SOBOTNÍ CESTY: 400 hebridských mil (3)

První díl najdete zde a druhý díl zde.

Čtvrtek 16. 6. 2005 

Míříme k Butt of Lewis

Zvedáme kotvu již v 6.30 a dopoledne plachtíme dvě hodiny ve slabém větru SE 3. Pak vítr zeslábne natolik, že musíme nastartovat motor. Abychom se nenudili, postaral se Zdeněk o zábavnou vložku. Zachytil se pojistkou nafukovací vesty o výtahovou vinšnu a „nafoukl“ se. Zpočátku nás syčení jeho vesty poděsí, myslíme si, že praskl nafukovací člun, ale pak si užíváme toho pohledu pro bohy na zmateného 1. důstojníka. Ve 12.25 obeplouváme stále s motorem mys Butt of Lewis. Daleko na Atlantiku je modrá obloha, ale nad námi se kupí černé mraky – bez větru. Z rozdílu rychlosti na logu a na GPS zjišťujeme, že nám pomáhá proud 0,5 uzlu. Motorujeme pak podél východní pobřeží a poprvé spatřujeme papuchalky a malou velrybu, která připomíná přerostlého delfína. Konečně se dočkáváme i prvního tuleně, který se po nás napřed zvědavě kouká a pak se z opatrnosti noří pod hladinu.

Před námi leží poloostrov Eye, který jako chapadlo vysílá ostrov Lewis daleko na východ. Na jeho konci je mys Tiumpan a z druhé strany, u kořene poloostrova, se nachází přístav Stornoway. Podle popisu plavby kutru Lachtan v Ransomově knize Velká severní? musela zátoka Čističů a přilehlé jezírko, kde hnízdila velká severní potáplice, ležet někde tady:

Výřez z námořní mapy

 Milovníci Ransomových knih vyhodnotili, že mys, který Lachtan poté, co opustil zátoku Čističů, za slabého větru obeplouval, musel být právě Tiumpan a přístav, kde se Dick tolik zklamal v majiteli Pterodaktyla, pak Stornoway.

Podle popisu v Ransomově románu musí být zátoka dvojitá a musí do ní ústit říčka nebo potok. V Ransomově životopisu od Rogera Wardalea je sice uveden její název, Port Bun a´Ghlinne, avšak na námořní mapě, která je na Sleat Queenn, žádný takový název není. Nezbývá než na pobřežní linii vyhledat nějaký malou dvojitou zátoku, do níž ústí vodní tok a která je vzdálena asi 10 mil vzdušnou čarou od Stornowaye. Tomu odpovídá malinkatá a mělká zátoka na 58° 19,0´ N a 6° 13,9´ W. Plujeme tedy k ní, abychom ji zkonfrontovali s fotografií v Ransomově životopisu.

Je to ona!

Ve stopách Arthura Ransoma kolem Hebrid. „Zátoka čističů“

V 16.00 zakotvujeme před zátokou Čističů. Je téměř bezvětří a tak si to můžeme dovolit. 1. důstojník a bocman opět zůstávají na lodi, kdežto čtyři ransomiáni z posádky okamžitě vyrážejí na průzkum. Severní část, kde měl být Lachtan za odlivu čištěn a znovu natřen antifoulingem, má útesovité břehy. K najetí na břeh je mnohem vhodnější jižní část, kterou uzavírá oblázková pláž. Ale i tady je to příliš malé a podle knihy zde měl číhat Pterodaktyl. Na pláž skutečně ústí potok, který si do zátoky proráží cestu klikatým malebným údolím. Na severní stráni stojí několik budov a na severním útesu, kde měl stát piktský dům a Roger mít svoje strážní stanoviště, se rozprostírá nějaká farma s hospodářskými staveními a obytným domem, u něhož parkuje několik aut.

„Zátoka čističů“

To vše vidíme poté, co jsme se vyšplhali na jižní ostroh. Narozdíl od ostatní krajiny není zatarasen ploty a připomíná zemi nikoho. I jeho temeno je velmi vlhké, otisky našich holínek se ihned zaplňují vodou. Je zřejmé, že v autorově fantazii nabyla dvojzátoka na rozměrech a povodí potoka obohatil o jezírka, která právě tady nejsou, ačkoli vnitrozemí Lewisu, jak zjistíme v sobotu, je na ně bohaté. Asi 100 m od ústí se klene nad potokem mostek, ale je již za plotem. Kousek od něho stojí kamenné obvodové zdi a štíty nějakého starého domku. Moderní vilky na severní stráni nás odrazují od dalšího průzkumu údolí a poté, co jsme se pokochali nádherným výhledem z jižního ostrohu, sestupujeme na oblázkovou pláž, na níž spočívá náš Zodiac. Sbíráme si ještě pár kamínků na památku a spouštíme člun na vodu. Nemíříme přímo zpět na loď, ale plujeme kolem útesovitého břehu a pozorujme vodní ptáky, ústřičníky velké a kormorány.

Hebridy

Na lodi nám Zdeněk a Michal vítězoslavně oznamují, že se vykoupali v moři a pak opláchli sladkou vodou. Je zřejmé, že nás pokládají za nemyté méněcenné smraďochy. Vlasta a Admirál pak tomuto psychickému nátlaku neodolaly a vlezly do vody také. Já si dopřál mučení v menší míře, neboť jsem se osprchoval studenou vodou v lodi. Máme sice již přepnuto na druhou nádrž, ale večer ve Stornowayi vodu doplníme.

V 17.20 zvedáme kotvu a začínáme kopírovat plavbu Lachtanu. S tím rozdílem, že máme dostatek paliva pro motor, takže poklidně motorujeme proti větru S 1 přímo k mysu Tiumpan, který míjíme v 18.15. Plavba podél jižního pobřeží poloostrova Eye trvá skoro dvě hodiny, když teprve v 20.00 vplouváme do vnější části přístavu Stornoway. Ačkoli má být správce přístavu 24 hodin na CH 12, je tam mrtvo, ale Vlasta se nakonec dovolává mobilem. S místem prý nebudou žádné potíže. My máme na mysli ponton pro jachty v severní části vnitřního přístavu pod zámkem (nikoli visacím, ale zděným) kde má být 8 míst pro návštěvníky, správce přístavu možná něco jiného. Když připlouváme k pontonu, nikde ani noha, tedy správcovská. Teprve na další mobilové volání přijíždí dodávka, z níž vystupuje nasupeně se tvářící pán a suše nám sděluje, že ponton je plný a ať si najdeme místo u veřejného mola. Na naše námitky, že místo na pontonu telefonicky potvrdil, jenom krčí rameny. Nezbývá než se otočit zpět k molu pro rybářské trawlery, které se tyčí do výše našeho spodního sálingu.

Přístav Stornoway, je odliv a nábřeží...

Správce bazén objíždí a nakonec nás navede k díře mezi rybáři, kde se na západní straně mola North Beach Quay (mapka č. 9) tísní tři námořní plachetnice. Ukazuje, abychom se bokem navázali na jednu z nich. Je to ocelová dvakrát lomená šarpie o délce asi 13 m. Její majitel, když se vrátil z nákupu, naštěstí vzal celou situaci s klidem a přehledem. Dokonce se nám omlouvá, že nás bude muset v 5 hodin ráno vzbudit, neboť chce v tuto hodinu vyplout.

Je 21.30, kdy jsem konečně vyvázáni. Michal je ve svém živlu a poté, co udělal poslední dračí smyčku na pacholeti nahoře na mole, pádí do hospody. Vzápětí ho následuje celá posádka. Mobilem nás informuje, že hotel, kde si dal první pivo, není to pravé ořechové, takže společně zapadáme do správného lidového pubu. Vracíme se kolem jedenácté, ale stále je dosti světla, abychom zjistili, že jachta za naší zádí odplula a tudíž se můžeme převázat na její místo. Vstávání v pět odpadá a navíc přímo nad námi je kohout pitné vody s hadicí.

Foto: archiv autora. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.