ROZCESTNÍK: Rozhledny Andrlův chlum a Kozlovský kopec – srpen 2017

 
Léto je na jednodeňáky vždycky o něco chudší než zbytek roku, přesto se aspoň někdy najde čas i na ně. Jako třeba dneska. Díky včerejšímu dešti a tedy i ochlazení na dnešek zhruba o 5 °C jsem mohla vzít i Ferinku. Tepolota 26 °C místo původně čekaných 31 °C je už i pro psovou lepší a rozhodně jsem nelitovala, že jsem ji ráno přibalila s sebou.

Kopec z Ústí si vybavuju z posledního výletu předloni jako hroznej krpál, ale je vlastně celkem v pohodě. Jdeme kolem nově vybudované křížové cesty z let 1852 – 1853, která je dnes už kulturní památkou, a nahoře mezi posledními zastaveními můžeme potkat zastavení z původní cesty z let 1752 – 1755. Z původní cesty – iniciované tkalcem Augustinem Andresem – se dochovalo jen toto jediné.

Na vrcholu Andrlova chlumu (559 m n. m.) jsme zase před oficiální otevírací dobou hospody, ve které je možné zakoupit vstupenky a dostat klíče od železné rozhledny Stříbrná krasavice, která byla v roce 1996 postavena jako rozhledna i jako komunikační věž na místě, kde rozhledna stávala i v minulosti.

Jako minule, už tu jsou provozovatelé a bez problému je možné zajít jak na rozhlednu, tak si koupit občerstvení, a tak využíváme všech dostupných možností. Já už nahoře byla, tak hlídám Feri a pak po vitamínové injekci vyrážíme dál, k rozcestníku U zabitého. Je tu starý kříž, zanechaný rodinou na památku řezníka, vedoucího na porážku statného vola, který ho tu nešťastnou náhodou zabil.

Odtud jdeme parádní zkratkou, protože se chci vyhnout asfaltovému úseku v Řetové (modrá a žlutá značka) nebo v Přívratu (zelená). Cesta je skvělá, napřed lesem a pak krásně rozkvetlými loukami, plnými motýlů a koníků.

Chvíli mimo les a už začíná být jasné, že i tak bude teplo, ale pořád není nechutný hic. Vystoupáme lesem plným hub na vrchol Řetová a pak už po vrstevnici k modré značce a kapličce sv. Antonína Paduánského z roku 2009. Po modré směrem na žlutou, omylem jen malinko sejdeme z cesty a za odměnu máme sladké a velké borůvky, tak se krmíme a nevadí, že jsme sotva před chvíli svačili.

Po cestě na Kozlovský vrch se pak ještě paseme na ostružinách i malinách. Dneska máme všechno v jednom, což je dost nezvyk.

Na chatě Maxe Švabinského doplňujeme vitamíny a já se tentokrát (jsem tu už potřetí) konečně dostávám na rozhlednu Kozlovský kopec z roku 2009, která je součástí mobilního vysílače. Tipuju si, že by odtud mohl být vidět i Králičák a fakt, nejen že by mohl být vidět, ale opravdu vidět je. Pak už nás čeká jen klesání k České Třebové přes vyhřáté svahy, na které celý den slunilo, a my dostáváme na závěr na rozloučenou ještě tepelnou facku.

Je fajn, že počasí vyšlo parádně podle plánu a většina cesty, vedená převážně lesem, byla příjemná. Ferinka si celý výlet parádně odtlapala a celou dobu si užívala hromady hlazení od kamarádů.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie!
Osobní stránky autorky: https://mawenzi.cz/