Porozhlédněme se po spolupasažérech, trošku se seznámit s víc než tisícihlavým organismem: na rozdíl od nejedné předchozí zkušenosti máme tu na palubě víc příslušníků mladších generací, ba i občasná děťátka. Což nemají být ve škole, třeba aspoň té mateřské, nějaký ten kindergarten? Věkové složení, jaké asi procento noviců a veteránů? Národnostní složení jsem už jakžtak zjistil a vzájemně se nám připomíná svými nijak tlumenými hlasy. Vrána k vráně sedá, hloučky po svém zvučně tlachaji. Loď ale poskytuje dost prostoru, kde se ztratit, libovat si v samotě někde u okénka a třeba i na čerstvém vzduchu, když počasí dovolí, civět na mořské vlny všemi směry, dumat nebo mentálně zcela vypnout.

Jaké je asi složení třídní? Určitě zde nebudou přílišní nuzáci. Jakožto absolvent několika dřívějších expedicí, kdy je každému sečítáno, kolik že dní již absolvoval, v mém případě je jich pouze 100 - dohromady jen tři měsíce takové zkušenosti. Pravidelně se na takové plavbě uskuteční ceremoniál s představováním a aplaudováním šampionů. Potkal jsem už takové, kteří na lodi pobyli i 700 dnů. Skoro bez výjimky to byly šampionky, vdovy notně zazobané. Kolik peněz musela stát taková cesta kolem světa, co všechno účastnice viděly, pokud vůbec měly zájem vidět? Stoprocentně je o ně postaráno, loď se jim stane plovoucím domovem, též i divadlem, kinem, koncertním sálem s hudbou komorní, jazzem či něčím divočejším. Přednášky, koutky vzdělávací či jen rozptylovací, zájmové skupinky kulinární, fotografické, seznamování s internetem, to vše tam mají, s volbou absolutního privátu či bohatých společenských radovánek, ba i intimních povyražení v jakkoliv pokročilém věku. Fitness centra, salony nedosažitelné krásy za hrůzně vysoké obnosy - ono úsilí typu mission impossible.

- - -

Před námi se objevují obrysy pevniny: Turecko, stát nejen rozsáhlý a početný, podle nejposlednějších odhadů (2007) obyvatel 75 milionů, čili víc než Francie (62 milionů), Velká Británie (60), Itálie (59). S pominutím Ruska, o němž se vlastně neví, kde na Urale vlastně končí Evropa, na tomto kontinentě tyhle Turky svým počtem svého obyvatelstva přetrumfne pouze Německo, jejich bývalý spojenec v prohrané první světové válce.

Nakolik - hodně či málo - se potomci otomanského impéria pokládají za součást Evropy? Kdysi jí schlamstli pořádný kus, až k Vídni se prorubali. Snaha jejich nynější vlády o členství v Evropské unii, k níž by tak přibyli vetřelci z 98 procent mohamedánští, vyvolává děs na mnohých adresách.

Přistáváme v přístavu Antalya a při prvním rozkoukávání se po okolí si připomínám Vietnam: Nikoliv někdejší válku, ale pozdější běsnění živlů, nám zabránivších v seznámení s ostrovem Hainanem, ale s pádnou dokumentací podobné spouště, jak takový tajfun dovede pořádně okolím zamést. V Turecku rovněž ledacos roztříštěno, vyzmizíkováno.

Stejně jako ambice Hainanu konkurovat francouzské Riviéře, o týž cíl usiluje turecká Antalya. Když živly neřádí, klima je tam perfektní a tamější přímořská oblast se už náramně podobá španělské Costa Brava. Projíždíme podél mnoho kilometrů dlouhé moderní výstavby hotelů, kondominií, vábící Evropany i k dlouhodobému pobytu. Sleduji míjející nápisy, oceňuji osvícenou iniciativu modernizátora Atatürka zavést latinskou abecedu, odhaduji smysl sdělení s tolika umlauty. Tři takové v pouhém jednom slově.

Přinutili jsme se k nákupu suvenýrů, přivézt takové nevyhnutelnosti. Záplavy totožného zboží, prodavači mě vábí, za šos tahají, já smlouvat nedovedu, nechci, ptám se jich, zda se jim jejich povolání líbí, a oni nadšeně přikyvují.

- - -

Na Rotterdamu jsme zakoupili excursion - výlet s doprovodem za plno peněz - 200 dolarů na osobu. U toho učinit rozhodnutí o preferenci zda většího zájmu o minulost či dobu přítomnou. Zpravidla se nepoženu do džungle, abych se kochal operními zážitky, ač tedy přímo na rovníku v brazilské vnitrozemské výspě Manaus lze vychutnat díla mistrů kalibru Verdiho či Pucciniho (začátkem minulého století tam měli vystupovat i Caruso a Destinová, takoví titáni).

Něco jsem měl už našprtáno, a energická průvodkyně chrlila informace v nezvládnutelných dávkách, přeskakováním století a tisícileti, čemuž jsem vesměs jen bezmocně přikyvoval: Údajné imperium Hittitů - jedno, dvě i dokonce tři T - v letech 1600 až 1400 před Kristem....

Střídání jakýchsi Phrygians a Achaeans...

Proslulá trojská válka kolem roku 1200 B.C., Homérem v jeho Iliádě nesmrtelně vyjádřená,..

V 7. století B.C. jacísi Cimmerians (že by příbuzní Járy Cimrmana?) se objevili,..

V 6. století následováni Peršany, spoustu spouště činící...

Ve 4. století B.C. důrazně se prosazoval Alexandr Veliký...

Doba řecko-římské civilizace, od 1. století B.C. nejbohatší éra Anatolie, vláda Říma v oblasti známé jako Asia Minor. Pilné budování silnic, mostů, vodovodů, lázní, chrámů, amfiteátrů...

Ve 4. století anno domini se úspěšně prosazuje křesťanství.. Císař Justinián v 6. století. Byzanc, říše východořímská, výstavba Sophia Basilica, jedna z nejmohutnějších tehdejší doby....

Konflikty s křižáky, 10. - 14. století...

Okupace Balkánu (14. stol.) znovudobytí Španělska (15. stol.), Evropa zastavila

Turky před branami Vídně (1579 a 1683), hlava mi z toho všeho brní.

- - -

Průvodkyně nám rozdala volňásky k jednomu bezplatnému použítí vzorně čistého

WC, jakož i vstupenky do areálu Aspendos - amfiteátr, nejlíp zachovaná divadelní prostora z 2. století, schody do výše 100 metrů, s kapacitou pro téměř 20.000 diváků. Představemí se tam konají až do dnešní doby. Vítal nás tam sličný chlapík v autentické římské uniformě, svalnatý centurion. Toto někdejší mohutné město vodou zásoboval víc než 20 kilometrů dlouhý akvadukt, jehož části dosud setrvávají, a tam ve stínu místní vesničanky prodávají všelijaké tretky a citrusové ovoce, jehož se v okolí rodí habaděj.

Největší dojem nejen z toho dne, ale celého tureckého pobytu na mě udělala památka jménem Perge - původní adresa někdejšího města takového jména, k jehož založení došlo po prohrané trojské válce. Vládli tam Peršané až do roku 333 B.C., když se dostavil Alexandr Veliký a město se mu bez boje vzdalo.

Na prostoře značného rozsahu došlo k vybudování divadla, stadionu, bran, náměstí, chrámů, basilik. Vznikly fontány, lázně, kolonády, akropolis i nekropolis. Nikde jinde jsem neviděl rozsáhlejší dědictví antiky, s možností tam kdekoliv do značných dálav bloumat, sloupů se dotýkat, vsugerovat si pocity pradávných dob - přitom v doslechu a téměř dosahu současných, takové pocity určitě nesdílejících oveček.

Tady někde stával svatostánek bohyně Diany, kde římský senátor Gaius Verres se údajně zmocnil většího množství zlata. Tak ho v roce 79 B.C. v senátu obvinil jeho kolega Cicero, proslulý orátor a jurista. Kradlo se už tehdy víc než v současných moderních dobách?

- - -

Téhož dne jsem vyslechl rozpravu dvou spolunávštěvníků, zda otevřít Turkům náruč a přijmout je do Evropské unie. Oněm vynálezcům genocidy? Té arménské přece - za první světové války. Evropa potřebuje pracovní sily, ale určitě nepotřebuje příliv primitivů, kteří vraždí vlastní neposlušné dcery údajně se povinivší na rodinné cti. Nutit do manželství blízké pokrevní potomky, donedávna platil zákaz Kurdům, 12 milionů jich mají, aby užívali svůj vlastní jazyk.

Jsou to víc Evropané, nebo Asiaté? Určitě to jsou muslimové, ale nikoliv Arabové.

Bývali to de facto spojenci Izraele, s blízkými až totožnými zájmy vojenskými a hospodářskými. Až tedy do roku 2010, kdy došlo k ošklivému střetu v souvislosti s pokusem pašovat do Gazy válečný materiál, čemuž Izrael mínil zábránit, jak se úspěšně stalo. Došlo k několika zabitím na turecké straně, následovalo přerušení diplomatických vztahů, z diskretního tureckého spojence se stal náhlý, hodně hlasitý nepřítel a turecký premié, posléze prezident Recep Tayyip Erdogan se v Egyptě aspoň dočasně stal tím nejpopulárnějším islámským velikánem.

Načež pár dní po našem tamějším pobytu došlo k tuze nemilému maléru, jednomu z největších v moderní turecké historii: výsledkem policejní razie v domech několika ministerských synáčků včetně rodiny ministerského předsedy došlo k zabavení důkazů o mohutné korupci na nejvyšší úrovni. Erdogan se tuze rozezlel, všechna obvinění odmítl jako zločinnou provokaci z iniciativy svého bývalého spojence Fethullaha Gülena, kdysi mocného mohamedánského velebného pána, nyní v azylu v americké Pennsylvánii. Erdogan prosadil přijetí nepříjemně nedemokratických zákonů, stovky policistů, prokurátorů a soudců přišly o svou kariéru.

Turecká lira proti americkému dolaru pozbyla čtvrtinu své hodnoty a ještě větší propad zaznamenal zájem o vstup do Evropské unie: z původní popularity 70 % na pouhých 40 %. I předseda vlády pozbyl svých sympatií proevropských (EU) a prospojeneckých (NATO).

Vytváří se ale podmínky, že správným vzorem by mohlo či mělo být Rusko, s inspirací nápodoby Putinova počínání. Ten přece vyřešil limit prezidentského úřadu výměnou rolí v Medvěděvem. Erdoganův zálusk o takovou putinovskou výměnu byl nepřehlédnutelný.

Jak asi zareagují dřívější obdivovatelé? Dát přednost důvěře v toleranci, dobré vůli nebo v neutuchající ambici uskutečnit Mohamedův sen o dosažení celosvětového kalifátu?

Co Amerikáni můžeme radit? Zvolili si Baracka Husseina Obamu, dokonce dvakrát.

Co zbylo z popularity Washingtonu v Saúdské Arábii, kam patří Mekka a Medina?

Popularita ovšem setrvává v Izraeli, tam už zitra zamíříme.

KONEC

Ukázka z připravované knihy „Dvě dávné zkušenosti, dvě čerstvé plavby“