24.4.2024 | Svátek má Jiří


UDÁLOSTI: Drobné poznámky

3.2.2015

Musím se přiznat, že mne Právo začíná pomalu unavovat. Ne proto, že je jinak názorově orientované, ale proto, jak mne vrací do let 1951-1989, v nichž jsem zprvu nesystematicky, pak pravidelněji sledoval tehdejší české noviny (tedy Rudé právo, číst ty ostatní jsem nepovažoval za prospěšné, byly jen malinko ochucený odvar toho správně a autenticky odporného – něco jako rozředěná koňská moč s malým přídavkem malinového sirupu; podotýkám, že na počátku, v r. 1951, mi bylo jedenáct let a ještě jsem tomu úplně nerozuměl). Takže například, když dnes čtu titulek „Katolická církev šilhá po brdských lesích“, okamžitě se ozve za ta léta vypracovaný podmíněný reflex a zvedne se mi žaludek. Po upozornění jednoho čtenáře jsem si přečetl pár článků z deníku Referendum a musím říci, že mi to přece jen připadá o dost zajímavější, taky z toho nečiší, že by to snad bylo aspoň zčásti slušně řečeno inspirováno (neslušněji řečeno řízeno) z Moskvy. Na což jsem z let 1951-1989 zvlášť citlivý. Nevadí mi socialistická orientace, vadí mi orientace na orientální despocii, a zejména její ruskou variantu.

Další titulek z Práva (v babišovinách to nebylo o moc jiné): „Horníci demonstrovali za prolomení limitů“ (tj. limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách). Horníky (nebylo jich vůbec závratné množství, byli jen vycvičeni na dělání kraválu a vybaveni transparenty) údajně svezly autobusy těžebních společností, které mají na prolomení limitů zájem (a využívají obav zaměstnanců z propouštění, třeba dodat), a zase údajně dostali napapat a nabumbat a účast na demonstraci jim byla započtena jako odpracovaná směna. To mi připomíná období totáče, kdy se všechny odborové akce musely konat v pracovní době, jinak by se jich nikdo nezúčastnil. Na demonstraci vystoupil předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu Jan Sábel a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Vida, jak se proměnila situace! Kde jsou ty časy, kdy se odborářských demonstrací účastnili rozvášnění zelení aktivisté nejrůznějšího druhu, Proalt a podobná uskupení. Dnes jdou v Praze ruku v ruce Středula s Tykačem, zastoupení dovezenými demonstranty. Tripartita už funguje minimálně z 60 % (exekutiva zatím tahá za kratší konec, ale komik z Hradu se v případě potřeby jistě rád přidá, zvlášť když půjde o to dát zahulit Sobotkovi). Nové pořádky v praxi! Pozoruhodná jsou jen hesla: „České uhlí, nebo ruský plyn.“ Zdá se, že velké dubisko na Východě u nás není mezi lidem zdaleka tak populární, jak nás o tom v Právu nepřímo přesvědčují. Zároveň nevím, zda ta polarizace (buď naše, české uhlí, nebo ruský plyn) není tak trochu účelově demagogická: jsme o pravdu v takové situaci, že si musíme vybírat, a to právě z těchhle dvou možností? A ještě poznámka: pozice „starousedlíků“ např. v Horním Jiřetíně je poněkud oslabená tím, že jsou to starousedlíci nanejvýš od roku 1945. Předtím tam byli taky starousedlíci, byli starousedlíky pár set let, a bylo jim to nakonec taky prd platné. Pozice starousedlíků je zejména od té doby u nás v Česku poměrně vratká. Chtěl bych zároveň zdůraznit, že chápu dnešní (nové) starousedlíky na Krušnohorsku a zejména jim přeji, aby v případě, že budou přece jen nedej Bůh muset pod tlakem Tripartity z Horního Jiřetína ad. odejít, si s sebou mohli vzít víc než třicet kilo na osobu.

Podle průzkumu CVVM se náskok ANO před ČSSD pro volby do PS dosti podstatně snížil. Od prosince minulého roku o polovinu (z 5 na 2,5 %) ve volebním modelu, přitom ještě v loňském květnu byl rozdíl skoro 10 %. Probíhá „normalizace“ volebních průzkumů, nebo se při jejich vzniku účinněji uplatňuje ČSSD? Celkový dojem je ovšem tristní, máme tu jakési potěmkinské pravolevé spektrum (ANO 30 %, ČSSD 27,5 %), za nimi s velkým odstupem komunistický dinosaurus jako jistič ruských zájmů, nic jiného od svého vzniku v roce 1921 nedělá a taky neumí (13,5 %). Dalších 7,5 % voličů (KDU-ČSL) podporuje stranu, která se s mimořádnou chutí přidává k silnějšímu, a „zrádná pravice“ (ODS a TOP 09, každá po 6,5 %) nedokáže při nejlepší vůli ani společně dinosaura vyvážit. To, že „Piráti“, Úsvit, Svobodní ani zelení ani náhodou neatakují hranici 5 % (zespoda), je jen slabou útěchou. „Nové pořádky“ jako vyšité.

Na slavkovském bojišti se setkali český, slovenský a rakouský premiér, aby společně probrali “i“ , jak píše Právo, „mezinárodní situaci na Ukrajině a v Rusku“. Všichni dohromady štěbetali o míru. Zdá se, že tu vzniká jakási protiváha proti Visegrádu, v němž dělá nepořádek silné a mírovému štěbetání vrabců pod křídly ruského orla nenáchylné Polsko. Na této koncepci se očividně shodne Zaorálkův páter Josef Petr Drulák s Milošem Zemanem. Další krok po pražské „osvětimské“ vzdoroakci. Je mimochodem pozoruhodné, že se ve Slavkově sešli vlastně tři poražení z tehdejší bitvy (čtvrtého, totiž Rusko, mohou podezřívavci cítit v pozadí). Nějaký Napoleon, který by je rozehnal, zatím není na obzoru.

Ruský koutek v Právu (tentokrát Michal Mocek) už neargumentuje s tím, že Rusové nic, ale „vyváženě“: na jedné straně útok na civilisty v Mariupolu (příšít ho Ukrajincům jsou schopni stejně málo jako přišít jim anexi Krymu), na druhé straně útok v Doněcku, který už jen kvůli symetrii je přičten Ukrajincům. Ale ví vůbec někdo, kdo kdy na koho v Doněcku střílel? Je vůbec jasné, zda šlo o cílený útok na civilisty, nebo prostě o to, že když se bojuje v městě, odnesou to i civilisté? A kdo má hlavní podíl na tom, že se bojuje na východní Ukrajině?

V Babišově Mladé frontě Dnes chlácholí Luboš Palata čtenáře, že s proruským stanoviskem nové řecké vlády to nebude tak horké. Vidím to jako obvykle jinak. Jistě, pan Tsipras je natolik vyčůraný, že nebude chtít rovnou připojit Řecko k Rusku jako další autonomní republiku. Chce si jenom otestovat, co se všechno dá z papalášů v Bruselu vymačkat. Jsou to podstatně šťavnatější plody než Putin, a zjevně odhaduje, že budou mít taky míň odolnou slupku. Je v životním zájmu EU, aby se tímto nestydatým způsobem vydírat nedala. Jinak ji za chvíli bude vydírat kdekdo.

Tento odstavec by se vlastně měl jmenovat „jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi“. Je to kreativní politik a vždycky člověka něčím překvapí. Citáty a odkazy, jimiž uvedl svůj projev, který jsem okomentoval, mi sice připadaly po všech stránkách podivné, ale vůbec mne nenapadla ta základní a vlastně samozřejmá věc, že si je vymyslil. (Tedy přesněji řečeno první připsal někomu jinému a přitom lehce zmršil, druhý sice pronesl Churchill, ale jinde a jinak). Upozornil na to Petr Zídek v Babišových Lidových novinách a předtím Martin Weiss v Echu24. Pan prezident samozřejmě věděl, že si to může dovolit, protože bylo naprosto vyloučeno, že by ho hned na místě mohl někdo usvědčit, a teď, pár dní poté, už je to vlastně fuk.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.