V Právu jsem si přečetl, že stát se chystá vrátit „sestrám boromejkám“ zahrady a park v okolí domova důchodců v Božicích na Znojemsku. „Domov důchodců tak žije v nejistotě, zda noví vlastníci pozemky, pro domov existenčně důležité, pronajmou za rozumných podmínek.“ Problém ovšem nastane tenkrát, až je Boromejky pronajmou za nerozumných podmínek, do té doby je to, co tu píšou, pouhá štvavá propaganda, postavená na presumpci zlých úmyslů. Zcela v devadesátileté tradici listu.

Synové ruské disidentky Gorbaněvské, posmrtně vyznamenané (po jakémsi váhání) letos prezidentem Zemanem, mají s českým prezidentem problém. Původně prý Hrad odmítal i jen zmínit, že v srpnu 1968 Gorbaněvská nebyla na Rudém náměstí sama. Zeman taky nereagoval na prosbu Gorbaněvské, aby řekl veřejně několik slov o tom, že je pro osvobození politických vězňů, a aby nejezdil na OH v Soči. Nakonec se přesto rozhodli vyznamenání od Zemana přijmout, prý proto, že nechtěli poškozovat vztahy, které se vytvořily mezi ní a dalšími účastníky demonstrace na Rudém náměstí a lidmi v České republice. Obávám se že tyto vztahy daleko víc poškodilo to, že oni vyznamenání přijali, logické by bylo ho odmítnout. „Vztahy“ nakonec nepoškodili Viktor Fajnberg a Pavel Litvinov, kteří se od Zemana jasně distancovali a odmítli se slavnostního ceremoniálu zúčastnit. Je nad slunce jasné, že ocenění mělo dostat všech osm účastníků demonstrace z roku 1968, a to už dávno, a to nejvyšší – oni tenkrát riskovali víc než to, co jsme riskovali my tady, a dělali to pro nás – tedy taky pro nás, přesněji řečeno, z našeho hledliska především pro nás.

Expremiér Nečas se chová jako zcela spořádaná a ukázněná politická mrtvola. Dělal kašpárka v Zemanově prosebnickém konvoji do Říše středu, tedy v nové zadnici, do níž teď polezeme, protože ta ruská některým lidem u nás po čtyřicetiletém pobytu nepřipadala až tak útulná. Kritizoval ho za to europoslanec Pospíšil a Nečas mu hned vzápětí vytkl, že od něho nikdy neslyšel na téma Tibetu a Číny říci jediný pokus o jakoukoli myšlenku. Jistě, pan Pospíšil nevedl na rozdíl od jiných např. v době, kdy byl pan Nečas ještě premiérem, pitomé řeči o dalajlamismu a pussyriotismu. Myšlenky říkal tehdy pan expremiér.

Z Miloše Zemana se v Číně stal kofucián (a k dalajlamismu přibyl teď ještě tchajvanismus a hongkongismus, autor těchto řádků se ke všem třem –ismům hlásí). Odmítl komentovat demonstrace v Hongkongu s odkazem na citát z čínského klasika: ten, komu není svěřen nějaký úřad, nemá mluvit do jeho fungování). To by se panu Zemanovi hodilo! Tůdle.

Česká vláda hodlá vytvořit Národní konvent o EU, který má pravidelně dávat doporučení vládnímu výboru pro EU (a ta doporučení pak budou zřejmě vládním výborem předávána vládě). Bude zajímavé sledovat rozdíl mezi tím, co bude na začátku do tohoto řetězce vloženo a co z něho na konci vyleze. V Konventu se vedle nejrůznějších papalášů ze stran vládní koalice účastní i předseda zahraničního výboru Schwarzenberg (za opozici). Očekávám, že kdyby náhodou zjistil, že je v něm jenom na ozdobu a kvůli simulování demokracie (což vzhledem ke své skeptické nátuře předpokládám), z toho orgánu s velkým popraskem vystoupí. Zároveň vzhledem ke své skeptické nátuře předpokládám, že něčeho podobného se od pana Schwarzenberga jen tak nedočkáme.

Úřad pro ochranu osobních údajů nadělil Babišovu vydavatelství pokutu 240 tisíc Kč za zveřejnění některých informací z odposlechů telefonních hovorů expremiéra Petra Nečase s Janou Nagyovou. Úřad už dříve dal najevo, že v podobných případech není možné se odvolávat na veřejný zájem nebo se obhajovat tvrzením, že politik nemá nárok na ochranu soukromí. Mafra hodlá rozhodnutí soudně napadnout, nicméně i tak je příjemné, že aspoň něco tu pořád ještě funguje trochu normálně. Taky mi přišlo na mysl, komu by vlastně měli tu pokutu předepsat k úhradě, ale neřeknu to, jednak nechci radit babišákům a jednak de mortuis nihil nisi bene (předpokládám aspoň, že dotyčný je mrtvý, není už o něm skoro půl roku slyšet).

Filmový režisér Jan Němec vrátil medaili za zásluhy, kterou kdysi dostal od prezidenta Václava Havla na protest proti tomu, komu ocenění letos udělil prezident Zeman. Já naprosto chápu důvody, pro které pan Němec nesouhlasí se způsobem, jakým uděluje Zeman svá ocenění, ale z toho, jak dal svůj nesouhlas najevo, to vypadá, jako by Havel byl nějak spoluzodpovědný za to, jaké medaile dnes uděluje Zeman. Což mi připadá trochu ujeté a absurdní. Protestovat se snad dá i nějakým přiměřenějším způsobem.

„´Pro ženy je u nás těžké proniknout do vysokých politických funkcí, a když už se tam dostanou, bývají často posuzovány spíše podle vzhledu než dle vědomostí, zatímco u mužů se důraz na vzhled klade málokdy. Ženy tomu někdy samy nevědomky pomáhají třeba tím, že se nechají na předvolební plakát vyfotit v plavkách,´ upozorňuje socioložka Kateřina Nedbálková z Masarykovy univerzity v Brně,“ píše v Babišově MfD Zuzana Taušová. K tomu je třeba podotknout, že napomáhání není až tak velké, protože většina žen, které se pokoušejí proniknout do politiky, si to naštěstí nemůže dovolit. Na druhé straně by pro zrovnoprávnění žen a pro potlačení sexismu v politice bylo nejlepší, kdyby političky chodily v burkách (bylo by možné povolit výjimky tam, kde žádné nebezpečí nehrozí, dvě velmi výrazné mne napadají, s vypětím všech sil si je nechám pro sebe). Nakonec by se burky mohly rozšířit na všechny ženy, protože fakt, že bývají posuzovány spíše podle vzhledu než podle vědomostí, platí v životě všeobecně a je to do nebe volající nespravedlnost. Zdá se, že na tom islámském státě přece jen něco málo je.

V souvislosti s více než pochybným plánem maďarské vlády na zdanění internetu napsal Luboš Palata tamtéž: „Hysterie Orbánových oddaných stoupenců souvisí podle pozorovatelů s krizí uvnitř Fidesz, který není mocenským monolitem a kde údajně sílí hlasy těch, kteří nesouhlasí s velmi proruskou politikou premiéra Orbána a jeho nového ministra zahraničí Pétera Szijjárta.“ Bohužel, pro maďarskou situaci je už po řadu let typická hysterie na obou stranách politického konfliktu, který štěpí zemi. Všehoschopná koalice a úplně neschopná opozice.

Stejně, jako v Právu radívá Jiří Pehe zrádné pravici, naznačuje Zbyněk Petráček v Babišových LN Zemanovi, že tu je mrtvý, na něhož se při udílení řádů dosud nedostalo: totiž Ivan Martin Jirous. „Havel ho nikdy nevyznamenal. Říkalo se, že dílem proto, aby nečelil nálepce oceňovače kamarádů, dílem z obavy, aby Magor na ceremonii neztropil výtržnost. Teď je Jirous tři roky po smrti a žádné riziko nehrozí. V jeho osobě mohl Zeman ocenit hrdinu par excellence (osm let strávených ve vězení), ale vystačil si s Karlem Krylem, kterého Havel ocenil už v roce 1995...“ Pan Jirous mi nikdy nebyl ideově nějak moc blízký, ale v téhle věci pro něj mám velké pochopení: účast v obludném ceremoniálu, byť i jen jako dekorovaný objekt (nebo právě proto) musí u svobodomyslného člověka nutně nabuzovat touhu ztropit výtržnost. A problém není koho odměnit místo těch, co byli odměněni, ale co s celou tou opičárnou.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.