ROZCESTNÍK: Do Jezerního kraje

11.7.2019

Naše ubytování v půli cesty mezi Newcastlem a Jezerním krajem

Ubytování cestou mezi Newcastlem a Jezerním krajem - dobrý výchozí bod k...

Na vycházce v půli cesty mezi Newcastlem a Jezerním krajem

Pohled ze zahrady, cestou mezi Newcastlem a Jezerním krajem

Po jachtařských výpravách na norfolské řeky, na Hebridy a na Severní moře, inspirovaných knížkami anglického spisovatele Arthura Ransoma, jsme se konečně rozhodli vyrazit do Jezerního kraje v severní Anglii, kde mají Ransomovy příběhy o Vlaštovkách a Amazonkách svůj počátek. Po několikaměsíčním mailování a posílání šeků (pozn.: Britové dávají přednost šekům před bankovním převodem) jsme měli začátkem července zajištěno týdenní plachtění s Beneteau 311 na jezeře Windermere a pak týdenní pobyt u jezera Coniston s možností si zaplachtit na ploutvové plachetnici Hawk 20 a přistát u ostrova Peel, který se stal vzorem pro románový ostrov Divokých koček.

Oproti předchozím výpravám jsme do Jezerního kraje vyrazili v poněkud pozměněné, hlavně však menší sestavě. V čele zůstal Admirál, v posádce byli opět první důstojník Ťop a jako hlavní organizátor a tlumočník Linda, ale pak už měl kapitán František Novotný k dispozici jenom nováčka Čáryfuka jako znalce, protože Čáryfuk je jako předseda českého Klubu čtenářů Arthura Ransoma zapálený ransomolog. Navíc na něho připadla nevděčná role řidiče, aniž někdo z nás tušil, jak hororová záležitost to bude – nikoli kvůli levostrannému provozu, ale kvůli nepředstavitelně úzkým silnicím, lemovaným v lepším případě živým plotem, v horším kamennými zídkami.

Výpravu jsme zahájili odletem do Newcastlu s přestupováním ve Stanstedu. První víkend jsme věnovali prohlídce Hadriánovy zdi, pevnostní stavby, která se táhne v délce 140 km od Severního moře na východě až k Irskému moři na západě a po 300 let chránila Římany v Anglii před nájezdy divokých Piktů ze severu.

My jsme pochopitelně nešli podél zdi v celé její délce, ale jenom asi 14 km v nejzajímavějším úseku od římské pevnosti Housesteads , která přímo ke zdi přiléhala, k pevnosti Vindolanda, která se nacházela v týlu a sloužila při stavbě jako opěrný bod.

Římané stavěli zeď přes deset let a to silami tří legií, zatímco místním lidem svěřili jenom dopravu materiálu a zásobování. Měli jsme na Anglii neobyčejně krásné počasí, takže jsme si výlet užili, ale už jsme se těšili, až se dostaneme na vodu.

Zatím nakoukneme na Hadriánovu zeď: