AUSTRÁLIE: Koalové.
I když se v češtině často říká „medvídek koala“, tak tento roztomilý a přítulný vačnatec nemá s medvědy vůbec nic společného. Jeho hebká kožešina a krotké chování přímo volá po mazlení.
Jeho anglický název „koala“ vznikl z domorodého jména „gula“ v řeči kmene dharug, který obýval prostory kolem Sydney a Modrých hor (odkaz zde).
Koala, dříve hojný v buši, kde se dnes rozprostírají rozsáhlá předměstí Sydney a v Modrých horách, kde za posledních 50 let se počet osídlenců zvýšil 15x, se raději odstěhoval do klidnějších prostor.
Koalové v Modrých horách | foto: Blue Mountains Gazette, australský tisk
Od roku 1972, kdy jsme se také stali osídlenci Modrých hor, jsme ve zdejším buši koalu nespatřili. Ano, byli k potkání v některých divokých a jen s obtížemi přístupných údolích u řek Grose, Cox’s, Kowmung a podobně. Možná také proto, že v těchto místech nalezli více stromů s těmi správnými listy, kterými se živí.
Za den jich spořádá až 400 gramů. Nic jiného nežere, a když má vhodné listy, tak ani nepije, stačí mu vlhkost obsažená v listech. Svoji denní dávku listů stačí spořádat za necelé 4 hodiny a 20 hodin denně prospí někde na stromě ve stavu mírného podroušení, jak mu listy v žaludku kvasí.
V posledních týdnech zde zažíváme návrat koalů do svého původního domova. Protože téměř všechny domečky zde jsou postaveny, dnes už dosti zhusta, v buši, tak místní zvířectvo se příliš neostýchá, zahrady navštěvuje a když je nějaká úroda, tak ji k nelibosti pěstitelů i sklízí.
Koalové v Modrých horách | foto: Blue Mountains Gazette, australský tisk
Je vidět více hadů a ještěrek, včetně bearded dragons – agam vousatých –, water dragons – agama vodní –, které dorůstají až jednoho metru délky a váhy 1 kg. Ty druhé se neváhají koupat v bazénech na zahradách. Majitelé v nich mají většinou slanou vodu, chlor nic moc a tak jim to snad neva. Jak jistě bystrý čtenář postřehl, agamám se zde říká „drak“, čili dragon. Když jim občas nabídnete něco k snědku, tak pokud v domečku nesídlí pes a nebo kočka, tak začnou být přítulné a značně oprsklé, že zakrátko s vámi sdílí jídelní stůl a v zimě i ložnici.
Ptactva také přibylo, z Evropy přivandrovalý kos a ze severu Klokánie koel, včetně létajících lišek, jak se jim zde říká, česky to jsou kaloni, tedy vlastně mega-netopýři. Tito žerou ovoce a lízají nektar, živí se v noci a úspěšně dovedou „sklidit“ úrodu broskví, jablek a nebo švestek. Nejbližší kolonie, ve kterých žijí, je zde u nás pod kopcem u řeky. Kolonie je dříve cítit než slyšet a posléze i vidět. Kálí pod stromy, kde hlavou dolů visí, a furt se hádají a štěbetají. Za soumraku vylétají za potravou, mají až přes metr rozpětí křídel a váží něco málo přes 1 kg.
Ráno s Maxem při výšlapu do buše občas potkáme klokánka wallaby, kterého čokl nechává odhopsat, protože ze zkušenosti dobře ví, že v buši nemá nárok klokánka dohnat. Jednou se o to v minulosti pokusil, seběhl skalnatými útesy za wallabym do hlubokého údolí, aby se za 10 minut vynořil zchvácený na infarkt, ale s blaženým výrazem v xichtě, jaká to byla sranda. Od té doby je nechává na pokoji. Klokan není ovce, že ano, a já su pes pastevecký, vážení.
U znovu se objevivších koalů nehrozí, že by začali devastovat zahrádky osadníků, žerou výlučně listy eukalyptů, kterých jsou v buši spousty, ale nejsou zrovna plaší a ulice se silnicemi neberou v úvahu, a tak se stávají nebezpečím motoristům na silnicích, kde jsou občas přejeti do podoby placaté. Proto začali místní obyvatelé tlačit na silničáře, aby vybavili místa, kde je koalů nejvíce, výstražnými dopravními značkami „pozor koalové“.
Doprovodné obrázky jsou z našeho zdejšího místního tisku, Blue Mountains Gazette.
Psáno 1/12/2018