Ministerstvo vnitra připravuje novelu zákona o politických stranách, kde se má stanovit, kdo bude provádět státní kontrolu nad jejich financováním. Může to být buď Sněmovna, nebo samostatný Úřad pro kontrolu hospodaření politických stran. Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby kontrolu svěřili Ministerstvu financí, tj. Babišovi. Bylo by to transparentní, aspoň by bylo jasné, o co jde.

Upozorňuji na komentář Alexandra Mitrofanova v úterním Právu, který se zabývá článkem Bohumila J. Studýnky z Babišových LN. "Jestliže buldozer Zeman dokázal krustu (zatuchlé české politiky, bd) již rozrýt, nová setba padla na Babiše. Doba si o to řekla a on si řekl o tu šanci." Problém je, že se podařilo rozrýt dokonale celý polistopadový demokratický režim a že hlavní zásluhu na tom nemá Zeman, ale ČSSD, spouštěč Velké protikorupční revoluce, která se jí očividně vymkla z rukou. Vydělal na tom nejdřív Zeman, pak Babiš. A ČSSD bude teď poslední obětí procesu, kterýž sama spustila.

Antonín Rašek píše rovněž v Právu: „Zkušenosti z převratů a konfliktů, do nichž spadají tzv. barevné revoluce, arabské jaro nebo převrat v Kyjevě, ukazují, že státy mohou být během týdnů i dní přeměněny v revoluční bojiště, stát se obětí intervence, upadnout do chaosu, humanitární katastrofy a občanské války.“ Je nesmírně sprosté dávat na jednu hromadu chaos v arabském světě, který na Západě z nepochopitelných důvodů považovali za semeniště demokracie, zatímco se ukázalo, že je to pouze semeniště militantního islámu, s pokusem Ukrajiny o emancipaci od Ruska a následnou ruskou agresi.

EU se shodla na tvrdých sankcích proti Rusku a hned nato je odložila. Přitvrdí prý v několika příštích dnech. Zároveň prý hledá způsob, který umožní v závislosti na vývoji na Ukrajině omezení v budoucnu zmírnit. To všechno je velmi nadějné. Rusové vodí Západ za nos potěmkinskými mírovými iniciativami a Západ si to dává líbit. Vypadá to, jako kdyby byl Putin o hodně šikovnější než kdysi Chruščov – další možnost ovšem je, že Západ je daleko slabší než na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Vyberte si.

Zdá se, že na Slovensku dokážou občané vyjadřovat své názory daleko transparentnějším způsobem než u nás. Jedna paní z Popradu zdůvodnila televizi TA3, proč nechce sklad NATO v katastru svého města, slovy: „Měla bych strach. Ať si to vyřídí Amerika s Ruskem a Evropu do toho netahají.“ Řekl bych, že totéž si myslí mnoho, přemnoho Čechů, ale naši lidé cítí potřebu přece jen trochu mlžit.

Polský ministr zahraničí Sikorski ukončil svůj rozhovor pro Babišovu Mladou frontu Dnes slovy: „Už minulý rok jsem v replice na jeden projev řekl, že válka není v dnešní Evropě představitelná, a dodal, že není představitelná, ale pouze mezi námi, členy EU a NATO. Ale jinak je možná. Teď ta válka probíhá. Na hranicích zemí EU a NATO.“ To je bohužel přesné.

I v nynějších tvrdších sankcích vůči Rusku zůstává pro EU prý „nedotknutelným nejcitlivější plynárenský sektor, hlavně státní Gazprom, největší světový dodavatel plynu do Evropy“, píší v Babišově MfD. To je z taktického hlediska perfektní, dávat Rusům takhle otevřeně najevo, z čeho jsou (jsme) nejvíc podělaní: proboha, jen na ten plyn nám prosím vás nesahejte, to bychom měli opravdu problém!

„Rusové jsou přesvědčeni o své vlastní výjimečnosti, stejně jako o svébytnosti své země, která se vzpírá globalizační šedi,“ píše Petra Procházková v Babišových Lidových novinách. Problém je, že Rusové jsou zároveň přesvědčeni (pěkně o tom píše např. už Masaryk v Rusku a Evropě), že jsou právě pro svou výjimečnost a nezasaženost západní dekadencí povoláni, aby svět spasili (a přitom ho zároveň sežrali). Proto se v minulosti tak vděčně chytili marxismu: celý bolševismus byl jen šťastným setkáním dvojího mesianismu: toho marxistického a toho imperiálně ruského.

Putinovy imperiální choutky narazí nyní na vážnou překážku: armáda České republiky zvýší svůj početní stav možná až o 1500 vojáků.

V Poslanecké sněmovně se vede spor o tzv. politické náměstky. Spor je úplně nesmyslný, základní věc je, že ministr musí mít právo vybrat si náměstky podle svého gusta, ministr nemůže být jen ozdobou na nezávislé státní správě v nějakém podobném smyslu, jako je ve Velké Británii panovník ozdobou na britské demokracii. Jestli někteří z nich budou mít na starosti určité obory správy činnosti ministerstva a jiní budou v případě potřeby ministra suplovat, by mělo být ponecháno ministrovi na vůli. Je v ministrově zájmu, aby náměstci byli zároveň političtí i odborní, hlavně to ale musejí být jeho náměstci.

Polský prezident Donald Tusk podal demisi, stěhuje se do Bruselu jako předseda Evropské rady. Neumí prý příliš dobře anglicky, myslím, že vzhledem k povaze této funkce to ani není až tak moc zapotřebí. Jeho nástupkyně Ewa Kopaczová si musí ještě rozmyslet, koho vlastně do funkce ministra zahraničí obsadí. Takže to bylo tak, že Tusk prodal Sikorského, aby získal od Bruselských tu funkci, která znamená něco jako právo nosit kroužek v nose? Je to snaha dostat Polsko do mnichovanské lajny?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.