PSI: Ušní podlitina
Ušní podlitina, krevní výron, modřina, aural hematoma, othematom.
Všechny názvy znamenají totéž – psu se nečekaně a rychle zalije boltec ucha krví. Přesně tohle se stalo naší Trixie.
V druhé polovině února (18. 2. 2019) jsem ji ráno odváděla na její zahradu, aby kočky mohly ven. Trixie byla v pořádku, radostně běžela k brance a mávala ocasem, protože věděla, že dostane sušenku.
Trixie kloní hlavu. Ušní hematom
O čtyři hodiny později byla situace jiná. Trixie ležela na zemi, hlavu nakloněnou na stranu, vypadala sklesle a nechtěla vstát. Už jen to bylo nezvyklé, jindy se nemůže dočkat, až otevřu průchozí branku. Když se přeci jen zvedla, její chůze byla taková divná. Pravou přední packou krok co krok jakoby prkenně salutovala a zároveň třepala hlavou. Protože jsem šla za ní, až po chvilce jsem si všimla, že se plácá do ucha.
Zastavila jsem ji a ucho zvedla. Bylo napuchlé a teplé. Jako první mě napadlo kousnutí od hmyzu. Doma jsem dala mokrou žínku do mrazáku a pak Trixie ucho chladila. Dvakrát mě nechala obklad přiložit, dalšímu už se bránila, tak jsem přestala. Otok, místo aby chlazením ustupoval (jak jsem očekávala), se naopak začal zvětšovat a já vůbec netušila, od čeho může být.
Manžel byl krátce z domu, abychom probrali, co dělat, tak jsem šla hledat na internet. Po zadání „pes má oteklé ucho“ jsem okamžitě našla odpověď. Trixie se udělal krevní výron, anglicky „Aural Hematoma“, česky „othematom“. Podle obrázků a množství anglických článků jde o běžné zranění, o kterém jsem ale já četla poprvé. Nejčastěji se stává psům, kteří mají plandavější uši, ale samozřejmě výjimky jsou u všech ras.
Othematom může vzniknout z několika důvodů. Ušní infekce, paraziti nebo cizí tělísko ve zvukovodu. Pes pak třepe hlavou, až mu v boltci praskne žilka a zalije se krví. Jiný důvod může být psí rvačka, nebo se pes sám do ucha silně uhodí.
Právě poslední možnost se mi zdála u Trixie nejpravděpodobnější. Protože také občas třepe hlavou, uši jí pravidelně kontroluji. Je-li třeba, čistím a mažu mastičkou od veterináře. Shodou okolností jsem jí uši kontrolovala jen týden před úrazem – byly v pořádku, čisté. Kousnutí od hmyzu jsem zcela nevyloučila, i když nic viditelného jsem nenašla. Trixie si pak mohla bolestivé kousnutí drbat a při tom se o něco uhodit.
Psí boltec je svým složením takový quilt – dvě tenké kůže proložené sítí žilek a cévek. Když některá praskne, krev rychle zaplní prostor mezi kůžemi (tzv. pinna). Krevní tlak je oddělí a ucho nafoukne. Proto Trixie tak divně chodila, snažila se „závaží“ z ucha packou srazit. Výron sám o sobě psa na životě neohrožuje, je mu ale velice nepříjemný.
Oteklo jí ucho. Ušní hematom
Dva veterinární postupy léčby, o kterých jsem se dočetla, mě vůbec nepotěšily. První bylo propíchnutí podlitiny a vypuštění nahromaděné krve (jen při místním či žádném umrtvení). Protože ucho se nevyhnutelně opětně zalije krví (kolikrát dříve, než pacient dojede domů), je třeba psa k veterináři vozit opakovaně. Proto veterinář většinou upevní psu do boltce drén, aby krev mohla samovolně vykapávat. Ovšem i s drénem je třeba jezdit na kontroly, aby se do ucha nedostala infekce.
Opakované návštěvy veteriny se pochopitelně prodraží, takže někteří lidé psu ucho propíchnou doma sami. I tady je ale opakované napichování nevyhnutelné (takže chudák pes!), navíc riziko komplikací a infekce je podstatně vyšší. Ať už je ucho propíchnuté na veterině nebo doma, nikdy se už nevrátí do původního tvaru. Žilky a cévky se postupně zkrátí, zkrabatí a zabrání tak hladkému slehnutí do původního tvaru. Ucho získá tzv. „květákový tvar“.
Druhý postup je dost drastický a vyžaduje celkovou narkózu. Ucho se podélně rozřízne a vyčistí od krve. Aby se boltec mohl vrátit co nejvíce do původního tvaru, nesmí se žilky znovu naplnit krví. Tomu se zabrání jejich prošitím jako ten zmíněný quilt. Někdy jen s mnoha uzlíky, jindy se přidají knoflíky nebo různé destičky. Pes nosí určitou dobu ochranný límec, aby si ucho nerozškrábal. Stehy se vyndávají po dvou týdnech. Pokud se operace povede, ucho by mělo vypadat skoro stejně jako dříve. Operace je drahá, takže ji nejčastěji podstupují výstavní psi nebo tací, jejichž páníčkům opravdu záleží na vzhledu jejich miláčka.
Je ještě třetí léčba, pro kterou se rozhodlo hodně majitelů takto postižených psů. A sice nedělat nic. Nechat krev samovolně vstřebat, což může – podle velikosti podlitiny – trvat i několik měsíců.
Trixie vždy trpí, když musí jet na každoroční očkování. Začátkem března jí bylo dvanáct. S manželem jsem si proto odsouhlasili nevystavovat ji stresu, který by zažila při propíchnutí ucha a opakovaných návštěvách veteriny. Že bychom jí sami ucho propíchli, jsme také zamítli a o druhé, drastické léčbě jsme neuvažovali ani vteřinu. Rozhodli jsme se pro třetí „léčbu“ a sice nedělat nic.
Oteklé ucho trčí do strany. Ušní hematom
Jenže ucho se každým dalším dnem plnilo víc a víc, bylo už tak napuchlé, že jí od hlavy trčelo téměř v pravém úhlu. Trixie teď při chůzi třepala hlavou téměř nepřetržitě. Ucho bylo na dotek horké a velmi citlivé. Články na internetu sice tvrdily, že otok nebolí, ale já jsem přesvědčená, že Trixie to bolelo. Jakémukoliv doteku ucha se snažila vyhnout (sama vím, že i obyčejný puchýř dokáže bolet!). Na procházky ale jezdila ráda, což bylo dobře, protože v době, kdy se věnovala čmuchání, netřepala hlavou.
Zato doma jen polehávala a vypadala vyčerpaná. Při pohledu na smutnou Trixie a při představě, že bude měsíce třepat hlavou, než (jestli vůbec) se krve vstřebá, jsme začínali o cestě na veterinu uvažovat.
Přesně po týdnu se vše vyřešilo samo. To ráno bylo Trixiino ucho už nafouklé jako balón, že jsem si říkala „jen jen prasknout“! A přesně to se odpoledne stalo! Stála jsem v kuchyni, Trixie ležela o kus dál v jídelně. Manžel přišel ze zahrady a upozornil mě na kapky krve vedle psí hlavy. Sehnula jsem se k ní a ucho opatrně nadzvedla. A pak začal „krvavý fofr“. Manželovi jsem poručila, ať Trixie co možná znehybní, a rychle jsem přinesla roli papírových ručníků. Když jsem Trixiino ucho znovu zvedla, původní kapání přešlo do čůrku, který papírové ručníky sotva stačily sát. Po chvíli se ale zcela „protrhla hráz“ a krev z ucha crčela jako plně otevřený kohoutek. Jediné, co jsem stihla udělat, bylo pod ucho položit složený látkový ručník. Manžel odběhl pro stoh starých novin, kdyby ručník nestačil. Ani je nestihl rozložit, když se Trixie – právě v té třetí fázi – rozhodla zatřepat hlavou! Štěstí v neštěstí bylo, že ležela v jídelně. Vějíř krve se tak rozstříkl jen po dlaždičkách, nohách jídelních židlí a manželových kalhotách! Nebyla bych věřila, že v uchu bude tolik krve.
Trixie se ale okamžitě ulevilo. Dokonce mi dovolila, abych stiskem dlaní vytlačila z boltce co nejvíc zbývající krve. Manžel mezitím utřel dlaždice, židle a šel se převléci. Pro jistotu dlaždice pokryl novinami a já šla dát do mrazáku čtyři mokré žínky.
Potom jsem si sedla na podlahu, Trixiinu hlavu si položila na nohy a skoro hodinu jsem jí přikládala ledové obklady na horké, ale splasklé ucho. Manžel na moje zavolání vždy prohřátou a částečně zakrvavenou žínku propláchl a v mrazáku vyměnil ze studenou. Trixie dělalo chlazení dobře, klidně oddychovala, občas usnula.
Když už se zdálo, že víc krve nevyteče, zvedla jsem se, Trixie též a šla ven. Boltec byl oproti rannímu balónu splasklý, ale stále mírně napuchlý. Do večera se opravdu několikrát znovu částečně zalil krví. Při zvednutí ale krev vytekla a já zbytky vždy ještě opatrně vymačkala. Trhlina v kůži byl malý otvor u kořene boltce.
Další den ráno zajel manžel na veterinu poradit se, co máme dělat. Náš vet ordinuje až odpoledne, byla tam jen asistentka Laura. Ta se sice podivila, že hematom u Trixie praskl sám, ale to že se jí udělal, nepovažovala za nic výjimečného. Její rada byla to, co jsem už podvědomě dělala. Tedy boltec mačkat, mačkat, mačkat. A ne právě jemně. Manžel říkal, že se mu dělalo mdlo už jen při Lauřině ukázce, jakou silou musím krev vytlačovat. Nebo prý můžeme Trixie přivézt k nim, ucho jí vyčistí a zavedou drén.
Chlazení ucha v kuchyni. Ušní hematom
K veverináři jsme nejeli, zato já celý další měsíc Trixie poctivě mačkala ucho. Nejprve jistě pětkrát za den, kdy jsem pod boltec vložila ubrousek a ucho k němu přitiskla. Víc jak týden byl ubrousek vždy mokrý, někdy jsem musela použít dva. Později se počet mačkání snižoval, stejně jako množství vymačkané tekutiny. Hodná Trixie moje mordování trpělivě snášela, jen její stažený ocas a zvýšené slinění naznačovalo, že se jí to nelíbí. Samozřejmě vždy dostala bolestné – sušenku nebo dvě.
Když ležela v kuchyni na zemi, po vymačkání ucha jsem ji na něj „překulila“ a podložila studenou žínkou. Líbilo se jí to, většinou zůstala ležet na několik výměn. Sice jsem ucho mačkala často, ale krev odtékala celý den i v noci. Pomaleji, ale stále. Protože Trixie se teď mohla na pravé ucho položit, na boltec si tlačila sama. Naředěná krev tak do rána zapatlala okolí ucha a stékala i dovnitř. A jistě víte, jak nepříjemně je cítit zvětralá krev. Slepenou srst kolem ucha jsem omývala, jak jen to šlo, ale dovnitř jsem nemohla. Nejprve byl otvor otokem téměř ucpaný, později trochu splaskl, ale zvukovod byl stále hodně zúžený. Už po dvou dnech jsem měla pocit, že jsem tou zatuchlou „vůní“ sama zcela prosáklá.
Asi po týdnu už z boltce vytékala jen zbytková tekutina. Bylo jí čím dál méně, ale když jsem boltec tiskla mezi dlaněmi, cítila jsem a i slyšela, jak to v něm „čvachtá“. Když konečně vnitřek ucha dostatečně splaskl, začala jsem jí ucho vyplachovat. Koupili jsme přírodní „psí výplach“ ve složení: yucca, aloe, heřmánek, tea tree oil, hřebíček a echinacea. Trixie jsem jednou denně roztokem naplnila ucho a krátce promasírovala. Pak jsem vytřela, co šlo, zbytek si Trixie vytřepala sama. Trixie konečně místo od zatuchlé krve krásně voněla po hřebíčku.
Vnitřní strana boltce v současnosti. Ušní hematom
Je duben a Trixie už z ucha nic neteče. A co hlavní, je z ní zase veselá, spokojená pejska. Občas jí ucho zkontroluji, ale ona ani nesvěsí ocas, ví, že mordovat ji už nebudu.
Ano, ucho už není jako dříve. Hlavně zespodu je vidět, jak se postupně krabatělo. Shora není rozdíl zas tak velký. Boltec je menší, zvlněný a více sklopený k čelu. Podle nás ji nijak nehyzdí a Trixie nový vzhled určitě nevadí. A nám samozřejmě také ne.
Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.
P.S. Našla jsem několik českých odkazů, tak se můžete kouknout:
z veteriny v České Třebové (dokonce s obrázky operace)
z knížky „Psovi přítelem v nesnázích“
a ještě jeden kratší odkaz
https://www.veterinapruceli.cz/clanky/othematom
anglické video. Pes má jedno ucho prošité s uzlíčky, druhé s knoflíky