Válka mezi znepřátelenými rasami stále zuří a proměňuje slunce na vyhaslé skořápky. Tohoto osudu se dočká i jedno ze sluncí patřících Ildrianské říši. A její obyvatelé, místo aby se chránili, zapojují se do krvavé občanské války a lidstvo se dělí do mnoha znepřátelených frakcí. Podaří se ildrianům a lidem znovu se spojit proti nepříteli, který je chce vyhubit? Nový vládce říše Jora’h musí potlačit povstání svého nepříčetného bratra dříve, než nepřítel zničí i to, co z jeho říše zbývá. V obklíčení ze všech stran posílá svou milovanou napůl lidskou dceru na zoufalou misi, jež by měla konečně zajistit mír.

Kevin J. Anderson je českým čtenářům, stejně jako čtenářům v dalších nejméně 30 zemích, dostatečně znám a není třeba jej zvlášť představovat. Připomeňme jen to základní: narozen 27.4.1962 v malém městě ve Wisconsinu, od mládí se pokouší psát ale skutečně se prosadí až ve svých pětadvaceti letech. Mezi jeho nejznámější díla patří Hvězdné války a u nás dobře známá Akta X. Společně se synem Franka Herberta Brianem se pustil do rozsáhlého a velmi populárního projektu pokračování ságy Duna, který stále vychází a neztrácí své čtenáře, spíše naopak. Sám pak v roce 2002 zahájil další monumentální dílo – Ságu sedmi sluncí jejíž čtvrtou část právě držíte v rukou.

K.J. Anderson je vášnivý cestovatel – turista, mimo jiné vystoupil na Mount Whitney, prošel pralesy Amazonie, ale také se seznámil například s vojenskými a průmyslovými komplexy na Cape Canarecal a v Los Alamos.

DOSAVADNÍ DĚJ
   
   Poté, co nepřátelští hydrogové napadli prastarý světoles na Theronu, začali lidští osadníci bojovat o to, aby zachránili, co se dalo. Zelení kněží, telepaticky propojení se světostromy, byli psychicky otřeseni, mnoho dobrovolníků z jejich řad sloužících v Obranných silách Země (OSZ) opustilo své posty a vrátili se domů na pomoc poničenému lesu.
   Následně hydrogové obrátili svou nenávist proti faerům, ohnivé rase žijící v nitrech hvězd. Zatímco hydrogové a faerové začali bojovat mezi planetami a hvězdami, král Petr a královna Estarra ze svého paláce na Zemi oznámili zahájení významné vojenské ofenzivy: OSZ svrhnou další Klikisské pochodně – nesmírně ničivé zbraně způsobující implozi obřích plynných planet – které ostatně celou hydroskou válku mimoděk odstartovaly, když byly poprvé testovány. OSZ také zahájí budování flotily lodí řízených novými vojenskými compy, kteří po vzoru ildiranského válečného hrdiny adara Kori'nha povedou sebezničující útoky na kulovité hydroské bitevníky. Král Petr tuto zprávu sděloval, nenápadně sledován prezidentem Basilem Wenceslasem číhajícím na každou Petrovu chybu.
   Svržením první nové Klikisské pochodně byla pověřena Tasia Tamblynová, Tulačka sloužící v OSZ. Nevěděla, že přímo v jádru plynného obra zvoleného za cíl útoku, v krystalickém hydroském městě, je uvězněn její přítel Robb Brindle společně s hrstkou dalších lidských zajatců. Tam se také s Robbem setkal DD, přátelský compo vězněný hrozivými klikisskými roboty. Těsně předtím, než Tasiina pochodeň zažehla oblaka, hydrogové plynnou planetu evakuovali a klikisští roboti i DD spěšně odlétli.
   Mezitím se Tasiin bratr Jess, poté co jeho loď byla zničena hydrogy, ocitl na pusté a izolované vodní planetě. Wentalové, podivné vodní entity, které přepravoval, pronikli tkáněmi jeho těla, aby ho uchovali při životě. S pomocí wentalů postavil Jess podivuhodnou loď a opustil planetu, aby vyhledal svou ztracenou lásku Cescu Peroniovou, Mluvčí tuláckých klanů.
   Do hlavního sídla Tuláků, kde Cesca bojuje o zachování jednoty klanů, přinesl zvěd Nikko Chan Tylar důkaz, že OSZ přepadá tulácké nákladní lodě, aby je oloupila o náklad paliva pro mezihvězdný pohon (ekti) a pak je zničila. Tuláci, rozzuření takovýmto pirátstvím, okamžitě zastavili veškerý obchod se Zemskou hanzovní ligou. Cesca Hanze předložila ultimátum: žádné další palivo pro Zemi, dokud nebudou vypátráni a potrestáni viníci.
   Sami Tuláci přitom zadržovali několik zajatců z OSZ, mužů a žen zachráněných po nedávné bitvě v prstencích Osquivelu. Jeden z nich, Patrick Fitzpatrick III., rozmazlený mladík z aristokratické rodiny, byl obzvlášť nespokojený navzdory flirtu se Zhett Kellumovou, krásnou dcerou Dela Kelluma, vůdce klanu a majitele osquivelských loděnic. Kellumovi lidé zachránili také vojenské compy OSZ a přeprogramovali je na ochotné a pilné pomocníky.
   Hanza snažící se nalézt způsob interstelární přepravy nevyžadující ekti vyslala tým průzkumníků s cílem probádat "portály" – pradávný mimozemský systém spojující opuštěné planety. Jedním z těchto průzkumníků byl nebojácný zvěd jménem Davlin Lotze. Souřadnice planet byly stále záhadou a mnoho cílových stanic skrývalo neočekávaná nebezpečí.
   V naději, že se vymaní ze závislosti na tuláckém ekti, spustila Hanza vlastní zařízení na těžbu ekti u obří plynné planety Qronhy 3, kde v osudové srážce s hydrogy padl adar Kori'nh. Tento hanzovní těžer řídil Sullivan Gold, doprovázený zeleným knězem Kolkerem. Sullivanovi lidé získali slušné množství suroviny, než se objevila skupina ildiranských bitevníků, kterou k planetě vedl stejný úmysl – těžba ekti. Sullivanovi se podařilo uzavřít s Ildirany křehké příměří, načež oba těžery křižovaly oblaka, neustále na stráži před případným návratem hydrogů.
   Nový ildiranský Mág-imperátor Jora'h, vnitřně rozervaný poznáním neočekávaných intrik čerstvě získaným prostřednictvím thismatu, pohřbil svého otce, který si sám vzal život jedem. Také ildiranské Impérium bylo hydroskou válkou zasaženo a zásoby ekti se rychle tenčily. Mezitím se v ošetřovně Hranolového paláce probudil Jora'hův bratr, místodržící Rusa'h, který byl od okamžiku hydroského útoku na svou planetu Hyrillku ponořen v subthismatickém spánku. Jeho osobnost se dramaticky změnila. Rusa'h tvrdil, že měl během komatu intenzivní vize. Zneklidněný Jora'h vyslal svého zraněného bratra v doprovodu Prvního následníka Thor'ha zpět na Hyrillku, aby zničenou planetu obnovili společně s Pery'hem, nastávajícím hyrillským místodržícím.
   Přestože zachmuřený dobroský místodržící Udru'h vzdal novému Mágu-imperátorovi hold, Jora'h mu nemohl odpustit, že po celá léta tajně podroboval jeho milovanou zelenou kněžku Niru genetickým pokusům. Nira, kterou Jora'h pokládal za mrtvou, porodila Jora'hovu dceru, míšenku Osira'h, do níž dobroský místodržící vkládal naděje na záchranu ildiranského Impéria díky jejím mimořádným telepatickým schopnostem. Nira však žila, ukrytá na opuštěném ostrově, kde ji Mág-imperátor nikdy nemohl najít.
   Lidský vědec Anton Colicos na jedné ze vzdálených ildiranských kolonií studoval Ságu sedmi sluncí, doprovázen svým přítelem a učitelem, dějepravcem Vao'shem. Zůstali společně se základní osádkou v Marathě Primě, městě zakrytém kopulí na temné straně planety, zatímco pracovní čety klikisských robotů stavěly sesterské město na opačné polokouli. Ildirané objevili podivnou síť tunelů, nedokázali však přijít na to, kdo je zbudoval. Jednoho večera se ve chvíli, kdy Anton s Vao'shem vyprávěli příběhy, ozvala z podzemních prostorů skrývajících genenerátory exploze, světla zhasla a město zůstalo bez energie. Šlo o jasnou sabotáž. Základní osádka, připravená o energii nutnou k přežití, se rozhodla přepravit do sesterského města na opačné polokouli. Poté, co se spojili s klikisskými roboty a vysvětlili jim svou tísnivou situaci, nastoupili do tří kluzáků – z nichž dva explodovaly. Další sabotáž! Antonovi, Vao'shovi a několika dalším se podařilo bezpečně opustit plavidlo, zůstali však odkázání sami na sebe. Zamířili temnotou směrem k domnělému bezpečí mezi klikisskými roboty, v Antonovi však hlodalo podezření.
   Klikisští roboti už dávno tajně připravovali zničení lidí i Ildiranů. Robot Sirix vláčel zajatého compa DD z jednoho místa na druhé a probouzel skupiny hibernovaných klikisských robotů, kteří v té chvíli již byli k DDho zděšení téměř všichni připravení k útoku.
   Když se klikisský robot objevil v Hranolovém paláci a žádal podrobnosti o genetickém projektu na Dobrosu, Jora'h mu odmítl cokoliv sdělit. Pak Mág-imperátor způsobil pozdvižení, když odcestoval na Dobros, aby se setkal se svou dcerou a navštívil Niřin hrob. Ildirané byli znepokojeni skutečností, že jejich vůdce jedná v rozporu se zavedenou tradicí a opustil palác. Jora'h však zašel ještě dále, když si za svého osobního strážce, na místo, které v minulosti vždy zastávali muži, zvolil svou dceru Yazra'h.
   Hanza, zoufale se snažící expandovat i za nepříznivých podmínek, povzbuzovala své občany, aby sbalili svůj majetek, odcestovali skrze obnovené klikisské portály na panenské planety a osídlili je. Jedním z prvních byl nenapravitelný snílek Jan Covitz a jeho čtrnáctiletá dcera Orli. Obchodnice Rlinda Kettová a její oblíbený exmanžel Branson "BeBob" Roberts sváželi osadníky k nejbližším portálům, kde byli následně přiřazováni na nově kolonizované planety. Orli a její otec odcestovali se svou skupinou na klikisskou planetu Corribus, kde začali svůj nový život.
   Davlin Lotze se po mnoha riskantních výpravách skrze portály tajně vloudil do pokojů prezidenta Wenceslase a oznámil mu, že si přeje odejít na odpočinek na poklidnou planetu. Přestože se válka s hydrogy vyvíjela nepříznivě, prezident nemohl odmítnout Davlinův požadavek, a tak ho poslal Rlindinou lodí na ospalou kolonii Crennu. Prezidenta, frustrovaného průběhem války, vyčerpaného vzdorovitostí krále Petra a zklamaného chováním prince Daniela (potenciálního Petrova nástupce), doslova rozzuřilo nesmyslné embargo, které Tuláci uvalili na obchod s ekti. Rozhodl se použít Tuláky jako obětní beránky a soustředit na ně hněv veřejnosti. Sešel se proto s generálem Lanyanem, velitelem OSZ, aby s ním probral postup proti vzpurným klanům.
   Ve stejnou dobu dorazil do Randezvous Jess Tamblyn, podivně proměněný. Jess, jehož mnoho Tuláků považovalo za mrtvého, už nebyl zcela člověk – jeho tělo jiskřilo wentalskou energií, takže se nesměl dotknout jiných lidí, jinak by je zabil výboj. Cesca, která ho stále milovala, mohla stěží uvěřit tomu, že jsou opět spolu, a přesto musí zůstat odděleni. Jess pověděl Tulákům, jak objevil wentaly, pradávné nepřátele hydrogů, a požádal o dobrovolníky, "nosiče vody", aby mu pomohli rozšířit wentaly na další vodní planety, kde by mohli zesílit a připravit se k boji s nepřítelem. Přihlásila se skupina ctižádostivých pilotů včetně Nikka Chana Tylara. Jess, oddaný svému novému poslání, navštívil osamělou kometu, na které si kdysi s Cescou dali romantické dostaveníčko, a oživil ji wentalskou esencí.
   Mezitím se Cesca rozhodla pomoci poničeným lesům na Theronu a vyslala tam své Tuláky. Kdysi byla zasnoubená s vládcem planety a cítila se povinována pomoci jejím obyvatelům, protože Hanza se k tomu neměla. Tuláčtí inženýři se ujali opravy stromových měst a obnovy světolesa. Na Zemi si velvyslankyně Theronu Sarein uvědomila, že ona je další v nástupnické linii, a prezident Wenceslas, dychtící proměnit tuto skutečnost v další výhodu pro sebe, vyslal svou věrnou spojenkyni Sarein, aby se chopila své role. Sotva dorazila ke spálené pustině, v niž se proměnil její bývalý domov, udělalo se jí zle, ještě více ji však rozrušilo, když uprostřed poničeného lesa spatřila pracující Tuláky!
   Prezident Wenceslas nařídil OSZ, aby "uštědřily lekci" vybraným tuláckým cílům. Navzdory důraznému nesouhlasu krále Petra generál Lanyan naplánoval rychlý útok na tulácké překladiště Hurikán. Lodě OSZ stanici obklíčily, přítomné Tuláky zajaly a pak překladiště zničily. Nikko Chan Tylar, převážející wentalskou vodu k jejímu cíli, byl svědkem celého útoku a okamžitě varoval všechny Tuláky včetně týmu pracujícího na obnově Theronu. Mluvčí Cesca Peroniová rozhněvaně obvinila Sarein a Hanzu z rozdmychávání konfliktu, načež spěšně odlétla, aby se osobně setkala s prezidentem Wenceslasem.
   V tuláckých loděnicích u Osquivelu si Patrick Fitzpatrick stále odmítal přiznat, že se zamiloval do Zhett Kellumové. Zajatci OSZ nepřestávali přemýšlet o útěku, když se však jeden z nich pokusil odletět v ukradené lodi, tragicky zahynul. Po této události se napětí mezi Tuláky a vojáky OSZ ještě zvýšilo.
   Při zkoumání trosek opuštěných na bojišti mezi prstenci objevila Zhett se svým otcem něco doposud nevídaného – neporušenou hydroskou loď. V naději, že její analýza napoví, jak porazit nepřítele, povolali Tuláci geniálního inženýra Kotta Okiaha, aby hydroskou kouli studoval. Kotto dokázal plavidlo otevřít a okamžitě zjistil, že hydroská technologie má mnoho společného s klikisskými portály.
   Když se Davlin Lotze začal zabydlovat ve své kolonii, spatřil hydroské kulovité lodě letící oblohou. Hydrogové nezaútočili, přestože se zdálo, jako by něco hledali. O několik dní později pak Davlin dalekohledem spatřil boj mezi hydrogy a jejich nepřáteli faery uvnitř slunce Crenny. Hvězda začala umírat a Davlin pobízel kolonisty, aby přijali krajní opatření s jediným cílem – přežít. Když hvězda pohasla a moře a pevniny Crenny začaly zamrzat, Davlin nasedl do lodi a vydal se hledat pomoc. Kolonisté se skryli pod zemí, zatímco atmosféra planety zmrzla. Davlinovi se podařilo doletět až k sousední kolonii Rellekeru, guvernérka mu však odmítla pomoci. Naštěstí se objevila Rlinda a BeBob s pravidelnou dodávkou proviantu, a ti Davlinovi pomohli vykopat crennské kolonisty ze zamrzlých bunkrů a zachránit je.
   Klikisští roboti odvedli DDho na palubu válečné lodi OSZ, jedné z těch, které byly ukradeny. Posádku těchto plavidel nyní tvořili výhradně přeprogramovaní vojenští compové a DD zjistil, že všechny vojenské modely, masově začleňované do všech jednotek armády Země, obsahují záludné programy, které mohou klikisští roboti kdykoli spustit. Na zkoušku nechali klikisští roboti svou ukradenou válečnou loď zaútočit na Corribus. DD se pokoušel roboty zastavit, ti však přesto pokračovali v ničení lidské kolonie. Orli Covitzová, právě zkoumající jeskyně uvnitř kolmých skalních stěn, v bezmocné hrůze sledovala, jak pod palbou mizí osada a s ní i obyvatelé včetně jejího otce a všech přátel. Viděla, jak klikisští roboti a vojenští compové pročesávají ruiny, zabíjejí přeživší a pak opouštějí planetu. Když Orli konečně sešplhala dolů k hořící osadě, zjistila, že nikdo kromě ní nepřežil.
   Hyrillský místodržící, stále vyšinutý po utrpěném zranění hlavy, sdělil svému chráněnci, Prvnímu následníku Thor'hovi, že ve svých vizích spatřil pravdu a že Mág-imperátor Jora'h (Thor'hův otec) vede ildiranské Impérium do záhuby. Thor'h byl těmito buřičskými řečmi nejprve vyveden z míry, pak ale spojil svůj osud se svým poblouzněným strýcem. Rusa'h nařídil obyvatelům Hyrillky, aby požili drogu shiing měnící stav mysli, a jakmile byli takto oslabeni, ovládl jejich mysl. Poté veřejně obvinil Jora'ha, že svého předchůdce otrávil. Sebe pak prohlásil za právoplatného Mága-imperátora a přisvojil si všechny atributy náležející ildiranskému vůdci. Jedině nastávající místodržící Pery'h zůstával Mágu-imperátorovi věrný. Když se odmítl obrátit, Rusa'h a Thor'h ho uvěznili.
   Hyrillský místodržící vyslal k Jora'hovi skupinu vrahů a ve vhodnou chvíli popravil Pery'ha, aby odvedl pozornost svého bratra od hrozícího nebezpečí, Mága-imperátora však zachránil rychlý zásah jeho dcery a ochránkyně Yazra'h. Nyní už Jora'h věděl, že šílený hyrillský místodržící připravuje převrat. Pověřil adara Zan'nha, aby se skupinou válečných lodí obnovil na Hyrillce pořádek. Neuvědomil si přitom, že je posílá přímo do pasti.
   Zelená kněžka Nira, osamělá na svém ostrově, tajně zbudovala vor a uprchla. Celé dny se plavila po nekonečné hladině, dokud nedorazila k pustému pobřeží, ztracená ale živá – konečně se zbavila místodržícího Udru'ha.
   Na Zemi Cesca žádala, aby OSZ přestaly s útoky na tulácké základny, prezident Wenceslas však její požadavky zamítl a nařídil, aby se její lid vzdal a začal opět dodávat životně důležité palivo pro mezihvězdný pohon. Cesca rozhořčeně opustila Zemi a prohlásila, že tajná tulácká místa Hanza nikdy nenajde. Generálu Lanyanovi se však podařilo rozkódovat navigační modul z ukořistěné tulácké lodi a zjistit souřadnice Randezvous. Udeřil na shluk asteroidů plnou silou a hlavní sídlo Tuláků zcela zničil. Cesca a ostatní Tuláci z Randezvous se rozprchli do všech stran – centrum jejich vlády zmizelo. Nyní se z nich stali psanci.

    1 ADMIRÁL LEV STROMO
   
   Přestože byl Stromo nejvyšším důstojníkem na palubě hlídkujícího křižníku manta, rutinní rozhodování nechával na kapitánce Elly Ramirezové. Tímto způsobem to obvykle fungovalo nejlépe. Stromo necítil potřebu předvádět se a rád měl po ruce někoho, kdo vzal vinu na sebe, pokud se něco zvrtlo.
   Během desítek let služby u Obranných sil Země si na umění delegovat odpovědnost vybudoval kariéru. Jen výjimečně se účastnil přímých bojových akcí – nevstoupil do řad OSZ proto, aby sám nesl kůži na trh – občas to však bylo užitečné. Jednoznačný úspěch – zničení hlavního tuláckého komplexu Randezvous – by měl postačit k nápravě jeho pověsti zkostnatělého důstojníka rozhodujícího od stolu.
   Přesto se Stromo nemohl dočkat, až se vrátí do své pracovny na pohodlné vojenské základně na Zemi, nebo alespoň na Marsu. Jeho představy o kariéře nepočítaly s ničivou válkou proti mocné mimozemské rase obývající jádra obřích plynných planet; ostatně nezahrnovaly ani konflikt s tlupou otrhaných vesmírných "cikánů".
   Hon na Tuláky pokračoval už druhým týdnem a Stromo sledoval, jak noví důstojníci přivykají svým bojovým povinnostem. Čím dříve se tato nová várka velitelů osvědčí, tím rychleji se Stromo bude moci vrátit do Čtverce 0 ke své oblíbené práci ve štábu. Se svým až příliš nápadným panděrem a zažívacími problémy nebyl na takové dobrodružství stavěný.
   "Máme nějaké taktické údaje o našem příštím cíli, komandére Ramirezová?" zeptal se, přestože tuto otázku položil už dříve. "Připomeňte mi prosím, jakže se to místo jmenuje?"
   "Hhrenni, pane."
   "Zní to, jako když kýchne kůň."
   "Název byl převzat ze starých ildiranských hvězdných map, pane. OSZ však nemá k dispozici žádná aktuální data."
   Zamračil se, čímž mu podklesl podbradek. "Myslíte, že jde o chybu našeho průzkumu a výzvědné služby?"
   "Nebyl důvod se o toto místo zajímat, admirále. Je to nevýznamná soustava se skrovnými zdroji." Ramirezová vyvolala vzdálené záběry soustavy a diagramy, které přerušovanou čarou znázorňovaly předpokládanou polohu tajné tulácké základny. "Nepotvrzená přítomnost skupiny obytných kopulí ve shluku asteroidů. Tuláci podle všeho rádi žijí mezi kamením."
   "Když se jim tak líbí kosmické smetí, tak jim nějaké přiděláme," usmál se. "Tak jako jsme to udělali na Randezvous."
   Poté, co vzpurné klany svévolně zastavily veškerý obchod se Zemskou hanzovní ligou, učinil prezident Wenceslas několik diplomatických – a tudíž veskrze neefektivních – kroků. Tuláci, přestože byli postiženi útoky hydrogů stejně tvrdě jako kdokoliv jiný, odmítali spolupracovat v boji proti společnému nepříteli, odmítali dodávat životně důležité palivo pro mezihvězdný pohon a vzpírali se zcela rozumným nařízením. Něco takového nemohla Hanza přehlížet.
   A tak, aby daly najevo, jak vážná je situace, zničily OSZ tulácké překladiště paliva. Měl to být varovný příklad, výstražně zdvižený ukazovák, aby klany pochopily, že proti mocné armádě Země nemají šanci. Avšak Tuláci, místo aby sklonili hlavy, o to urputněji pokračovali ve svém nesmyslném boji. Vzdor vesmírných nomádů ještě zesílil, což přimělo prezidenta k bezprecedentnímu kroku – v zájmu celého lidstva jim vyhlásil otevřenou válku.
   Kdyby byli Tuláci rozumní, válka by netrvala déle než hodinu. Bohužel se věci vyvinuly jinak.
   Poté, co před týdnem vedl Stromo útok, kterým exemplárně zničil Randezvous, se klany rozprchly, takže nyní museli admirálové všech čtverců marnit úsilí a čas jejich pronásledováním. Bylo to k zbláznění! Stromo a jeho kolegové dostali rozkaz vyhledávat tulácká sídla, konfiskovat veškerý materiál, který by mohl být použit pro válečné účely, a přivést tak tyto lidi k pořádku. Dříve nebo později budou prosit o mír.
   Ramirezová k němu vzhlédla ze svého velitelského křesla – na jejích plných rtech nebyl ani náznak úsměvu, tvář měla chladnou, předpisově krátké tmavé vlasy dokonale upravené. "Blížíme se, admirále. Přejete si převzít velení? Nebo mám pokračovat?"
   "Vedete si dobře, komandére Ramirezová." Ačkoliv ji podezříval, že ho nemá dvakrát v lásce, byla to výtečná pilotka a navigátorka, jedna z mnoha mladých důstojníků, kterým ničivá hydroská válka přinesla rychlé povýšení. "Můžete obraz ještě zvětšit? Rád bych si prohlédl náš cíl."
   "První vlna výzvědných štítonošů rozmístila přenosové stanice, právě přijímáme obraz."
   Suť rozptýlená kolem Hhrenni vypadala jako hrst obřích valounů, které kdosi hodil do černoty vesmíru. Zdálky plující kameny nevyhlížely nijak zajímavě, avšak rozmístění kovů a albedo geometrických objektů byly jasnou známkou lidské přítomnosti. Skryté sídlo, nezaznamenané na mapách. Tuláci.
   "Támhle jsou, přesně jak jsme si mysleli." Promnul si bradu. "Dobrá, dejme se do toho, podíváme se na to krysí hnízdo! Jazery: aktivovat přední a zadní baterie, projektily do hlavních šachet. Sdělte našim štítonošům, aby zadržely všechny lodě pokoušející se uniknout." Pokynul směrem k obrazovce: "Vpřed, ve jménu krále a tak dál."
   Bitevníky OSZ se vrhly na svou kořist. Jak se přibližovaly, drzost klanů byla stále zřetelnější. Vskutku, šlo o tajnou základnu! Průsvitné kopule se zvedaly z povrchu asteroidů podobné puchýřům naplněným hnisem. Nad nimi, umístěné v gravitačně stabilních bodech, se vznášely řady tenkých zrcadel směřujících sluneční paprsky mezi stíny a poskytujících tak sídlům pod kopulemi dostatek energie. V různých vzdálenostech pak jako komáři obíhaly umělé stanice. Snad nafukovací skladiště?
   "Podívejte se na to všechno! Tihle vandráci se nespokojí s málem!"
   "Mají spoustu energie a vynalézavosti," řekla Ramirezová věcně. "Komandér Tamblynová toho byla příkladem."
   Stromo se zamračil. Ještě nedávno tomuto křižníku velela Tasia Tamblynová, která však byla pro své spojení s Tuláky přeložena na méně exponované místo ještě před útokem na Randezvous. Šlo snad ze strany Ramirezové o projev loajality vůči bývalé velitelce? Jeden by si myslel, že ji vlastní povýšení potěší.
   "Klany by měly využít své tvůrčí nadšení tak, aby prospěly celému lidstvu, nejen sobě samým." Zkoumal zrakem komplex asteroidů s jeho prozářenými kopulemi a rozměrnými zrcadly a jen zavrtěl hlavou. "Proč jen nemohou žít na planetách jako všichni ostatní?"
   Přestože se až doposud všechny jejich kroky obrátily proti nim, Tuláci nejevili známky ochoty podřídit se autoritě. Rozletěli se na všechny strany jako naslepo vypálené broky, což Hanza samozřejmě považovala za vítězství. Rozděl a panuj! Mělo by být snadné včlenit je zpět do stáda – poražené a zbavené vůdců. Zatím si však svou krotkostí a poslušností nijak nezadali se vzteklou, mokrou domácí kočkou. Stromovi, který zasvětil svůj život armádě, se z takové anarchie zvedal žaludek. "Lumpové!"
   Měl za to, že se klany sjednocené pod vedením Mluvčí Peroniové cítí povinovány prokázat svou neochotu ohnout hřbet. Kdo však vystoupí jejich jménem teď, když bylo ústředí jejich vlády zničeno? Kdo má pravomoc za ně vyjednávat? Někdo musí podepsat kapitulaci a nařídit ostatním, aby se vrátili a začali znovu pracovat. Trvalo by zatraceně dlouho, kdyby měli vybrat všechna takováto malá všivá hnízda.
   "Zachytili jsme čtyři lodě, admirále. Malé, nemohou nás ohrozit. Žádná součást místního zařízení nevypadá, že by mohla způsobit problémy."
   "Ani jsem to nečekal." Stromo si protáhl propletené prsty, až mu klouby zapraštěly.
   Na obrazovkách se objevila podrobná simulace drah asteroidů a přesné rozmístění sídel krytých kopulemi. Ramirezová upřeně hleděla na projekci a zastrčila si přitom za pravé ucho uvolněný pramínek tmavých vlasů. Mladou velitelku něco zjevně hnětlo. "Admirále. mohu hovořit otevřeně?"
   Stromo se připravil na potíže. Tohle nebyl dobrý začátek rozhovoru. Protože však Ramirezová vyslovila svou žádost nahlas a před ostatními členy osádky můstku, neměl jinou možnost, než výzvu přijmout. "Ale stručně, komandére! Musíme řídit operaci."
   "Smím-li se ptát, čeho touto akcí chceme doopravdy dosáhnout? Dříve, když jsme udeřili na překladiště Hurikán a Randezvous, bylo naším cílem zastrašit Tuláky, aby odvolali své embargo na ekti. Ale pokud budeme dále stupňovat jejich nenávist vůči nám, nezačnou spolupracovat nikdy. A jestli je zruinujeme, jak se mohou opět stát rovnocennými obchodními partnery?"
   "O to už tady nejde. Hanza se bez Tuláků obejde, budou ponecháni napospas chladnému vesmíru. Máme nyní k dispozici plnohodnotný těžer pracující u Qronhy 3, ten nám obstará ekti. A nezůstane jenom u něj, to mi věřte." Protože se Ramirezová stále tvářila pochybovačně, došel Stromo k názoru, že nejlepší bude odvést pozornost. "Za několik okamžiků uvidíte, co mám na mysli, komandére."
   Pohodlně se usadil do svého polstrovaného křesla. Teď, když viděl, že to bude rutina, se na akci těšil. "Jsem připraven, představení může začít. Snažte se, ať na nás hned tak nezapomenou!"

Anderson, Kevin J.: Roztroušená slunce (Scattered Suns)
nakladatel: Baronet
hardback; 125 x 200
plánováno na červen 2007