ČLOVĚČINY: Vltavské meandry 2018

Pražští otužilci občas pořádají delší plavby ve Vltavě – třeba plavbu z Vraného ke klubovně v Braníku nebo Vltavské meandry od hráze Slapské přehrady do Štěchovic. Letos vyšly meandry na 28. září a vyšly i nám. Tedy, ne že bych také plavala, tohle je akce pro dobré plavce a dobré otužilce – nejsem ani jedno, ale nabídla jsem plavcům suchozemskou podporu. Tak jo, domluveno, jedem. A všichni.

Mapa s trasou otužilecké plavby Vltavské meandry 2018

Nacpané batohy, Petr vaří čaj do všeho, co máme, a míříme na sraz před klubovnou. Nakonec se sešlo osm plavců, devátý přijede později a poplave nám naproti. K tomu my dva jako suchozemský doprovod s čajem a oblečením a také jako psychická podpora a bezpečnostní dohled. A trojčlenná rodina jednoho z plavců jako autodoprovod. Přejíždíme do Štěchovic, plavci se převlékají a připravují si věci do našeho auta. Měla bych tu být první, ale pro jistotu dávám jeden klíč autoposádce, pojedou na vyhlídky a pak budou čekat v cíli. A pak už dvěma auty přejíždíme pod slapskou přehradu, plavci nafukují bójky, poslední úpravy výbavy, rozdělení plavců do dvojic. Společné foto u vstupu do vody a první plavci už mizí za křovím.

Pozemní podpora otužilců spěchá po stezce

Poslední upřesnění nás suchozemců a vyrážím se psy poklusem vpřed, musím stíhat první plavce, zatímco Petr bude jistit zezadu a hlídat posledního. První vyhlídka, fotím proplouvající a počítám, jestli jsem chytla všechny. Spočítáno a naštěstí má první plavec žlutozelenou bóji, zatímco ostatní oranžovou – výborně se pak na řece orientuji, když se v některém úseku vzdálím od vody.

Plavci pod skalou

Počasí vyšlo skvěle – slunečno, teplo. Na šlapání by mohlo být míň, ale plavcům se bude lépe rozmrzat. Užívám si nádheru téhle stezky, skály, lesy, řeku, úzké chodníčky a nádherně čistou vodu, ve které shora vidím každý pohyb plavce pod sebou. Občas prohodím pár slov s turisty či domorodci. Už jsme dost daleko, slézám k vodě a nabízím čaj, téměř všichni připlouvají a dávají si, litrová termoska je fuč. Posledního nechávám Petrovi a klušeme zase na začátek. Docházím je těsně před Ztracenkou a – plavec v protisměru! Devátý kousek právě potkal prvního. Mám tak čas dojít na molo a rozdat další kolo čaje.

Plavci otužilci se osvěžují horkým čajem

Jednoho z plavců bere křeč, vylézá. Teď se hodí naše batohy – ručník, mikina, boty. Připlouvá poslední plavec, přichází Petr. Nechávám mu vylezlíka, obírám ho o část čaje a zase klušeme dopředu. Tentokrát jsem se dost zdržela a první dva mi uplouvají v dáli. Hráz Štěchovické přehrady už mají na dohled, hlásím to autoposádce. Připlouvá další skupinka, chvíli něco řeší na druhé straně řeky, tak na ně volám a mávám – to zřejmě rozhodlo a další plavec vzdává. Jeho kolega jej přes řeku vzorně doprovodí a předává – takhle má vypadat plavání ve dvojici! Volám ještě autohlídce a operativně měníme plány – paní vezme z našeho auta další termosku a jede na hráz, zatímco mládež čeká v odemčeném autě, tak aby měli první plavci věci hned k dispozici.

Otužilec v cíli

Vylezlík je kvalitně podchlazený, kamaráde, tys měl vylézt o chlup dřív! Čaj, ručník, víc nemám… V tu chvíli jde kolem první odpadlík, předává mikinu i boty a mizí v dál. Boty jdou po dvou krocích stejně do batohu – v promrzlých nohách se v žabkách jít nedá. Blíží se poslední plavec i s Petrem, my vyrážíme, tenhle odpadlík potřebuje doprovod, jinak mi tu někde slítne ze skály. Cesta se odpojuje od vody, šplháme nahoru, přecházíme nad elektrárnou, pak protivné schody dolů, bígla musím snést. Poslední kilometr po asfaltu a jsme u aut. První plavci jsou už oblečení a rozehřátí, ve vodě zbývají čtyři.

Postupně doplavávají, fotím, nalívám čaj, přichází Petr, plavci balí. Jedno auto nakládá řidiče a jedou pro auta. Honem jdu taky na chvíli do vody, je nádherně čistá. Přijíždí auta, loučíme se, parádní akce!

A pohled pomalejšího z nás? Ze začátku vyčkávám, abych plavcům neutekl, pak se plavci dostanou do tempa a také stezka se začíná kroutit po skalách a tak jim sotva stačím. Snažím se v mezerách větvoví lovit plaváčky, při tom se alespoň trochu dívat pod nohy, a když se zadaří, tak vnímat okolí. Vysoko nad vodou, doufám, že teď mne plavci potřebovat nebudou, sestup k vodě je nemožný a po stezce je k vodě kus cesty. Příjemné překvapení jsou turisti a není jich tu málo, nenarazil jsem na žádného nevychovance, což považuji za zázrak. Jsou zvědaví, vyptávají se. Co to plaveme, jak je to daleko, a není to studené… ? „Děcka, uhněte, pán určitě pospíchá,“ to když si paní všimla, že z mého batohu visí kde co a že po letech „vyvětrávám“ záchranářské triko. Jsme před elektrárnou, dávám vědět, že plavce opouštím, tady se už nedá nikde k vodě dostat, elektrárna je za plotem. Městečkem k autům, už jsou tu všichni, roztávají a tak, aby nám to rozehřívání lépe šlo, jdeme na zmrzlinu.

Zmrzlina v cíli otužilecké plavby

Autoři textu i fotek: Peťani. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.