal na nás. Začít válku je jednoduché, ale dokončit jí je mnohem těžší. Ti kacíři nám ještě chystají nějaké překvapení.“

„Pane?“ zeptal se Ranulf.

„Mé instinkty mi říkají, že se nám snaží vnutit falešný pocit bezpečí. Tentokrát zdaleka nebojovali tak urputně, jako obvykle. Ve Svatém Harmanu jsme dokonce nenarazili na žádný odpor. V ostatních městech jsme museli Císařské gardě pomáhat dostat se alespoň dovnitř. Na všech ostatních místech na téhle planetě bojovali vyznavači Chaosu do posledních sil, a tady, v hlavním městě, které je jejich posledním útočištěm, nám nebudou klást žádný odpor? Tomu nevěřím. Jsou v úzkých, ale zvíře zahnané do rohu je vždycky nebezpečné. Což samozřejmě platí i o Vlcích,“ usmál se Ragnar a odhalil tak dlouhé a ostré špičáky. Genetický štěp, který přeměnil Hvězdné vlky z lidí v nadlidské válečníky, jim přinesl mnoho výhod. Kromě výšky – ve vzpřímeném postoji byli o půl metru vyšší než kterýkoli člověk – byly dalším, na pohled nejpatrnějším znakem, kterým se lišili od ostatních, protáhlé špičáky. Čím byl Hvězdný vlk starší, tím byly jeho špičáky delší. Ragnarovy zuby byly na vůdce Vlků poměrně krátké, ale nikdo se o tom neodvážil zmínit ani jediným slovem. Vlčí garda byla nastoupena a připravena k útoku. Tři nejlepší Ragnarovi válečníci, Tor, Uller a Hrolf, už svého velitele očekávali. Na rozdíl od ostatních, uniformně vyzbrojených jednotek si příslušníci Ragnarovy Vlčí gardy mohli vybrat zbraně, které jim nejlépe vyhovovaly. Jako nejzkušenější a nejspolehlivější ze všech Hvězdných vlků už mnohokrát prokázali své odhodlání a houževnatost. Nyní je čekala další, všemi vítaná příležitost dokázat své schopnosti.

„Rozdělíte se do smeček. Každý z vás povede jednu. Ranulfe, chci abys s Torem vedl smečky Šedých lovců na obou křídlech. Ullere, ty své muže povedeš rovnoběžně s Torem. Já se přidám ke Krvavým spárům.“

Ragnar dával přednost boji po boku Krvavých spárů, nejmladších a nejnetrpělivějších válečníků, nově přijatých do řad Hvězdných vlků. Jejich nespoutaná energie a neukojitelná touha po vítězství vyžadovaly pevnou ruku.

Agnar rozložil mapu. „Tore, tvoje smečka bude na pravém křídle. Vstoupíte do města a budete postupovat na sever, směrem k sektoru Administrata. Ranulfe, ty budeš na levém křídle. Povedeš svoje muže okolo obchodního sektoru. Budeme hodně roztažení, takže buďte ostražití.“

Ranulf, Tor a Uller se rozešli ke svým Šedým lovcům, nejzkušenějším a nejotrlejším veteránům z řad Hvězdných vlků. Ragnar se za nimi díval, jak se vzdalují. Tolikrát už s nimi bojoval bok po boku. Jenom Torovi ale dopřál tu čest stát se členem Vlčí gardy. Ragnar věděl, že je na vstup do ní připraven. Jenom ho zajímalo, jestli to věděl i Tor.

„Co budeš chtít ode mně, Ragnare, můj pane?“ Sarkasmus v Hrolfově hlase byl tak silný, že by se sotva dal rozbít sekerou na led.

„Hrolfe, omlouvám se, že jsem si myslel, že jsi mrtvý,“ odpověděl Ragnar. Jeden z druhého si často utahoval. Hrolf byl bezkonkurenčně nestarším členem oddílu, zatímco Ragnar byl jedním z nejmladších z vůdců Vlků. Navzdory rozdílu v postavení a věku však Hrolfa i Ragnara spojovalo silné pouto bratrství.

„Ještě jsem se neocitl ve válce, která by byla natolik krutá, abych v ní našel smrt, Ragnare. A jakmile se tak stane, necháš mě Železnými knězi zapojit do prvního Dreadnoughta, který se ti dostane do rukou, protože beze mně jsi v boji ztracený.“ Oba muži vybuchli smíchy.

Hrolfova tvář prozrazovala na svého majitele vše. Byla jako mapa jeho minulosti, posetá jizvami jako památkami na staletí válek, zatímco bouřkově šedé oči připomínaly Ragnarovy ty nejhorší hurikány, které bičovaly povrch jejich domovské planety Fenris. V těch očích viděl Ragnar odrážet se hrůzy a zázraky. Hrolfův široký úsměv byl v přímém kontrastu s jeho drsnou tváří.

Ragnar položil nejstaršímu příslušníkovi Vlčí gardy ruku kolem ramen. „Můj starý příteli, samozřejmě budu tebe i tvé Dlouhé tesáky znovu potřebovat. Kdo jiný by si dokázal s těžkou podporou poradit lépe? Předpokládám, že jsi prozkoumal okolí, abys vybral nejlepší pozici pro svojí smečku?“

„To jo, nahoře na pahorku, ze kterého jsi ráno obdivoval Svatého Harmana a trosky rampy starého kosmodromu,“ řekl Hrolf a ukázal na vyvýšeninu na jihovýchodě, která čněla nad korunami stromů, a pak na jihozápad.

„To vypadá na skvěle vybraná místa, Hrolfe. Vlastně máš štěstí, někdo rozmístil mé Dlouhé tesáky na obě pozice.“ Ragnar musel obdivovat Hrolfovu iniciativu. „Kdyby došlo k něčemu neočekávanému, budeš mít k dispozici dostatek palebné síly, abys dokázal převážit misky vah zpět na svojí stranu.“

Hvězdní vlci vstoupili do města a nejprve museli projít hořícím průmyslovým sektorem. Ve vzduchu byla cítit krev, rozklad, kouř a smrt, mísící se s hořícími toxiny ze zničených strojů. Nad tím vším se ale vznášel jiný zápach, který nemohl Ragnarovu citlivému čichu uniknout: odporně nasládlý pach chaosu. Nepřítel byl zde. Chloupky vzadu na krku se mu naježily.

Několik dalších hodin strávili Hvězdní vlci v naprosté tichosti, kdy mezi sebou komunikovali jenom pomocí gest. Smečky se mezi sebou dobře znaly a každý jednotlivec kryl své bratry ve zbrani. Postupovali bez nejmenšího odporu, přestože Císařská garda hlásila střelbu z několika budov, které Hvězdní vlci zkontrolovali. Ragnar objevil přístupové tunely a vchody do kanalizačního potrubí. Nepřítel byl v pohybu. Ragnar potlačil tiché zavrčení. Vzpomněl si na historky o vítězství komisaře Yarricka na orky na Armagedonu. Obklíčený a tváří v tvář smrti ustoupil komisař před hordami orků do úlu, aby z jeho kanálů a potrubí přepadal zelenokožce ze zálohy. Pokud chtěli kacíři Ragnara porazit tímto způsobem, zapomněli na jeden podstatný detail: Ragnar nebyl ork, ale vlk.

Smečky se při hledání nepřítele roztáhly do větší šířky. Ragnar se obával, že se od sebe vzdálily přespříliš. Každý z jeho Hvězdných vlků měl v sobě kousek svého vůdce a sebedůvěra byla vlastností, kterou rozhodně nepostrádali. Aktivoval komunikační soupravu.

„Ranulfe, ohlas svojí pozici a situaci.“

„Prošli jsme kolem obchodního sektoru. Nejspíš jsme se ocitli v troskách dělnické obytné čtvrti. Jsme severně od vás. Všude je klid, veliteli… až příliš velký.“

„Souhlasím. Dávejte si pozor. My jsme na vybombardované křižovatce na západním okraji sektoru administrata, poblíž knihovny. Jestli na nás chtějí zaútočit, tak brzy. Informuj ostatní,“ odpověděl Ragnar.

Sektor administrata Svatého Harmanu býval kdysi centrem města. Výkonné orgány rozsáhlého byrokratického aparátu měly za úkol prosazovat Císařovu vůli. Z této oblasti se řídil chod celé planety, zde se shromažďovaly zprávy o všech aspektech života občanů. Stejně jako na mnoha jiných planetách Impéria podléhala svoboda striktní kontrole, která měla ochránit lidstvo před cizáckými vlivy. Administrativní budovy, zprostředkovatelské kanceláře a Císařské kaple byly všude kolem. Všechny byly stejného architektonického stylu jako na Svaté Zemi, domovu Zlatého trůnu, místě věčného odpočinku Svatého císaře. Sloužily jako věčná připomínka toho, že to byla Země, odkud Císař lidstva zahájil svatou výpravu za opětovným sjednocením lidského rodu v naději na jeho ochranu. Ochranu právě před tím, k čemu došlo na planetě Corinthus V.

Ragnar se rozhlédl po Krvavých spárech kolem sebe. Smečka byla neklidná. Arik, jeden z nejmladších, neustále spouštěl svůj rotomeč, jehož čepel vrčela jako hladové zvíře. Ragnar zavrtěl hlavou. „Jenom klid. Soustřeďte se a buďte ve střehu,“ řekl tiše.

Najednou Ragnar zaslechl ránu, která se ozvala z přízemí Císařské knihovny na východě. Knihovna byla vysoká, jednolitá budova, která mu připomínala obrovskou kryptu. Před válkou jí mezi vysokými stohy svazků, knih a datatabletů tiše procházeli servitoři a staří učenci. Její vysoká okna byla temná, bez známky života, ale Ragnarovi a jeho smečce nemohla ta rána uniknout.

Arik se dal do běhu. Divoce mával rotomečem nad hlavou a vyl touhou po boji. „Tam, pane, v té…“

To byla poslední slova, která Arik vyslovil; výstřel z bolteru ho zasáhla přímo do hlavy. Před obličejem mu explodovaly úlomky lebeční kosti. K Ragnarovu překvapení přišla ta rána zezadu. Takže to byla léčka.

Za zády smečky se rozburácela střelba a Ragnar cítil, jak se od jeho energozbroje odrazil projektil z bolteru.

„Ranulfe, je to past, jsem pod křížovou palbou! Drž pozici a připrav se na rychlý protiútok.“ Z Ragnarových úst uniklo nedočkavé zavrčení. Cítil se spíš jako člen smečky, než jako její vůdce. „Bude to tvrdý protiútok.“

Najednou začaly všude kolem Krvavých spárů vybuchovat úlomky zesíleného kamenobetonu a keramitu. V žáru plazmové střelby se kameny a armovací ocel proměňovaly v obláčky páry. Členové smečky vyli, spíš jako vlci, než cvičení hvězdní pěšáci, vlci kroužící kolem svého cíle a čekající, kdo se jako první vrhne do útoku. „Kryjte se,“ přikázal Ragnar, ale jeho slova zanikla v zuřivé střelbě. Vzduch byl tak přesycený nejrůznějšími pachy, že bylo téměř nemožné je od sebe rozeznat. Byli obklíčeni. Kamkoli se podíval, zahlédl na okamžik se mihnout některého z nepřátel, který vzápětí zmizel jako kouř v silném větru.

Ulrik, Bori a tři další se najednou zastavili. Ragnar pochopil, že našli cíl. Pochopil také, že…

„Ulriku, Bori, stůjte,“ vykřikl. Příliš pozdě. Vlci už vyrazili směrem ke knihovně. Ztratil kontrolu a jeho smečka se vrhla útokem do jejích temných místností. Ragnar neměl na výběr. „Ve jménu Císaře…“ zaklel a pak:

„Do útoku!“ zavyl Ragnar, tasil svůj ledový meč a vyrazil směrem ke knihovně.

Všichni příslušníci Krvavých spárů slyšeli rozkaz svého vůdce. Hromadný útok vystřídal zmatek, když se zbytek smečky jako jeden muž přidal k Ragnarovi s bojovým pokřikem, „Za Fenris, za Russa, za Císaře!“

Hvězdní vlci zasypali knihovnu laserovými paprsky. Rotomeče jim rachotily v rukou a energozbraně pulzovaly energií, dychtící po krvi neviditelných nepřátel. Jednotliví hvězdní pěšáci se mezi sebou předháněli, aby mohli zasadit první smrtící úder.

Než se Krvavé spáry mohli vrhnou na nepřítele, otřásla se jim země pod nohama mohutnou explozí rakety, která roztrhala dva muže na kusy a Ragnara vymrštila do vzduchu. Smečku zaplavila střelba z melta zbraní, které nedokázala odolat ani starobylá energetická zbroj. Ragnar zahlédl, jak symbol jeho smečky taje spolu s paží jednoho z Krvavých spárů. V tu chvíli si uvědomil, že se svými muži narazili na nepřítele mnohem silnějšího, než horda Císařských občanů, nakažených nečistými silami Chaosu. Jejich skrytí nepřátelé byli příliš dobře vybaveni a příliš přesní. Snažil se změnit polohu, aby ze svého krytu lépe viděl. Zaujal pozici naproti velké části zborcené zdi. Srdce se mu na chvíli zastavilo, když zjistil, kdo proti nim stojí – Hvězdní pěšáci Chaosu!

Před třiceti tisíci lety Impérium téměř zničila strašlivá občanská válka. Po pádu vůdce vzbouřenců, Horuse, uprchli zrádci do warpového psychoprostoru, království nočních můr mimo jakýkoli prostor a čas. Za deset tisíc let strávených v říši démonů zdokonalili své dovednosti a jejich nenávist ještě zesílila. Jejich zbroj a zbraně se změnily, splynuly s démonickými energiemi Chaosu. Po všech stránkách byli lepšími bojovníky než Hvězdní vlci, s věky sbíranými zkušenostmi a tisíciletí živenou nenávistí.

Hvězdným pěšákům Chaosu chyběla jenom jedna věc, kterou měli Hvězdní vlci: víra v Císaře. Ragnarovi Hvězdní vlci museli doufat, že jejich víra v Císaře bude silnější než touha hvězdných pěšáků Chaosu po pomstě. To byla jejich jediná výhoda.

Ragnar zahlédl jednoho z pěšáků Chaosu, jak kráčí vířícími chuchvalci bitevního kouře. Obr měl na sobě temně se lesknoucí zbroj, od které se odráželo světlo, jako kdyby byla pokrytá slizem – Vládce noci. Mezi rohy zmutovaného zrádce zářila ohnivá gloriola. Nad hlavou mával černým cepem, který skučel jako zimní vichry na planetě Fenris, a ve druhé ruce třímal bolter zdobený lebkami, který kolem rozséval zkázu a smrt.

S každou ránou, kterou přisluhovač Chaosu vypálil po některém z Hvězdných vlků, pociťoval Ragnar prudké vzedmutí nenávisti a vzteku, jako kdyby projektily poháněl sám prastarý válečník silou své vůle.

Vlčí vůdce pozvedl zbraň, aby střelbu opětoval, ale Vládce noci ustoupil stranou a instinktivně se tak jeho střele vyhnul. Na okamžik měl Ragnar dojem, jako kdyby se kouř bitvy valil přímo ze zbroje nepřátelského hvězdného pěšáka ve službách Chaosu. Pokud tomu tak opravdu bylo, pak dobře věděl, jak ho využít. O chvíli později se totiž zcela ztratil v kouřovém závoji. Když se znovu rozplynul, byl už obr pryč. Ragnar cítil, jak divoká šelma v jeho nitru zuřivě vrčí v touze vyrazit po stopě zrádného nepřítele a zničit ho.

Rozhlédl se kolem a zjistil, že všechny budovy jsou obsazeny nepřáteli. „Krvavé spáry, ke mně,“ zavelel a skokem se vrhnul do nejbližšího krytu. Budova Administrata nikdy nebyla svědkem žádné vzrušujících událostí. Teď se mohla stát místem posledního útoku velitele vlčí smečky. Po chvíli se ke svému vůdci připojilo devět mužů. To bylo víc, než očekával. Vstoupili do jakéhosi kancelářského komplexu. Obrovská místnost zabírala šířku i délku celé budovy. Strop v pravidelných intervalech podpíraly betonové sloupy. Části zdí a podlahy byly poničené a všude kolem se povalovaly zbytky stolů a jiného kancelářského zařízení. Na druhém konci byla výtahová šachta, naplněná troskami z vyšších pater. Hned vedle bylo schodiště. Zdálo se, že je zle poškozené, ale funkční.

„Synové Russovi, za mnou. Vstříc našemu osudu!“ Ragnar doběhl ke schodům a vyrazil po nich vzhůru. Potřebovali se dostat do vyššího patra, nad hlavy bojujících válečníků. Doufal, že ať už nad starými budovami bdí jakýkoli démoni, nedopustí, aby se právě tahle zřítila.

Bylo na čase, aby Ragnar přestal být Krvavým spárem a stal se Vlčím lordem. Aktivoval vysílačku.

„Hrolfe, shromáždi své Dlouhé tesáky. Zaútočte na Císařskou knihovnu a všechny budovy v jejím okolí, obsazené tou sebrankou Chaosu. Máme před sebou opravdové nepřátele.“

„Postarám se o ně. Z jejich přileb si budeš moct udělat nové rohy na zapíjení vítězství, pokud jim mí muži nějaké nechají.“

Znenadání se základy budovy otřásly sérií explozí. Ragnar se ohlédl po své smečce. Navzdory jeho obavám byli všichni v pořádku a spěchali po schodech posetých troskami a sutí do patra za ním. Po dalších otřesech se ve stěně objevila prasklina, skrz kterou Ragnar Zahlédl oranžový záblesk. Přesně o tom to celé je, být Hvězdným vlkem, pomyslel si. Ragnar a jeho Vlci byli ve svém živlu, tváří v tvář nepříteli, který je převyšoval svým počtem i palebnou silou, ale nikoli šancemi na vítězství. Je skvělé být Vlčím lordem.

Jeho komunikační souprava se se zapraskáním probrala k životu. „Vlčí lorde, tady je Tor. Nenechám nepřítele, aby vás povraždil. Veškerý boj je soustředěn kolem Císařské knihovny. Mí Šedí lovci nenarazili na žádný odpor. Přijdu vám se svojí smečkou na pomoc a pošlu tam i ostatní. Stačí jediné slovo.“ To se Ragnarovi nelíbilo. „Tore, drž svoje pozice,“ odpověděl. Jeho slova ale přerušil pronikavý pískot. Spojení bylo rušeno. Nebyla to past na Ragnara, ten byl naopak návnadou, na kterou se měl loajální Tor chytit.

Ragnar došel k zesíleným kovovým dveřím, které vedly na střechu. Přestože byly pečlivě utěsněné, ucítil., jak ze druhé strany proniká odporný puch Chaosu, který připomínal pach síry a hnijícího masa. Budova nebyla opuštěná. Nepřátelé čekali na druhé straně, připraveni rozsekat Ragnara a jeho Krvavé spáry na cucky, jakmile se dveře otevřou. I na něj nastražili past. Kdyby dveře vyrazili, ocitli by se tváří v tvář nepřátelům připraveným v palebných pozicích. Naštěstí smečka nemusel dveřmi projít. Ragnar doufal, že se mu nepřátele na střeše podaří zlikvidovat dřív, než Hrolf dorazí.

Dal svým Krvavým spárům znamení rukou. Ani jim nemohl žluklý zápach uniknout. Ragnar ustoupil ode dveří a otočil se čelem ke zdi po své pravici. Přestože byla postavena z pevného kamenobetonu, zdálo se, že není tak pevná jako kovové dveře. Léta zkušeností Ragnara naučila, že dveře bývají často pevnější a odolnější než zdi. Udělal několik kroků vzad a dal Krvavým spárům signál, aby se připravili. Pak se prudce rozeběhl a vší silou vrazil do zdi. Síla nárazu přeměnila kamenobeton na mikročástice. Ragnar a jeho Hvězdní vlci se v mžiku nahrnuli vzniklým otvorem do chodby na druhé straně. Ta však byla prázdná. Ve vzduchu byl dosud cítit zápach Chaosu, ale nepřátelé už byli pryč. Jako pavouci se vyplížili na vrcholky střech nad náměstím u knihovny, aby se tam ukryli, připraveni přepadnout Císařovy služebníky ze zálohy. Chvíli si pohrával s myšlenkou vyrazit za nimi, věděl ale, že by proti takovému protivníkovi neměl šanci.

Tor a jeho Šedí lovci se blížili k Císařské knihovně. Vlčí lord Ragnar se neozýval, takže se musel rozhodnout jako správný člen Vlčí gardy. Musel chránit Ragnara. Kdyby byl Vlčí lord v pořádku, odpověděl by. A jestli se mu snad něco stalo, postará se, aby se ti proklatí kacíři vydali za svými pány do horoucích pekel.

Smečka Hvězdných vlků došla k obrovské hromadě sutin. Byly to pozůstatky neidentifikovatelné budovy, jejíž horní patra se zřítila na základy. Ohořelé rozvaliny poskytovaly Torovi výhodnou obrannou pozici, kde si mohl v klidu uspořádat myšlenky a vymyslet, jak postupovat dál.

„Jsi si jistý, Tore?“ ozval se ze mu ze sluchátek komunikační soupravy hlas Ullera, dalšího z členů Vlčí gardy.

„Ragnar se neozývá. Musíme k němu dostat tolik hvězdných pěšáků, kolik se nám podaří. Hned! Je to mé rozhodnutí,“ odpověděl Tor. „Pokračuj v postupu a přiveď s sebou co nejvíc mužů.“

„Tore, tady Ranulf. Podle posledních rozkazů, které jsem dostal, mám držet pozici a být připraven k útoku.“

„Ranulfe, jsi příliš daleko, než abys nám mohl pomoct. Zůstaň tam, kde jsi, ale my ostatní musíme pokračovat dál.“

„Měl bys počkat na Vlčího lorda Ragnara.“

„Nejspíš nemá čas,“ odsekl Tor a spojení přerušil.

Tor vyvedl své muže z úkrytu a všichni se rychle rozeběhli prázdnými ulicemi. Všude kolem nich s k nebi tyčily vysoké kancelářské budovy. V každé z nich se mohly ukrývat tucty nepřátel. Šedí lovci byli jedinými živými bytostmi, které se pohybovaly opuštěným kamenobetonovým kaňonem. Opuštěné temné ulice se ve vteřině mohly proměnit v zónu smrti. Tor už přestal dbát opatrnosti. Smečka zachrání Vlčího lorda nebo se jejich duše vrátí zpět na Fenris opředené slávou. Konečně se před nimi otevřelo náměstí u knihovny, pohroužené do jejího vysokého stínu. Na druhé straně za rohem budovy Administrata Tor zahlédl Ullerovy Šedé lovce. Na náměstí panovalo ticho a klid. Zrakem přelétl okolní rozvaliny, mezi nimiž tu a tam zachytil odraz světla od šedomodrých kusů keramitu, částí energozbroje Hvězdných vlků, roztroušených mezi sutinami. Pokynul svým Šedým lovcům a vykročil na náměstí.

Z úkrytů za Šedými lovci vyrazili Vládci noci a znemožnili tak Hvězdným vlkům stáhnout se do krytu. Hvězdní vlci byli po celé galaxii známí jedinečnou bystrostí svých smyslů, čehož si očividně byli vědomi i válečníci Chaosu. Své úkryty si úmyslně vybraly tak, aby byli po větru a Hvězdní vlci tak nemohli jejich přítomnost odhalit.

Zrádci na rozdíl od Tora neváhali a zahájili brutálně efektivní střelbu. Téměř každý z výstřelů zasáhl zbroj některého z Hvězdných vlků. Tor si všiml, jak jim jako trofeje u opasků visí lebky a kosti, spolu s hlavami Císařských gardistů, mezi nimiž nechyběla dokonce ani helma Hvězdného vlka. Mladý vlčí válečník se ohlédl po Ullerových mužích v naději, že by mu mohli pomoct. Tři z Ullerových Šedých lovců právě padli na kolena, zbroj zbarvenou krví. Vládci noci se dostali do zad i Ullerově smečce.

Tor si uvědomil, jaké chyby se dopustil. Nepřítel využil jejich Vlčího lorda jako návnady. A jeho smečka nebyla jediná, kterou slepě přivedl do pasti, Ještě před okamžikem se mu zdálo, že náměstí skýtá dokonale krytou přístupovou cestu k velkým šedým dveřím knihovny. Teď se proměnilo ve změť sutin, ze které nebylo úniku. Vládci noci jim odřízli veškeré ústupové cesty a oni tak zůstali bezmocně trčet v jejich pasti. Byli obklíčeni nepřátelskou přesilou, čekala je jistá smrt.

Zkusil navázat rádiové spojení, ale ze sluchátek se ozýval pouze pískot a praskání.

Ze všech stran zazníval štěkot bolterů. Jejich střely ale na rozdíl od těch obyčejných pronikavě ječely a explodovaly ve spalujících ohnivých květech. Náměstím se rozléhal nelidský smích, jako kdyby se samy budovy vysmívaly umírajícím Hvězdným vlkům. Uprostřed sutin, necelé tři metry od Tora, se vynořila postava nepřátelského mariňáka v temné zbroji. S válečným pokřikem, připomínajícím jekot pekelných démonů, namířil hlaveň plamenometu, z jejíhož ústí vytryskl modrobílý proud plazmy – nikoli na Tora, ale na skupinu Šedých lovců. Dva z nich v mžiku pohltily plameny, které je proměnily v roztavené hromady škvířícího se masa a keramitu. Všude kolem Šedých lovců vybuchovaly zápalné granáty. I kdyby se Hvězdným vlkům podařilo na náměstí najít nějaký úkryt, hrozilo jim, že se usmaží zaživa.

Měli jednu jedinou šanci. Torovi Hvězdní vlci museli zaútočit na nepřítele a prolomit jeho řady. „Musíme zaútočit,“ křikl na Ullera, zatímco kolem něj padali další a další muži. Uller přikývl. Torovi však nemohla uniknout zlost, která mu vyzařovala z očí. Z masakru, do kterého se dostali, obviňoval Tora. A plným právem.

„Za Russe!“ zvolal Tor a vyrazil do útoku proti bojovníkům Chaosu. Hvězdní vlci museli prorazit z obklíčení a přeskupit se. Nelidský smích zesílil. Nepřátelé chtěli, aby se smečky přiblížily. Vládci noci neváhali se střelbou ani na okamžik. Šedý lovec padl zkroucený zemi, když mu zbrojí a vnitřnostmi prolétla střela z bolteru. Tor cítil, jak mu projektily buší do zbroje jako kladiva. Modlil se k Císaři, aby vydržela. Sledoval, jak nepřátelští válečníci jednou rukou tasí ostré meče popsané runami, zatímco druhou nepřestávají pálit ze svých bolterů.

Ohnal se sekyrou po jednom z Vládců noci, který syčel jako had. Nepřátelský mariňák jeho ránu odrazil pomocí úponku ovinutého kolem jílce svého rotomeče. Z ostří sekery se vylomilo několik zubů. Zrádce vystřelil z bolteru přímo do Torova hrudního krunýře.

Hvězdný vlk zaťal zuby a vypálil po nepříteli z plazmové pistole. Celou dobu si přitom dával pozor, aby pohledem nesklouznul na sokovu zbroj.

Plazma přilnula k Hrudnímu krunýři Vládce noci a propálila se skrz jeho prastarý keramit. Pronikla vším, co se jí postavilo do cesty, včetně hrudi válečníka Chaosu ukryté uvnitř. Mariňák se skácel k zemi, z otvoru ve zbroji vytékaly zkapalnělé ostatky.

Nebylo čas oslavovat smrt nepřítele. Obr oděný v černé zbroji, pokryté kroutícími se zelenými runami, zasekl čepel své zbraně do spoje Torovy zbroje nad stehnem. Tor cítil, jak se v něm čepel svíjí, jako kdyby byla živá. Další z Vládců noci, jemuž ze zbroje jako plevel proplétající se skrz popraskaným betonem vystupovaly rohy, rozpůlil mohutným úderem oboustrannou sekyrou Torovu helmu ve dví.

„Tooorrreee,“ vykřikl jeden ze Šedých lovců, který se nadpřirozenou rychlostí vrhnul svému veliteli na pomoc. Do cesty se mu ale postavil třetí nepřátelský hvězdný pěšák, jehož rotosekera ho zasáhla uprostřed skoku. Rychlost Šedého vlka se obrátila proti němu samému. Sekera ho přepůlila v pase a postříkala Tora krví a vnitřnostmi jeho druha. Vládce noci vítězoslavně zvedl rotosekeru nad hlavu a náměstím se rozlehl odporně nelidský smích.

Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.

Warhammer 40 000 - Synové Fenrisu
/Warhammer 40 000 - Sons of Fenris/
Lightner, Lee
Nakladatel: Polaris
Překladatel: Martin Novák
Obálka: Geoff Taylor
Redakce: -
Rok vydání: 2009
Počet stran: 312
Rozměr: 105 x 175
Provedení: paperback
Cena: 249.00 Kč