Už před 20. lednem 2017 bylo jasné, že politické činy nové administrativy budou „všeho druhu“. Soudit tak bylo možné z Trumpovy předvolební rétoriky a jeho slibů, které je povinen plnit.

Potlesk zaslouží jeho ochota podřídit se zákonu „Jerusalem Embassy Act“, který Kongres přijal v roce 1995 a který nařizuje přemístit velvyslanectví Spojených států z Tel Avivu do Jeruzaléma. (Současně ale tato právní norma umožňuje americkému prezidentovi vždy na šest měsíců účinnost zákona odložit, což se dosud pravidelně dělo.) Pokud Trumpova vláda ambasádu skutečně přestěhuje, zaslouží si potlesk několikanásobně hlasitější.

Pak tu ale máme exekutivní příkazy (executive orders - EO), jmenovitě ten, který nese v originále název Protecting the Nation from Foreign Terrorist Entry into the United States a má pořadové číslo 13769. Dočasným zákazem vstupu občanům ze sedmi muslimských zemí chce DJT dosáhnout lepší ochrany Spojených států před terorismem.

Jak v České televizi a ve vysílání internetové DVTV připomněl ředitel Občanského institutu Roman Joch, není to nic, co by nemohl americký prezident udělat: příkazem neporušil ústavní práva amerických občanů, ale odebral privilegia Neameričanům. Na něco takového má právo každá země – rozhodovat o tom, kdo smí vstoupit na její území. Takto viděno je vše v pořádku. Přesto Roman Joch hodnotí tento krok jako „neprozíravý a nerozumný v této podobě a v takovémto rozsahu“. Vyvolává řad otazníků, z nichž mnohé sdílím s Romanem Jochem i já.

Například: proč se opatření týká „pouze“ Sýrie, Iráku, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu a Jemenu a nikoli takových zemí, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán? Nebo: pokud se bude opatření týkat lidí s dvojím občanstvím, z nichž jedno je americké, pak lze považovat tuto část normy za neústavní.

Za sebe bych dodal, že opatření bylo po mém soudu ne zcela promyšlené, neboť vyvolalo spoustu chaosu a nejasností a řadu lidí, kteří byli vybaveni platnými dokumenty pro vstup do USA, poškodilo, případně jim značně zkomplikovalo život. Což nesvědčí o profesionálně odvedené práci. Osobně mám problém s okamžitou účinností, čili s absencí jakéhosi mezistavu. Tím myslím, že ti, kdo byli platnými dokumenty vybaveni, mohli být při troše dobré vůle do Států vpuštěni (zejména, když už na amerických letištích přistáli) a samozřejmě důkladně prověřeni, nikoli posláni zpět. Platila-li by tato varianta, příkaz by splnil svůj účel, ale nepoškodil by ty, kdo k tomu všemu přišli jako slepý k houslím. Jinak řečeno: bylo by to fér.

(Doplnění: Jak se po napsání článku ukázalo, bude uplatněno několik stovek výjimek, nicméně média referují také o excesech - údajné několikahodinové zadržení pětiletého chlapce, amerického občana vracejícího se s jedním příbuzným z Íránu, na letišti Washington Dulles International Airport (kde na něj čekala jeho matka původem z Íránu) či případ ženy, Syřanky žijící v Saúdské Arábii, která přiletěla do USA navštívit vážně nemocnou matku, což jí nebylo umožněno: úředníci byli nekompromisní a žena musela bez možnosti matku vidět odletět zpět do Rijádu. Tyto záležitosti Trumpovo protiteroristické úsilí poněkud problematizují.)

Na druhu stranu bych rád zdůraznil, a to také zaznělo v rozhovorech s Romanem Jochem na ČT24 a DVTV, že arabské/muslimské země jsou těmi posledními, které by měly Trumpův příkaz kritizovat. Neboť velká část z nich po desetiletí zakazovala/zakazuje vstup izraelským občanům na své území – a nevzpomínám si, že by někdy kvůli tomu bylo nějaké pozdvižení, natož takové, jakého jsme svědky nyní v USA i jinde v souvislosti s EO 13769. A to musím dodat, že zákaz vstupu do arabských/muslimských zemí se týkal/týká nejen občanů Státu Izrael, ale také občanů třetích zemí, kteří měli/mají v cestovním dokladu izraelské vízum nebo vstupní a výstupní razítko izraelské pasové kontroly. Jak Roman Joch trefně poznamenal: Trump dal nyní ochutnat islámským zemím jejich vlastní medicínu. (A já dodávám: Dvakrát jim po chuti není. Jaké to překvapení!)

Poslední žhavé téma: Zeď (hraniční plot) na americko-mexickém pomezí. Opět dilematická záležitost. Nikoli pokud jde o bariéru jako takovou: dle Jochova (i mého) mínění mají Spojené státy právo kontrolovat, kdo na jejich území vstupuje, a stavba zdi je tudíž v pořádku. V pořádku ovšem není něco jiného. Něco, kvůli čemu přišel DJT o část kreditu. Jsem od počátku, kdy myšlenka postavit bariéru vznikla, toho názoru, že by si ji měli Američani vybudovat za své. Tak, jako si za své vybudovali Izraelci protiteroristickou zeď – a že měli dostatek důvodů požadovat, aby se na ní finančně podílela palestinskoarabská autonomie (která k protiizraelskému terorismu podněcuje a teroristům a jejich rodinám vyplácí tučné odměny). Chtít po Mexiku, aby zeď zaplatilo nebo na ni přispělo, je jedna z tref mimo terč. Roman Joch k tomu dodává: DJT zatlačil mexického prezidenta do kouta a ponížil ho, neboť žádný hrdý mexický státník se sebeúctou na něco takového nemůže přistoupit.

DJT je ve funkci ani ne dva týdny – a příliš nepřekvapil. V kampani se prezentoval jako budoucí „muž činů“ a je mužem činů. Činů ne vždy politicky korektních, místy možná nekorektních. Za mnohé budeme jistě vděčni, nicméně bianco šek mu vystavovat netřeba. Každý jeho politický akt je správné podorobit analýze, tak jak to v případě „migračního“ EO 13769 a zdi na mexické hranici udělal v českých televizích v minulých dnech Roman Joch.

Vzpomněl jsem si na radu apoštola Pavla, kterou uvedl v 1. dopise starokřesťanskému sboru v řecké Tessalonice: Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. (I. Tessalonicenským, 5:21). Právě v tomto duchu, domnívám se, je správné posuzovat i kroky nového amerického prezidenta.

Roman Joch hovoří o Trumpově politice v televizi DVTV. Vpravo hostitel pořadu Martin Veselovský. (screenshot relace)

Stejskal.estranky.cz