28.3.2024 | Svátek má Soňa






UKÁZKA: Arthur C. Clarke, Odvrácená strana nebe

4.6.2008 0:05

Odvrácená strana nebe Arthur C. ClarkeTOPlistVše, co se třpytí

Tento příběh by měl spíše vyprávět velitel Vandenburg, který je však v tuto chvíli mnoho milionů mil daleko. Týká se jeho geofyzika doktora Payntera, o němž se všeobecně tvrdilo, že letěl na Měsíc, aby utekl před svou ženou.

Totéž lidé (a zvláště pak naše manželky) v určitou chvíli říkali o každém z nás, ale v Panterově případě byl dostatek důkazů k tomu, aby se podezření proměnilo v jistotu.

Ne že by svou ženu neměl rád – dal by se tvrdit téměř pravý opak. Udělal by pro ni cokoli, ale věci, které po něm žádala, byly bohužel poněkud nákladné. Byla to dáma s extravagantními zálibami a takovým nelze doporučit, aby se vdávaly za vědce – ani za ty, kteří létají na Měsíc.

Slabostí paní Paynterové byly šperky, zvláště pak diamanty. Jak lze očekávat, působila tato záliba jejímu manželovi mnoho starostí. Protože však byl manželem nejen milujícím, ale i svědomitým, nespokojil se s pouhým trápením a rozhodl se, že s tím něco udělá. Stal se jedním z největších světových odborníků na diamanty, tedy spíše z vědeckého než z obchodního hlediska, a pravděpodobně věděl o jejich složení, původu a vlastnostech více než jakýkoli jiný žijící člověk. Bohužel však lze o diamantech mnoho vědět, aniž by člověk jediný vlastnil, a erudovanost jejího manžela nebyla něčím, co by paní Paynterová mohla na večírcích nosit kolem krku.

Jak už jsem se zmínil, byla hlavním oborem doktora Payntera geofyzika; diamanty byly pouhý koníček. Vynalezl množství pozoruhodných měřicích přístrojů, které dokázaly pátrat v nitru Země pomocí elektrických impulzů a magnetických vln a tak vytvořit jakousi obdobu rentgenového snímku hluboko skrytých zemských vrstev. Proto nepřekvapí, že se stal jedním z mužů vybraných k tomu, aby nahlédli do neprobádaného nitra Měsíce.

Projevil dychtivý zájem, přestože se veliteli Vandenburgovi zdálo, že se v době, kdy nastal kýžený okamžik, zdráhá opustit Zemi. Podobné symptomy se projevily u více mužů; někdy pramenily ze strachu, jejž nešlo vykořenit, a stávalo se, že proto nezbývalo než zanechat na Zemi jinak slibného člena expedice. V Paynterově případě však zdráhavost nepramenila z osobních důvodů. Byl právě uprostřed velkého experimentu, jenž byl vrcholem jeho celoživotního úsilí, a nechtěl opustit Zemi, dokud nedospěje k výsledku. První expedice na Měsíc na něj však počkat nemohla, a tak byl donucen zanechat projekt v rukou svých asistentů. Stále si s nimi vyměňoval záhadné rádiové zprávy, což v signalizační sekci Vesmírné stanice číslo tři působilo nemalou rozmrzelost.

Okouzlen novým světem, který čekal na probádání, Paynter na své pozemské starosti záhy zapomněl. Uháněl sem a tam měsíční krajinou na jednom z malých úhledných elektrických skútrů, které Američané používali, přičemž s sebou vozil seizmografy, magnetometry, měřidla gravitace a všechny ostatní prapodivné nástroje geofyzikálního řemesla. Pokoušel se za několik týdnů zjistit, co se lidé o vlastní planetě naučili za stovky let. Je pravda, že zkoumal jen malý výsek celkové měsíční rozlohy čtrnácti milionů čtverečních mil, ale měl v úmyslu to udělat co nejdůkladněji.

Čas od času i nadále dostával zprávy od svých kolegů na Zemi, stejně tak jako krátké, ale láskyplné pozdravy od paní Paynterové. Ani jedno v něm nevzbuzovalo velký zájem; i když člověk zrovna nemá tolik práce, a může se dokonce i vyspat, vnímá ze vzdálenosti čtvrt milionu mil své osobní záležitosti v poněkud odlišné perspektivě. Domnívám se, že právě na Měsíci byl doktor Paynter poprvé v životě opravdu šťastný. A jestli se nepletu, nebyl rozhodně sám.

Nedaleko od naší základny byl jeden solidní kráter, veliká jáma v měsíčním povrchu zvíci dvě míle od okraje k okraji. Přestože byl poměrně snadno dostupný, nacházel se mimo oblast našich pravidelných průzkumů, a tak trvalo plných šest týdnů, než se k němu Paynter společně se třemi dalšími muži vypravil na jednom z malých traktorů. Když zmizeli za měsíčním obzorem, ocitli se mimo dosah vysílačky, ale to nám nedělalo starosti, protože kdyby se dostali do nesnází, mohli vždy zavolat Zemi, která by zprávu nasměrovala k nám.

Paynter a jeho muži byli pryč čtyřicet osm hodin, což je zhruba nejdelší doba, jakou může člověk, byť za pomoci podpůrných drog, na Měsíci pracovat. Zpočátku byla jejich malá expedice chudá na události, a proto poněkud nezáživná. Všechno probíhalo přesně podle plánu. Dorazili ke kráteru, nafoukli přenosné iglú, rozbalili zásoby, odečetli údaje z přístrojů a nainstalovali přenosnou sondu, aby získali vzorky horniny pod povrchem. A právě v době, kdy Paynter čekal, až mu sonda vynese na povrch pořádnou dávku měsíčních vzorků, učinil svůj druhý velký objev. K tomu prvnímu došlo již o deset hodin dříve, avšak to ještě netušil. Podél okraje kráteru, rozmetané velikými výbuchy, které zmítaly měsíční krajinou před třemi sty miliony let, ležely obrovské hromady kamení, jež nepochybně pocházely z hloubky mnoha mil pod měsíčním povrchem. Ať už dokáže se svou malou sondou cokoli, s tímto se to nedá srovnat. Bohužel však tyto geologické vzorky velikosti hory neležely srovnány do úhledných řádek; zběsilá svévole explozí, které je vymrštily k obloze, je rozptýlila po krajině o mnoho dál, než oko dohlédlo.

Začal po těchto obrovských hromadách strusky šplhat a kladívkem zkoumat zajímavé kusy minerálů. Po chvíli zaslechli kolegové jeho výkřik a zahlédli, jak k nim běží s něčím, co vypadalo jako hrouda notně znečištěného skla. Trvalo nějaký čas, než dokázal souvisle vysvětlit, proč spustil takové pozdvižení, a ještě delší chvíle uběhla, než si expedice vzpomněla na svůj skutečný úkol a vrátila se k práci.

Vandenburg výpravu pozoroval, když se vracela k lodi. Čtyři muži nevypadali zdaleka tak unaveně, jak by se po dvou dnech beze spánku dalo čekat. Vskutku, v jejich pohybech byla patrná jistá bujarost, kterou nedokázaly zcela skrýt ani kosmické skafandry. Nešlo než usoudit, že expedice byla úspěšná. V tom případě by měl Paynter hned dva důvody k oslavám. Naléhavý telegram, který právě přišel ze Země, zněl pravda velice tajemně, ale bylo z něj zřejmé, že Paynterova práce, ať už to bylo cokoli, konečně dospěla k triumfálnímu závěru.

Velitel Vandenburg však na telegram téměř zapomněl, když spatřil, co Paynter drží v ruce. Věděl, jak vypadá surový diamant, a tento byl druhý největší, jaký kdy lidské oko spatřilo. Pouze Cullinan, jenž vychýlil ručičku vah až k 3026 karátům, ho o zanedbatelný díl překonával. „Mohli jsme to očekávat,“ slyšel, jak Paynter šťastně blábolí. „Diamanty se vždy vyskytují u jícnů sopek. Jenom mi nepřišlo na mysl, že tato poučka bude platit i zde.“

Vandenburg si náhle vzpomněl na telegram a podal ho Paynterovi. Ten ho rychle přečetl a poklesla mu čelist. Nikdy v životě, vyprávěl mi Vandenburg, nespatřil člověka, kterého by tak náhle zdrtila blahopřejná zpráva. Telegram zněl: DOKÁZALI JSME TO. TEST 541 S UPRAVENOU TLAKOVOU NÁDOBOU NAPROSTÝ ÚSPĚCH. PRAKTICKY ŽÁDNÝ VELIKOSTNÍ LIMIT. NÁKLADY ZANEDBATELNÉ.

„Co se děje?“ otázal se Vandenburg, když si všiml sklíčeného výrazu v Paynterově tváři. „Nezní to jako špatná zpráva, ať to znamená cokoli.“

Paynter dvakrát nebo třikrát zalapal po dechu jako ryba na suchu a pak bezmocně pohlédl na veliký krystal, jenž pokrýval téměř celou jeho dlaň. Vyhodil ho do vzduchu a nechal ho klesat zpět pomalým pohybem, jemuž jsou v nízké měsíční gravitaci podrobeny všechny předměty.

Nakonec se mu vrátila řeč. „Má laboratoř už léta pracuje,“ pravil, „na výrobě umělých diamantů. Včera měl tento kus kamene cenu milionu dolarů. Dnes stojí několik set. Nevím, jestli se vůbec budu obtěžovat brát ho s sebou na Zemi.“

Nakonec ho s sebou vzal, protože mu připadalo škoda tak neučinit. Asi tři měsíce nosila paní Paynterová nejkrásnější diamantový náhrdelník na světě, jenž měl cenu plného tisíce dolarů – především díky nákladům na brus a vyleštění. Pak se začal Paynterův proces používat v průmyslovém provozu a o měsíc později požádala o rozvod. Důvodem bylo nesnesitelné psychické týrání a lze připustit, že šlo o důvod oprávněný.

(str.118-122)

Odvrácená strana nebe
/The Other Side of the Sky/
Clarke, Arthur C.

Nakladatel: Baronet
Překladatel: Zdeněk Volný, Radvan Markus
Obálka: Valentino Sani
Redakce: Jana Markusová, Kristina Volná
Rok vydání: 2008
Počet stran: 232
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback

Cena: 239.00 Kč

A. C. Clarke










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...