Letos to bude už dvanácté Setkání. Vzpomínám, jak jsme se fyzicky viděli poprvé na louce v Rudolticích… Jak jsem se snažila zapamatovat si, kdo je kdo. Jak jsem byla u některých známých překvapená, protože jsem si je představovala jinak.
Koukám na ty staré fotky se smíšenými pocity. Někteří už se setkávají za duhou. Někteří už nejezdí. Jezdí někteří noví. Pokračujeme, vídáme se rádi, vítáme nově příchozí, nové psy.
Ba ne, nejsou to smíšené pocity, je to život. Je to fajn.
Těchto pár řádků je určeno hlavně těm, co letos nejedou. Zkuste si to zařídit za rok!
Každopádně přeji pěkný víkend, pište sem o všem, o co se chcete podělit.