24.4.2024 | Svátek má Jiří


UDÁLOSTI: Drobné poznámky

6.2.2015

Podle agentury TNS Aisa vede ve volebním modelu (volby do PS) ANO s 30,5 %, druhá ČSSD má 19 %. Přitom ANO i ČSSD trochu ztrácejí. O třetí místo zápolí TOP 09 s KSČM a ODS (9-10 %), docela vzadu pokulhává s 6,5 % KDU-ČSL. Ve srovnání s předchozím průzkumem VVVM nejsou komunisté jasně třetí s náskokem před lidovci a „zrádnou pravicí“, a Babiš si přes ztráty uchovává drtivý náskok. Celkový dojem (můj) z těchto průzkumů? Vypadá to na úplná hausnumera (třeba říci, že dokud nejsou hausnumera pak i volební výsledky, není to ještě úplně nejhorší, nicméně průzkumy nakonec tak či onak volební výsledky ovlivní).

V Chomutově a v Bílině se v opakovaných volbách prosadila (budoucí) koalice KSČM, ANO a lokální sdružení (pokaždé jiné). Je to signál budoucího politického uspořádání pro celou ČR v rámci Nových pořádků?

Protivládní demonstrace v Maďarsku jsou podobně nepočetné jako ty naše. Vlastně jsou ještě menší, protože přes 20 tisíc lidí, kteří protestovali 17. listopadu proti Zemanovi, je na poměry v Maďarsku hodně moc. Když maximálně pět tisíc lidí provolává „Wir sind das Volk“ (německy, chtěli oslovit přijíždějící Angelu Merkelovou), působí to směšně. V Maďarsku ovšem existuje opravdu silná opozice: totiž extremistický Jobbik. Pokud jde o opozici dejme tomu demokratickou, jsou na tom Maďaři bídně jako my. Fidesz sice od loňských voleb dost ztratil, ale pořád s přehledem vede (cca 40 % ve volebním modelu). Vede podobně jako Babiš u nás. A Maďarsko má problém s proruskou politikou svého vedení, podobně jako my (podle průzkumů velká většina obyvatel Rusům ani trochu nedůvěřuje). V čem je rozdíl mezi námi, vzorovými demokraty, a maďarskými „fašisty“? Snad jen v tom, že vládní koalice tam má v jednokomorovém parlamentu ústavní většinu.

Časopis Charlie Hebdo ohlásil, že tento týden nevyjde jeho další číslo. Kdy vyjde, se neví. Redaktoři prý nejsou připraveni, stále zápasí se žalem, únavou i s tím, že jsou terčem nadměrné pozornosti médií(!). Potřebují se poradit a rozkoukat. Vypadá to, jako kdyby se pokračovat vlastně už ani nedalo. Jako kdyby teroristé nakonec dosáhli svého.

Prorouští „povstalci“ na Ukrajině prohlásili, že je čas změnit linii příměří dohodnutou loni v září v Minsku. „Prakticky dosažené pozice jsou objektivnější,“ prohlásili poté, co se jim podařilo dobýt další území. Objektivní je to, co vojensky obsadíme, a mírová konference má smysl jen proto, aby naše objektivní územní zisky požehnala, pokud možno dřív, než o ně případně zase přijdeme. Drzost těch lidí je omračující a spoléhání Západu ne jednání v Minsku, stejně jako neochota dodávat Kyjevu zbraně (Rusové je tam podloudně cpou horem dolem) je projevem slabosti (viz kancléřka Merkelová včera v Budapešti).

Právo se vůbec v posledních měsících výrazně proměňuje: zahraničně politická část je, jak to vypadá, už zcela v ruské režii, ve vnitropolitické části je jakýsi výběh pro „reformisty“ (Pehe, Jelínek, Mitrofanov) a domácí zpravodajství je o něco objektivnější. Člověku však nezbývá než to číst, protože babišoviny (MfD a LN) nemají zpravodajství skoro žádné.

Pozoruhodný tah babišovců v oblasti PR: Luboš Palata představuje v Babišově MfD Pavla Teličku jako „ministra zahraničí ANO“. Není jasné proč, pan Telička je europoslanec za hnutí, není snad zatím dokonce ani jeho členem. Přitom je liberálnost a progresivnost sama: hlásí se k odkazu Václava Havla, kritizuje Zemana, klade důraz na lidská práva, podporuje sankce proti Rusku. Za našeho klíčového spojence v regionu považuje Polsko. Říká tedy vše, co Andrej Babiš nikdy neřekl, a s pomocí pana Palaty to v Babišových MfD troubí do světa. Je mi líto, ale zatím to není nic víc, než propagandistická potěmkiniáda, kterou pan Babiš může kdykoli pohodlně vzít zpátky.

V Athénách prý mezi lidem zní: „Teď konečně můžeme být hrdí na to, že jsme Řekové.“ Píší to aspoň v Babišově MfD. Jak málo těm lidem stačí k hrdosti: zadlužili se na Západ, přivedli vlastní zemi ke krachu a teď navíc ještě demonstrativně odmítají dluhy platit.

V MfD také vzpomínají Richarda von Weizsäckera, který před několika dny zemřel. O tématu píše – kdo jiný než Luboš Palata. Zdůrazňuje, že Weizsäcker v r. 1990 se na pražském Hradě (pozvali ho taktně na 15. března) „nedvojsmyslně omluvil za okupaci a přijal německou odpovědnost za následky, které tím byly vyvolány.“ To je jednak od pana Palaty nebetyčná drzost (chce tím říci, že Weizsäcker přijal německou odpovědnost za vyhnání sudetských Němců), a jednak, jak zamindrákovaný jsme národ! Hodnotíme lidi podle toho, jak silně se nám omluvili. My sami se omlouvat nemusíme, hlavě proto, že to vůbec neumíme.

V Babišových Lidových novinách přišli s tím, že prezident Zeman má „plán B“. V případě, že by se z nějakých důvodů rozhodl podruhé už nekandidovat, navrhne za sebe jako nástupce Vladimíra Dlouhého. Je to čirá spekulace a opírá se o „několik důvěryhodných zdrojů z byznysového a politického prostředí“, které si pochopitelně ani náhodou nepřejí být jmenovány. Zpráva je pravdě podobná v tom smyslu, že Dlouhý je podobně jako Zeman výrazně orientován na Kreml, a hodí se ve chvíli, kdy se jiných atraktivních zpráv jaksi nedostává.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.