Dneska bych začal výkřikem. Co to má herdekšulec jako bejt?!?!?! Tak tady je čtyři měsíce krásný, skoro až woodstockový, léto a ze dne na den začne podzim??? Bez varování??? Mít matka příroda linku zákaznický podpory, tak by se žáby rosničky nestačily omlouvat.
Za mejch mladejch let (ano, je mi 21 a tahle fráze ode mě zní směšně) příroda nefungovala jako na přepínač. Teda aspoň si to tak nepamatuju. Ke konci léta tu bejvala znamení. Listy stromů pomalounku nahrazovaly zelenou barvu čímkoliv, co měl zrovna mistr na paletě. Sem tam se objevil dozrálej kaštan. Slupky ořechů se začínaly trhat, by vypustily do světa obrněnou lahůdku. Vinárny hlásaly, že burčák už skoro bude, a nechaly vás chvíli v napětí očekávanýho zážitku, ne že burčák najednou byl, protože se kvůli horku urodilo dřív.
Nejhorší na tomhle brutálním nástupu podzimu je změna z oblečení z letního na teplý. Čert vem, že místo trika a maximálně džísky teď musím šáhnout po bundě. Je mi i jedno, že mi při čekání na bus mrzne prdel. A teď se předem omlouvám za sexismus, teď mi chvilku polib šos milé #metoo. Já se ze dne na den nemám na co koukat. Přes noc se vytratila strašná spousta krásy. Kam se poděly všechny sukýnky, letní šatky, kraťásky, blůzičky, košilky, podkolenky, topy, průsvitný trička a holý pupíky? Tohle prostě nejde. To je jako Keithu Richardsovi ze dne na den sebrat lékárničku. Já mám absťák. Nemohlo to proběhnout nějak postupně? Pozvolný snižování dávek ranního vzrušení? Já jsem pozitivně myslící člověk, ale z tohohle mám depresi. V létě člověk dojel emhádéčkem do práce a za těch deset minut viděl tolik krásy, že se nastartoval i bez kafe (a to už u mě něco je). Stačilo vidět tři holčiny v krátkejch sukních a člověku se vzburcovaly testosterony, adrenaliny a endorfiny takovým způsobem, že by pokácel les bez sekery. To byl člověk v práci panečku produktivní.
Podzim zhoršuje i situaci předkomunálněvolební kampaně. Ne že by teda nebyla objektivně příšerná už v létě (hlavně nezapomeňte, že podzim má číslo i na zimu). S klesající teplotou se totiž rozdavači volebních letáků, koblih, perníků, novin a kdoví čeho ještě přesunuli od výlezů z metra na ulicích až těsně k eskalátorům uvnitř (protože je jim asi zima). Já odmítám, aby někdo útočil na můj celkem slušně politicky informovanej mozek se svojí stupidní kampaní už před druhou ranní kávou. Výjimkou teda je nejmenovaná strana, která ve svojí pojízdný kavárně rozdává celkem obstojný espresso. Ale i v jejím případě na sebe nechám zaútočit leda tu horkou kapalnou rozkoš v kelímku.
Samozřejmě podzim má i několik málo pozitiv. Člověk znovuobjeví krásu čochnění se v horký vaně, zachumlání se do peřiny, zázvorovýho čaje, vaření z dýně a polívek. Saunování začíná dostávat grády, protože se všichni chtěj doopravdicky prohřát (blonďatý peklo včera zase rozpoutala ďábelskou smršť). Ranní kosa vás donutí doběhnout vyhřátej autobus. A taky začne NHL, takže můžu ráno sjíždět sestřihy.
Obecně je ale podzim ekvivalentem pocitu, kdy lezete po vzrostlý třešni toužíce po dobrodružství (píseň tohoto léta), načež si zadřete monstrózní třísku přímo pod nehet (píseň tohoto podzimu). Když zrovna sluníčko neosvěcuje pestře zbarvený listí, zatímco vy postáváte se sklenkou burčáku v ruce, mlsáte domácí škvarky a libujete si nad úrodou ořechů a jablek myslíce na štrůdl, je to velmi nesympatický období. Ale jelikož všude tvrdím, že jsem hippík, hodlám se podzimnímu negativismu bránit všema dostupnejma zbraněma. Dýňovou polívkou začínaje, sauničkama konče.