Neviditelný Pes

PSI: Deborka, kříženec amerického pitbulteriéra

13.6.2019


Deborku jsem si pořídila, když jsem zjistila, že Aira (o té se dočteme příště) už nemůže sportovat. Protože mě ten sport bavil, rozhodla jsem se pořídit si štěndo s tím, že Ája nám bude asistovat při procházkách a jinak si bude užívat život aktivního psa bez větší zátěže... Tak tedy jsem si našla štěndo z chovky (apbt nejsou uznané plemeno, mají svoji registraci).
Deborka, tehdy ještě Ariel, byla levnější než ostatní štěňátka, psali u ní, že jako prcek se někde bouchla a proto má zavřené očičko a že podle veterináře jej brzy otevře a bude schopná a zdravá dělat to, na co jsem si ji pořídila. Tak tedy se jelo pro Ariel. Její tatínek byl velmi dobrý závodník a maminka pocházela od bezvadného chovatele, dá se říct zakladatele APBT tady v Čechách, takže byla velká radost. Ariel jsem přejmenovala na Debbie a byla moje :) Po asi 14 dnech se šlo na veterinu přeočkovat...

Deborka jako štěně. Červen 2011

Deborka jako štěně. Červen 2011

Když jsem tam přišla a moje veterinářka se na ni podívala, ihned mi řekla, že není v pořádku, že je slepá na jedno oko a že to vypadá na mozkovou dysfunkci :(

Když jsem přijela domů, kontaktovala jsem chovatelku s tím, že je Deborka slepá a že to vypadá na mozkovou dysfunkci. Když jsem jí řekla, že jí tedy Deborku vrátím, odvětila, že neví, co by s ní dělala, a že by ji musela nechat utratit :(:( Tak jsem udělala své velké rozhodnutí a nechala si ji... Deborka rostla jako normální štěně, hrála si, byla šťastná a pro peška či balónek by se přetrhla. V roce a půl se dokonce účastnila i přes svůj velký hendikep závodů na Křivonosce (tenkrát největší sešlost tohoto plemene a jejich kříženců), chodily jsme na cvičák a ona byla šťastná.

Byla úplný opak Airy, milovala vše živé od myši až po koně, nikdy nikomu neublížila a ani se o to nikdy nepokusila. Mám kamaráda, který má psa Fida, taky křížence bull plemene. Toho Deborka milovala, je to její největší kamarád.

Deborka jako štěně. Říjen 2011

Deborka jako štěně. Říjen 2011

Jednou na vycházce jsem zjistila, že Deborka nějak špatně chodí, navštívila jsem veterináře v Brně, který jí diagnostikoval luxaci pately 3. stupně. V jejím věku bylo jasné, že je to dědičné, proběhla operace a já začala bádat více v jejím rodokmeni. Po dlouhém zjišťování jsem bohužel došla k tomu, že otec Deborky měl falešný registrační list a že je to nějaký kříženec bez jakéhokoliv dohledání předků a jejich nemocí :(

Znovu jsem kontaktovala majitelku chovky a ta mně nejdříve nevěřila, a až po tom, co jsem jí poslala důkaz, mi uvěřila. Zeptala jsem se jí, co se tedy stalo po porodu Deborky. Nechtěla mi to říct. Nechala jsem to tak a nějaký čas se o tom nemluvilo.

Deborka přestala sportovat a mně doma zůstali dva mrzáčci, o které jsem se celou svou duší starala a starám naplno... Za čas dostala Deborka epileptický záchvat, svůj první. Byl to pro mě šok. Než jsem našli dostačující kombinaci léků, její záchvaty byly natolik silné, že 3-4 h po nich byla úplně dezorientovaná. Znovu jsem začala pátrat, co kde bylo špatně, a dozvěděla jsem se s odřenýma ušima, že sourozenci, které Deborka měla, jsou mrtví kromě dvou. Jedna fenka Cora měla štěstí a je zdravá a sportuje dodnes, pes, který zůstal u chovatelky, je taky poměrně zdravý, zbytek štěňat zemřel pár dní po porodu...

Deborka. Říjen 2013

Deborka. Říjen 2013

Jak šel čas, záchvaty jsme eliminovali, až úplně ustaly.
Avšak jednou z ničeho nic Deborka začala hrozně pít tak moc, že jsem jí musela brát vodu a dostávala ji jen na příděl, podezření na diabetes insipidus... V té době mi nabízeli CT, že se jí podívají do hlavy s tím, že když něco zjistí, tak bude operace mozku nebo nějaká operace v hlavě za cca 30.000,-. Na to jsem pochopitelně neměla peníze, řekla jsem, že jen pro mé info je to zbytečné, a ani jsem nechtěla, aby do ní vrtali.

Takže zatím epilepsie a žížnivka, slepota na jednu stranu a mozková dysfunkce... Zase uběhl čas, Deborka si žila i s těmito diagnózami několik let velmi šťastně. Jednoho dne ale Deborka začala padat na jednu stranu, bylo to přesně loni touhle dobou, takže 6/18. Byla jsem zoufalá a tak jsem nakonec šla na CT a tam jí zjistili hydrocefalus, který jí tlačí na mozková centra a dělá jí všechny ty problémy, co má :/ Hrozně jsem brečela, už když mě na veterině seznamovali s diagnózou.

Řekla mi paní veterinářka, že operace je pro ni nebezpečná, že žije de facto od narození s určitým tlakem v lebce, a kdyby jí tam zavedli štunt, že by mohla náhle umřít.
Bylo jí 7,5 roku, když jí zjistili hydrocefaus... Poté jsem znovu kontaktovala majitelku chovky a ta mi přiznala, po 7,5 letech, že štěňata, co zemřela po porodu, měla hydrocefalus :(

Deborka. Leden 2015

Deborka. Leden 2015

Asi za dva měsíce se Deborka zlepšila a zase začala běhat, ale s tím, že při normální chůzi levou přední nohu odírala o zem, a tak nastal hon na papuče a botičky... Dále se Deborka neudrží na podlaze a tak jsem museli všude dát koberce, ale i tam má problém, tlapky se jí rozjíždějí... (nespočet ponožek a botiček a sprejů proti klouzaní). Nic jí nepomáhá, ponožky jí padají, o botičky zakopává a sprej funguje pár minut.

Letos v tuhle dobu, opět 6/19, se její stav zase zhoršil, zakopává, padá a nohy se jí rozjíždějí, když vleze na kluzkou podlahu, té máme doma ale velmi málo. Horší je, že bydlíme ve 4. patře bez výtahu a schody jsou pro ni nadpsí výkon, takže musíme nosit. Jenže má 23-24 kg a já se svojí právě operovanou kyčlí a zádama v čudu ji prostě neunesu v rukách. A tak sháníme postroj, takový, abychom ji mohli nosit do schodů i ze schodů jako nákupní tašku.

Deborka je stále šťastná, má chuť k jídlu, a když vidí pejska, rozběhne se za ním, i když u toho v trávě dvakrát spadne, ale myslím, že já to všechno nesu 10x hůř než ona... Deborka se vždy zvedne a směle běží dál bez jakéhokoliv zaváhání.
A proto po všech mých zkušenostech jsem proti kupování psů bez PP a hlavně množení... Ne každý se postará o tak nemocného pejska, je jednodušší jej vyhodit na ulici nebo strčit do útulku.

Deborka. 11. 6. 2019

Deborka. 11. 6. 2019

Můj další pes, až mi děvčata odejdou za psí most, bude určitě nějaký pejsek z útulku nebo pečlivě vybraný jedinec z prověřené chovné stanice.

Poslední fotka je z 11. 6. 2019 (Deborka je skleslá, asi na ni špatně působí to teplo).

Jméno dotyčné „chovky“ má redakce k dispozici.

Foto: archiv Eliška Dvořáková. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Video s Deborkou najdete zde na tomto odkazu.

Eliška Dvořáková Neviditelný pes


zpět na článek