29.3.2024 | Svátek má Taťána


TURECKO: Říše na Bosporu X.

27.6.2018

Triumf sultána

Stávající prezident Erdoğan vyhrál již v prvním kole voleb.

Tak jsme tedy tam; Turecko se oficiálně stalo prezidentskou republikou, pravomoci hlavy státu byly výrazně posíleny, funkce premiéra je zrušena. Většina pozorovatelů čekala, že dojde aspoň na druhé kolo, ale nakonec překročil volební zisk stávajícího prezidenta Erdoğana hranici 50 procent již v kole prvním.

Je to poněkud překvapivé, protože nejúspěšnější z konkurenčních kandidátů, Muharrem Inçe, dokázal na své závěrečné akce v Istanbulu a Izmiru dostat neskutečné zástupy lidí, možná dokonce největší v historii Turecka.

Erdo1

Istanbul, sobota 23.6. To růžovofialové, to jsou všechno lidi.

Erdo2

Izmir, pátek 22.6.

Z velikosti davů, které dorazily na mítinky opozičního kandidáta, plynula protivníkům prezidenta Erdoğana naděje, že dojde na druhé kolo a že v něm by spojené síly opozice mohly převážit. Nestalo se.

Muharrem Inçe sliboval lidem velké změny, mj. že vyklidí gigantický prezidentský palác, který si Erdoğan nechal postavit, a daruje jej univerzitě. Důležitým bodem konfliktu byla také přítomnost syrských uprchlíků v Turecku. Jsou jich tam zhruba tři a půl milionu, třicet tisíc jich od Erdoğana dostalo občanství. Opozice opakovaně slibovala, že je pošle domů.

Erdoğanovo vítězství bylo oslaveno mohutnými automobilovými průvody a pokřikem hesel, například „Erdoğan – náš vůdce“ nebo „Alláhu akbar“. Bohužel se to netýkalo jen Turecka.

Erdo3

Duisburg, Německo

Erdo4

Vídeň, Rakousko

Erdo5

Prizren, Kosovo

A nějaká ta videa:

Dortmund (Twitter)

Prizren (Facebook) – slavící prý jsou vesměs Albánci, ne Turci.

Berlín:

Duisburg:

Rakousko:

Poté, co se ukázalo, že 72 % hlasujících Turků v Rakousku dalo přednost Erdoğanovi, prohlásil místopředseda vládní strany FPÖ Johann Gudenus: „Tento výsledek voleb zase jednou ukázal, že integrace tisíců Turků naprosto selhala. Všem, kdo hlasovali pro Recepa Tayyipa Erdoğana, by očividně bylo lépe v Turecku než v Rakousku.“ Turecký deník Daily Sabah to označil za xenofobní výrok.

V Německu tak ostrá slova nepadala, ale výsledky byly sotva lepší. Baštou Erdoğana se ukázalo hlavně Porúří. Celkově získal Erdoğan v Německu 65,7 % tureckých hlasů, ale v Essenu to bylo dokonce krásných 76,4 %. Volební účast přitom byla poměrně vysoká – k urnám na konzulátech se dostavilo 49,7 % tureckých občanů v Německu, což představuje dosavadní rekord.

Co myslíte, jak bude s těmito statisícovými loajálními menšinami v zahraničí pan staronový prezident „pracovat“? Nějakou představu bych měl, a není pro nás příliš příznivá.

P.S. Zároveň se jednalo také o volby parlamentní. Na kandidátce Erdoganovy strany AKP se do sněmovny dostal i kazatel Osman Nuri Gülaçar, radikál podezřelý z toho, že byl členem východoturecké filiálky al-Kajdy. Vrána k vráně sedá.

*****************************

Hudební epilog
Pokud jde o nedobré zprávy, Philip Glass se k nim jako kulisa hodí. Zrovna tato skladba mi lehce rozdírá duši očekáváním něčeho temného. I když její název tomu vůbec nenapovídá.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora