Profesor Tomáš Halík dal najevo, že by byl ochoten se v krajním případě obětovat a kandidovat na prezidenta ČR. Udělá to jen tenkrát, když tu nebude žádný důstojný kandidát (tomu je obtížné rozumět jinak než „když tu nebude žádný kandidát, kterého bych opovažoval za důstojného", přičemž je těžké se vyhnout podezření, že žádný takový tu nebude, když se prof. Halíkovi bude chtít kandidovat). Pak by prý cítil povinnost jít do toho. Říká to ve chvíli, kdy se žádná prezidentská volba nechystá, ovšem o funkci si už zatím řekl i Zdeněk Škromach. Kandidáti se tedy pomalu rojí, ač volba se nerýsuje (nedá se přece předpokládat, že by snad zájemci tušili, že současný prezident má na kahánku). Což teprve, až bude volba na spadnutí. Zato spousta odborníků už zvažuje, jaké šance má prof. Halík, a dospívají k závěru, že žádné, protože je kněz (šéfkomentátor Babišových LN Kamberský), resp. stejné jako „rakouský šlechtic“ (nejapná narážka na Karla Schwarzenberga, jejímž autorem, jak se dá snadno uhádnout, není nikdo jiný než Jan Zahradil). Situace je ovšem taková, že kdyby se volba konala dnes či v dohledné době, neměl by šanci vůbec nikdo z politiků „minulého režimu“ (Jan Zahradil by neměl šanci nikdy). Proti každému z nich by totiž vyhrála i Babišova kobliha (obdoba někdejší Klausovy tenisové rakety). Teď se zrovna zdá, že pokud budou prezidentské volby v příštích dvou letech, vyhraje už v prvním kole Andrej Babiš. Jeho pozice u nás je už pomalu srovnatelná s pozicí Viktora Orbána v Maďarsku.

V Babišových Lidových novinách informují o vpravdě tragické události: zloději ukradli poklad těžko vyčíslitelné hodnoty, který má pro Česko historický význam. Jde o dřevěnou krabičku převázanou národní trikolorou, která obsahuje prsť z pankráckého popraviště. Na tuto relikvii před začátkem každého zápasu přísahal celý československý basketbalový tým na ženevském mistrovství Evropy v roce 1946. Vzhledem k tomu, že před každým utkáním basketbaloví reprezentanti navíc ještě zapěli píseň „Kdož jsú boží bojovníci“, úspěch se nemohl nedostavit: a tak mistrovství vyhráli (podotýkám, že trenér týmu dr. František Hájek byl, jak článek v LN vysvětluje, psychiatr, to snad leccos vysvětluje). Národní klenot byl spolu s dalšími předměty, zjevně podstatně méně cennými, ovšem snadněji uplatnitelnými v zastavárně, ukraden z bytu manželky loni zemřelého člena reprezentačního týmu. Česká basketbalová federace hodlá toho, kdo by krabičku vrátil, odměnit. S jistým zlomyslným zadostiučiněním si představuji protáhlé obličeje sociálně slabých nepoctivých nálezců poté, co zjistili, že v omašlené krabičce je jenom hlína. Co s ní pak asi provedli, je snadné si domyslit, basketbalová federace přijde nejspíš zkrátka. Velmi si vážím lidí, kteří za německé okupace položili svůj život v odboji. Zažil jsem za svého života období sice srovnatelně hnusná, ale ani jedno tak kruté, a jsem za to Bohu vděčen. Mám však minimální pochopení pro šaškování jako je to, co prováděli po válce ti basketbalisté, zvlášť když vezmu v úvahu, že krutosti, srovnatelné s těmi protektorátními, dejme tomu v menším rozsahu a pod pokličkou, probíhaly i v té době, a další, ty bolševické, se už potichu a intenzivně připravovaly.

Vládní koalice se zřejmě v názoru na zákon o státní službě, vlajkovou loď Velké protikorupční revoluce, úplně rozložila: demokratická opozice je zcela jednoznačně a tvrdě proti zřízení generálního ředitelství státní služby, kdežto ANO i lidovci by souhlasili, kdyby místo něho vznikl nějaký jiný, „kompromisní“ orgán, koordinační, jak říká také Miroslav Kalousek. Předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek Právu sdělil: „Shodneme se na tom, že musí být koordinátor státní služby a také místo, které bude sloužit jako odvolací orgán při případných sporech. Jestli to bude generální ředitelství na Úřadu vlády ČR, nebo jiný útvar na ministerstvu vnitra, práce a sociálních věcí nebo financí, to je k diskusi.“ Je zjevné, že podobně upravený zákon by asi PS dokázala odhlasovat, ale pro Sobotkovo vedení ČSSD by takový výsledek znamenal katastrofu. Zároveň je ale třeba říci, že podstata problému vůbec není v tom, jak bude služební zákon vypadat, nýbrž v tom, že služební zákon nikdy nemůže přinést to, co si od něj jeho hlavní prosazovatelé, Sobotkovo vedení ČSSD a jakobínští právní revolucionáři z „nezávislých iniciativ“ slibují.

Ruské úřady zavedly přísnou cenzuru a dohled nad blogy, které mají návštěvnost větší než tři tisíce čtenářů. Na Rusi bych byl za vodou. Na tři tisíce denně nedosáhnu ani náhodou. Stejně mne to ale baví.

Babišovy Lidové noviny přinášejí informace o tom, jak se na ministerstvu vnitra zabydluje Milan Chovanec. Ten člověk je nepochybně dost nebezpečnou a životaschopnou částí nynějšího establishmentu. Dokázal bez problému a v plném politickém zdraví přežít Zemanův neohrabaný pokus o stranický puč v ČSSD, a to díky mimořádné mrštnosti, s níž dokázal v rychlém sledu po sobě zradit Sobotku a vzápětí i Haška; udržuje dobré vztahy se Zemanem i s Babišem – bude z něho Joseph Fouché nynějších „Nových pořádků“?

Rovněž v Babišových Lidových novinách se dnes znovu zabývají tím, jakou šanci má prof. Halík při případné prezidentské volbě (prof. Halík nevyčkal, až ho bude nominovat sám Hospodin, a poněkud netrpělivě se nominoval sám). Neřekl bych, že by problém byl v tom, že prof. Halík (byl bych schopen jej volit jen v krajní nouzi) je kněz (jak se domnívá Babišův šéfkomentátor Kamberský nebo Klausův nepodařený klon Jan Zahradil). Problém prof. Halíka je, že není dost velký buran. U nás je volitelný prezident - levičák i prezident - pravičák, dokonce bych řekl, že by to mohl být i prezident - křesťan, ovšem jen za té podmínky, že bude zároveň dost velký buran. Jen pak může hrát i nutnou roli otce národa. Přitom podotýkám (aniž bych nějak přímo narážel na našeho současného a předchozího prezidenta), že kategorie „intelektuál“ a „buran“ se nijak nevylučují, člověk docela snadno stihne být obojím.

Podle průzkumu veřejného mínění, který pořídila agentura PPM Factum, by volby do PS v červenci vyhrálo ANO s 22,4 %, druhá by skončila ČSSD s necelými 3 % ztráty (to vypadá realisticky, PPM Factum v této věci tradičně nepřehání), třetí komunisté zaznamenali zisk a měli by 17,7 %. Pak následují tři trpaslíci, TOP 09 s 11,2 %, ODS s 6,3 % a KDU-ČSL s 5,6 %, coby trosky „starých pořádků“. Úsvit by se o fous do PS nedostal, v dohledu od 5 % hranice je ještě pirátská strana (neuvěřitelné jméno a doklad rozvratu smysluplné politiky na globální úrovni) a zelení. Strana svobodných občanů by dostala 1,8 %, což je návrat k realistickému normálu, na klausovské vykopávky už dnes nikdo není zvědavý. Klaus je prošlá móda minulých desetiletí, pravicoví burani dnes upřednostňují Babiše. Pozoruhodné na tomto „modelu“ je jedno: když se to přepočte na mandáty, plyne z toho, že ANO by dokázalo udělat koalici buď jenom s ČSSD, nebo jenom s komunisty, nebo s troskami starého režimu (TOP 09, ODS, KDU-ČSL). Spolu s KSČM a ČSSD (strany nového režimu, z nich KSČM staronová, protože představuje kontinuitu nového režimu s tím předlistopadovým) dosáhnou na drtivou ústavní většinu (náskok ČSSD před KSČM je teď zrovna nevelký). Zato žádná z dalších stran by se bez ANO neobešla a „tradiční“ strany (ČSSD, TOP 09,ODS a KDU-ČSL) by měly dohromady jen 96 mandátů (dnes 106). K volbám by přišlo jen 49 % voličů, je to celkem pochopitelné, rozvržení voličské podpory je takové, že by člověk řekl, že napříště už na nich zase až tak nebude záležet.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.