KOČKY: A budou zase Krabice!

14.12.2018

AKTÉŘI: Pit-Pitinka, No – Noriska, Pidi-Pidikočka, Čč- Če-Čen (Kačenka), Cc-Cecilka,Ne-Nenelka, B-Bezulka, MK-Miňák,M-Majolenka.

Dosmýkala jsem domů velikou krabici ze zoohitu a než jsem si odpočinula, ozvala se Majolenka.

M: Pitý, budou letos zase Krabice? Majolenka nemluví – vříská svou otázku na Pitinu.

likalika rajce.net

Pit: V pondělí 24.12. Majčo… ale jen když budeš hodná, zlobivý kočky Krabice nemaj.

M: Jsem hodná, jen mi do toho občas někdo přijde!

No: Nejsi hodná, furt mě jen strašíš a honíš!

M: Když mě to baví….

Pit: No tak to Krabice mít nebudeš!

B: Budou Krabice, budou dobrůtky…

Če-čen: Pořád bys jen žra-jedla! Podivej se, sotva funíš!

B: To jsou hormóny, to je po tý operaci, pořád mi ve mně někdo říká – jez Bezulko, jez…

N: Arrr, rarrrra…

MK: Kde je fták? Kde?

Pit: Nikde! Nevíte někdo, co říkala?

Cecilka (Cc): Asi se raduje. Pitý, co jsou to ty Krabice?

likalika rajce.net

M: Ty nevíš, co jsou Krabice? Odkud jsi?

Pidi: Krabice, Krabice... jedna pro mě!

Cc: Z Prahy a pak z Mostu. Nevim, co to je, jsem tu s váma chvilku…

Pit: Krabice, to je taková pohoda, Cecilko, to tady začne vonět něco sladkýho, slanýho, je tu cítit ryba a taková patlanice ze všeho možnýho, k ní mami dělá. Jen strom už nemáme, protože ho Káča zničila,

Če-čen vyvalí kukadla a Pitina honem dodá: Teda společně jsme ho zničily, než odešla za Duhu. Ale mami říkala, že jednou zase bude i s těma slaměnejma hračkama a voskovejma válečkama, vonícíma po medu.

Cc: Strom znám, jen byl moc malej a byly na něm takový divný věci, blejskavý, u nás se tomu neříkalo Krabice, u nás nic takovýho nevonělo. Jen to bouchalo, my se báli pod postelí a máma nebyla doma.

Noriska se rozklepala, jen slyšela o bouchání.

M: Cože? Vy jste neměli Krabice?

B: Bez Krabic a bez dobrůtek… to je smutný.

N: Rrrrrrrrrrr, arrr, krííí frrrr!

Cc: No, kde by byla, v práci, vozila v takový smrdutý boudě na kolech jiný lidi. Ale mlsánky nám dávala, to zas jo.

Pit: Ty jí rozumíš? To zírám…

likalika rajce.net

Čč: Krabice, někdo ve mně si je pamatuje. Jen bacha na olej, olej neeee!

No: Pitý, povídej ještě o Krabicích...

M: Jo,povídej.

MK: Jak jsi pomáhala…

B: Nebo o jídle…

Pit: O jídle a všem jsem vám už povídala, ale měli bychom napsat Ježíškovi. To se dělá, aby byly Krabice.

Noriska vytřeštila oči: Ty chceš někoho, Pitý, ještě pozvat? Já se cizejch bojím.

Pit: Neboj, ty strašpytlíku. Ježíšek je takovej malej kluk, dítě.

MK: Dítě? Dítě ne! Děti házej kameny a tahaj za ocas, vykřikl Miňák a Noriska utekla za televízi.

M: Kluk? Nechci psát klukovi! Ani za krabici ne!

N: Trrííí, arrrara brr.

Cc: Taky nechce psát klukovi. Napsat dopis a proč?

Pit: No, kdybyste dávali pozor, tak přece víte, že Ježíšek je to malý mimino, co leželo v jesličkách v jeskyni, kousek od Betléma a pramáti kočka ho zahřívala, aby mu nebyla zima. Ta pramáti všech koček byla šedá, ale jak ji Marie a Josef hladili, tak se jí udělaly proužky po těle a tečky na břiše a na čele M. To už jsem vám vyprávěla. No a v téhle době mu mohou všichni lidi psát, o svých přáních a snech. Tak bychom mu mohli napsat taky. Když už díky naší pramáti neměl ani rýmu.

M: Pitý, a on si to přečte? Není na to moc malej?

Pit: To je materiál… co já musím vydržet…

likalika rajce.net

Cc: A kdo to napíše? Já psát neumím, jen morseovku do kůže…

Pidi: Pitý to napíše! Pche! Ona to umí!

No: Ale nepozveš ho sem, že ne?

MK: Nepozve, tři se za televízi nevejdeme!

Pit: Já bych mu napsala, jen tak. Za nás, aby věděl, že si to pořád pamatujeme, jak jsme k pruchatejm kožíškům přišly.

M, B, Ne: Krííí,rarrra prrr ! Si mu napište, vy pruchatý !

Pit: Vysvětlete někdo tý želvici, že ona má pruchatou zadní nohu, sice zrzavou, ale má…

M, B: My si nic nepamatujeme, my nejsme!

Pit: To je materiál!

No: A co mu teda chceš psát? Že místo něj hřejeme naši mami? Tu já hřeju ráda. Úplně slyším, jak jí fungujou ledviny, když je nahřejvám…

MK: Napiš mu, že za to zahřívání nám děti ubližujou, a když vyrostou, tak taky!

Pidi: Napiš klukovi, že chci krabici!

Čč: Já bych chtěla šplhací houpací lano...

Cc: Já sprchovej kout..

Pit: Cože?

Cc: No sprchovej kout, abych mohla lízt nahoru na ten rantlík a skákat lidem na hlavu.

MK: Napiš mu – místo abys byl rád, že jsi neměl rýmu, tak nás většina lidí, kterým nosíš dárky, honí, trápí, ničí nám jídlo a vylejvá vodu na pití a některý nám topí děti nebo je zavazujou do pytle a nosej do lesa, vyhazujou nás z aut na silnice a jsme jim na obtíž….

Pit: Brní mě z vás hlava. Jak si to představujete? Že napíšu Milý Ježíšku, za to, že tě naše pramáti jako miminko v jesličkách hřála, chceme krabici, lano, sprchovej kout a jiný lidi, protože tihle jsou na nás kočky zlí?

Pidi: Jo, stručně a jasně.