Těžko byste asi hledali někoho, kdo by si nedokázal vybavit vůbec nic, řekne-li se TITANIC. Ať už to bude loď sama, její pasažéři, luxusní vybavení, osudný ledovec, záchranné vesty a čluny, signál S-O-S, ledově černý a tichý oceán...

Mnozí z nás mají v živé paměti filmovou adaptaci Titanicu v hlavních rolích s Leonardem di Capriem a Kate Winslet.

Kdo byli lidé, kteří na Titanicu cestovali, proč se na cestu vypravili a jaké byly jejich cíle? Mezi pasažéry byli cestující slavní, bohatí, známé osobnosti, ale i obyčejní lidé. Pro jedny plavba představovala výlet luxusně zařízenou lodí, druzí na jejím konci očekávali začátek nového, lepšího života.

Bohužel, jak víme, mnohým z nich se toto očekávání nesplnilo, naopak jejich život plavbou na této lodi skončil. Můžeme si vůbec představit, na co lidé v těch posledních chvílích mysleli?

Palubní lístek

Takové a další myšlenky mne napadají, kdykoli někde čtu článek nebo vidím reportáž o zkáze Titanicu. Proto jsem nemohla nevyužít příležitost navštívit výstavu o něm, která v Praze letos probíhá od února do června. Asi před měsícem jsem si vybrala den, hodinu a na Internetu rezervovala vstupenky.

Jak se blížil 14. květen, napadlo mne, že možná bude zajímavé vyhledat některá fakta a popsat pro Vás z výstavy dojmy, které ve mně zanechala.

Nejprve tedy fakta (zdroj Wikipedie): Titanic – 269,1 m dlouhý a 28,25 m široký, s výškou paluby od čáry ponoru 18 m, byl zaoceánským parníkem, patřícím společnosti White Star Line. S jeho stavbou bylo započato 31. 3. 1909 v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu. Loď měla představovat luxus a bohatství a byla vybavena špičkovou technologií. Titanic měl převážet cestující a poštu mezi Evropou a Severní Amerikou. Mohlo na něm cestovat 2453 – 2603 cestujících a byl zde i omezený počet míst pro kočáry nebo automobily. O provoz lodě a pohodlí pasažérů pečovalo 885 – 899 členů posádky.

Titanic vyplul 10/4/1912 ze Southamptonu, plul přes Lamanšský průliv do francouzského Cherbourgu a jeho poslední zastávkou u evropského pobřeží byl 11/4 irský přístav Queenstown. Poté již vyplul směr New York. Plavba probíhala poklidně a o cestující bylo velmi dobře postaráno.

Kabina 1. třídy

Během 14. dubna přibývalo radiodepeší s informacemi o výskytu ledového pole. Ve 23:39 signalizuje F. Fleet třemi údery zvonce „Předmět před lodí“ a pomocí telefonu podává hlášení na můstek „Led přímo před námi“. Od hlášení z „vraního hnízda“ do srážky s ledovcem uplynulo pouhých 37 sekund. Loď narazila do ledovce pravým bokem, vznikla tak trhlina pod čarou ponoru v délce 90 m, která zasahovala až do vodotěsné komory č. 6. Radisté začali vysílat mezinárodní nouzový signál „CQD“ a také nový signál „SOS“. Jako první tyto signály zachytila loď Carpathia, vzdálená 93 km od místa srážky.

Náraz se na horních palubách nezdál nijak dramatický, v podpalubí byl ale cítit velmi silně. Šéfkonstruktér Andrews po prohlídce poškození odhadoval, že se Titanic na hladině může udržet přibližně jednu až jednu a půl hodiny. Všem cestujícím, posádce byly rozdány záchranné vesty. Cca 20 minut po nárazu lodi do ledovce již pronikala voda do obytných prostor 3. třídy. V 00:25 vydal kapitán rozkaz k opuštění lodi, podle zvyklostí „ženy a děti první“.

V 02:05 požádal osobně kapitán Smith radisty, důstojníky a členy posádky, které potkal, aby se pokusili o záchranu. V té době byla záchrana prakticky již zcela nemožná (přesto se jeden z radistů jako zázrakem zachránil).

Kolem 02:10 se začala zvedat záď lodi a vynořily se lodní šrouby. V 02:17 dosáhla hladina horní paluby a krátce poté se zhroutil přední komín. S postupujícím zaplavováním byly vyřazeny generátory pro výrobu elektřiny a Titanic se tak ponořil do tmy. Krátce poté se trup lodi rozlomil na dva kusy, přední část klesla pod hladinu. Zadní část se na chvíli narovnala, ale po chvíli se ve svislé poloze ponořila.

Radiostanice

Titanic klesl ke dnu v 02:20 15. dubna. Celkem zahynulo kolem 1500 cestujících a členů posádky. Mezi obětmi byl i Čech Michel Navratil se svými dvěma synky, které se mu podařilo dostat do záchranného člunu, a tak jim zachránit život.

V 03:45 doplula téměř k místu ztroskotání loď Carpathia, v 04:10 začali námořníci vyzvedávat první trosečníky. Hlavním důvodem smrti pasažérů, kteří se nedostali na záchranné čluny, byl dlouhý pobyt ve vlnách oceánu a podchlazení ve studené vodě. Mezi obětmi byli kapitán lodi, vrchní důstojník, první a šestý důstojník. Dále šéfkonstruktér lodi se svými 8 spolupracovníky z loděnice, vrchní strojmistr se všemi strojníky a další členové posádky.

Zemřela většina z 57 milionářů cestujících první třídou, včetně multimilionářů Johna Jacoba Astora, Benjamina Guggenheima, Idy a Isidora Strausových a stovky dalších cestujících. V chladných vodách zahynulo i všech 5 poštovních úředníků: W. L. Gwynn, J. S. March, J. R. J. Smith, J. B. Williamson a O. S. Woody; celý lodní orchestr; T. R. Brailey, R. M. Bricoux, J. F. P. Clarke, W. H. Hartley, J. L. Hume, G. A. Krins, P. C. Taylor, J. W. Woodward i J. G. Phillips, jeden z telegrafistů,kteří do poslední chvíle rádiem žádali o pomoc.

Poslední žijící osobou, přítomnou na palubě Titanicu (v té době devítitýdenní kojenec), byla Millvina Dean, která zemřela 31. května 2009.

Tolik stručná fakta.

Schodiště

Výstava je nejen svědectvím o velké lodní katastrofě a ukázkou skutečných předmětů, patřícím skutečným pasažérům, ale také přehledem množství informací o tehdejší době, známých osobnostech, dění ve společnosti, významných událostech kulturního i politického života. O některých pasažérech se pak dozvídáme podrobnosti z jejich života, důvody jejich nalodění. Jsou zde i informace o expedicích, kterým se podařilo k vraku Titaniku potopit a následně vyzvednout některé předměty na hladinu. Je zde promítnut krátký dokumentární film zachycující vyplutí Titanicu na cestu.

Celou prohlídku podbarvují zvuky pracujících strojů, které tak navodí dojem přítomnosti na palubě opravdu plující lodi. Představu o úrovni cestování dávají rekonstruované pokoje 1., 2. i 3. třídy. Každý návštěvník obdrží při vstupu na výstavu „svůj“ palubní lístek, se jménem cestujícího. Když pak projdete celou výstavu a dorazíte na její konec, máte možnost vyhledat si na tabuli „své“ jméno a zjistit tak, jestli „váš cestující“ katastrofu Titanicu přežil, nebo byl mezi „ztracenými“...

Foto: autorka. Podívejte se do bohaté fotogalerie - klikněte do kteréhokoli obrázku v textu.