ZANINY CESTY: Když babí léto skončí

Takový krásný podzim… strašně jsem toužila podívat se na vyhlídku Máj. Je to místo, kde ze značné výšky shlížíte na Vltavu – tam, kde bývaly Svatojánské proudy a kde řeka vytváří dokonalé písmeno U. Odvážní a šikovní slezou tak nízko, že to U mají na fotce celé. To se mi nikdy nepovedlo, ale takové fiasko jako letos taky ještě ne.

První problém byl, že mi zoufale nevycházelo, kdy se tam vydat. Až najednou se uvolnil den, kdy sice už mělo být pod mrakem, ale ještě celkem teplo a někteří meteorologové slibovali dokonce příjemné oblačno.

Vltava z mostu (Slapská přehrada)

Vstávali jsme do husté mlhy. Na Slapy jsme dojeli za mlhy typu „bílá tma“, z jednoho břehu prakticky nebylo vidět na druhý. „Než tam dojdeme, zvedne se to,“ utěšovala jsem se.

Tak v první řadě dojít… u rozcestníku v Pexově luhu jsme z cedule vyrozuměli, že v protějším směru je cesta neprůchodná a tudíž zavřená. To vypadalo, že my projdeme. No, prošli jsme. Ale zážitek to byl. U Teletínských vodopádů se jde vždycky trochu hůř – je to tam dost strmé, spousta vývratů, občas mokro. Tak tohle všechno tam bylo asi tak v pětinásobné míře a na mnohem delším úseku než obvykle. Ke konci jsme – mokří, špinaví a otlučení – ze zoufalství prošli přímo nahoru prudkým svahem někam do pole a nějak dorazili do Teletína, za nímž už odbočuje cesta k vyhlídce.

Kolem Teletínských vodopádů

Kdyby tudy člověk nepotřeboval normálním tempem projít a mohl se pomalu kochat tlejícími kmeny stromů, které padly už dávno, mechem, bubláním vody (pokud možno nikoliv ve vlastních botách), dalo by se říct, že je tu krásně.

Na Máji jsme (po poledni ve všední den!) narazili na dvoje lidi – začíná to být hodně známé místo. Dohlednost ale byla mizerná, já unavená a rozklepaná z cesty, za mnou Franta pronášel hesla typu: „Opatrně! Pozor! Nespadni tam!“ Fakt moc daleko jsem se nedostala. Fotky, na které jsem se tolik těšila, nestojí za moc.

Pohled z vyhlídky Máj

Jedno bylo jasné, stejnou cestou se nevrátíme (na mapě to je nejblíž, ale těch asi 1,5 km kolem vodopádů jsme šli necelé dvě hodiny). Takže dál, před námi byla možnost zastavit se ještě na Smetanově vyhlídce a pak asi do Pikovic na vlak.

Docházeli jsme k odbočce na Smetanu a já cvičně zkoukla IDOS – a ejhle, z nedaleké zastávky odjíždí za chvíli autobus do Štěchovic.

Podzimní nálada

No a tak náš výlet skončil. Doma jsme rovnou třídili svršky na to, co je na vyhození (moje ponožky, možná Frantovy boty) a co na vyprání (všechno ostatní až po prádlo, asi nebudu prát batůžek, i když jsem propotila záda a popruhy, a to prosím pěkně přes bundu), vytřepali kloše, zkontrolovali, jestli jsme nedonesli i nějakého vodního živočicha, a jali se pít čaj a jiné (alkoholické) nápoje.

Tohle byl první den po konci babího léta. Vždycky tady píšu o výletech, které se tak či onak podařily. Tak jen abyste viděli, že to může dopadnout i jinak.

Fotky v článku autorka.

Moje další fotografie z tohoto výletu si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.