AUSTRÁLIE: Snídaně u klokanů
Letošní léto nastupuje u klokanů celkem rozumně. Tedy u nás v Modrých horách. Jsou místa, kde je velké sucho, ba vyprahlo a z druhé ruky kde krajina plave a jsou zátopy. Tak už to u klokanů chodí.
Za listopad jsme měli průměrnou teplotu 27 °C což je docela příjemné, aby jsme ale nezapomněli že je léto, tak hned 1. prosince jsme měli 37,4 °C (na počasí se můžete podívat zde a taky tady).
V zahrádkách i v buši bujně kvete a omamně voní kde co. V naší předzahrádce, kde právě odkvetla zde exotická lípa, máme mimo jiné i dva malé eukalypty, co kvetou oranžovými a sytě růžovými až rudými květy. Red Flowering Gum - Eucalyptus ficifolia. Oba jsou vlastně náhradou za stromy, které jsme museli z bezpečnostních důvodů odstranit. Nové stromky se už pěkně zabydlely a každý rok nádherně kvetou. Ten s oranžovými květy obvykle dříve a ten s rudými později a většinou na dvakrát a tedy déle.
Kvetoucí eukalypt
Tyto krásné velké květy mívají každé ráno ve svých kalíšcích zhruba 5 – 7 kapek voňavého a sladkého nektaru. Tento já mlsat nechodím, květy jsou ve své většině těžko dostupné, ale tato dobrota neušla místnímu ptactvu a hmyzu, které se do korun těchto kvetoucích stromů slétá. Zvláště ráno, na snídani, když je nektar po noci ještě chladný a jaksi koncentrovaný a nebo dokonce po dešti.
Je docela zábavné pozorovat, jak ptactvo a hmyz se snaží k té dobrotě dostat co nejdříve. Je to taková soutěž, kdo dříve a více nektaru vycucá.
Papoušek snídající na eukalyptu
Lorikeeti k tomu dokonce mají speciálně vytvořený jazyk s jakýmsi výrůstky na konci na papilách, které jim umožňují snadnější a rychlejší vylizování nektaru z kalíšků květů. Po odkvětu zbývají v trsech jen kalíšky opadaných květů a na těch, které byly opyleny, za čas vyrostou tobolky se semeny. Tady se jim říká „gum nuts“ a je to název přiléhavý, protože ořechy svojí tvrdostí připomínají. Jsou oblíbeny k výrobě různých uměleckých kreací.
Nejvíce tyto květy navštěvují ptačí páry noisy miners, kteří se živí nektarem. Jsou to ptáci ukecaní, společenští a četní. Ovšem to není vůbec nic oproti hejnům papoušků rainbow lorikeet. Tito tu jsou jako jakási škodná, neživí se pouze nektarem, kterým se jen opíjí, ale neváhají sklízet úrodu s ovocných stromů a keřů, ba i jahod. Jsou zde četní a zobák nezavřou ani u žrádla a kecají furt. Ještě že na ten nektar nechodí další papouši, jako havran velcí bílí kakadu se žlutou chocholkou.
Tito, když si jejich hejno sedne do koruny kvetoucího stromu, celé trsy květů uštipují a pod stromem je pak jako nastláno. Dovedou svými silnými zobany sklidit farmáři úrodu anebo nadělat i mnohatisícové škody na domcích, kde oštípají, co je ze dřeva. Rámy oken, dveří a jiné. Takže na některých místech mají status škodné, i když jsou normálně chráněni. Že jsou v okolí, to víte vždy předem, než je uvidíte. Dovedou hlasitě řvát, že krákání vrány je proti jejich rámusu zpěvem slavičím.
Všichni tito ptáci jsou značně oprsklí, a i když jste od nich na 2 metry, tak vás ignorují a pasou se dál. Ignorují dokonce i našeho kočičáka Packu, který se baví tím, že si pod stromek lehne na záda a pozoruje, jak ptáci nad ním, asi 2 metry vysoko, v koruně stromku snídají. Včera ráno jsem nafotil celé album, jak se ti ukecaní ptáci ráno krmí. Dal jsem si stativ s foťákem na balkon a záběry jsou zhruba z pěti metrů. Ptáci mě ignorovali a věnovali se snídani. Tak jsem také natočil i krátké video, aby nebylo jen vidět, ale také slyšet.
Videa moc netočím a podle toho to dopadlo. Mimo štěbetání ptactva je tam slyšet i moje funění a cvakání motorku na zaostřování v objektivu. Tak to dopadá, když je citlivý mikrofon. Originál video je ve vysokém rozlišení, tedy velice obsáhlý soubor, a tak jsem ho na Rajče „smrsknul“, aby se to při rychlosti zdejšího internetu nepřepisovalo – uploadovalo až do nového roku. Takže obraz moc kvalitní není, ale stejně zde jde hlavně o ten zvuk, že ano.
Že budou brzy Vánoce, nám oznamuje christmas bush – vánoční keř. Tento tu už kvete skoro od jara drobnými bílými, či lépe, krémově zbarvenými květy, aby se tyto před Vánoci zbarvily do sytě růžové až červené barvy.
Pak nám tu ještě bíle kvete a jako jasmín omamně voní velký keř Orange Jessamine – Murraya paniculata a půl předzahrádky okupuje stále více se rozrůstající plumérie, tedy frangipani, Plumeria alba, která svojí silnou vůní závodí s tím prvním. Akorát tu schází ty čokoládové, fortelně stavěné ostrovanky z Pacifiku, které z květů plumérie vinou věnce a zavěšují je návštěvníkům kolem krku.
Přes den je zde jako v úle, fčel a jiného hmyzu, co se na květech pase, je zde něúrekom. Jejich neutuchající bzukot je každodenní zvukovou kulisou. Nám jen stačí otevřít okna a voňavý vzdoušek hned naparfemuje celý domeček. Ostatně přes noc, kdy máme okna dokořán, provívá vůně domečkem po celičkou noc.
Psáno 3/12/2017.
Foto: autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.