ČLOVĚČINY: Malý pozdrav od Myšat

Milí Zvířetníci,

uznávám, že jsem se už hodně dlouho neozvala. Nechci se nijak vymlouvat. Poslední dobou to vůbec není jednoduché a situace je pořád horší, ale konečně mám odevzdaná všechna lejstra, individuální vzdělávací plány, projekty a podobně... To, co se poslední dobou děje ve školství, mě hodně ničí a trápí. Ale dost o tom!

Tvůrčí práce

Nejdříve vám všem chci moc poděkovat, za obrovskou pomoc! Každé slovo bude znít jako fráze, ale vězte, že si všech těch projevů dobré vůle strašně moc vážím. Díky vám si děti užívají krásné výlety, mohou pracovat s materiály, na které by za běžného provozu nezbývalo, mají pěkné knížky, hračky, stavebnice, se kterými si mohou hrát i pracovat. Na každé rodičovské schůzce to říkám i rodičům, že v naší třídě mají výjimečné výhody, které by jinde neměli.

Letos mám celkem málo dětí – jen deset. Zdá se to málo, ale když si vezmete, že jsou mezi nimi děti od prvňáků až po osmáky, už to tak zas málo není. Nejsem na tuhle bandu sama – mám skvělou asistentku, se kterou jsme si báječně sedly a práce nám dobře odsejpala. Bohužel se loučíme, protože asistentka dostala lepší nabídku a odchází. Uvidím, co říjen přinese.

Hotová dílka

Děti jsou moc príma. Když se zavřeme ve třídě, užíváme si fajn dny. Neříkám, že to nikdy nezaskřípe, musíme řešit i závažné problémy a průšvihy, ale jak je vyřešeno, na všechno zapomeneme a jedeme dál. Jsem moc ráda, že k nám Myšata mají důvěru a říkají nám všechna svoje trápení, bolesti, ale i radosti. Když si uvědomím, co všechno mají tyhle děti mnohdy za sebou, je mi z toho ouzko a divím se, že ještě neztratily důvěru v dospěláky. Všechny děti jsou mazlíci, jen toho osmáka musím trochu krotit, abych se nedostala do nápravného zařízení… Vloni před vánocemi mi řekl, ať si ďobnu nějaké antidepresivum, protože se rozhodl, že bude můj vnuk a já jeho babička, takže občas se naší třídou nese volání: „Babičko, jaké i se píše…“ Nepotřebuju žádné antidepresivum, ty děti fungují místo něj. Malý druhák mě každé ráno obejme. Občas přijde a řekne mi: „Já tě mám pozád lád“ a pohladí mě. To stačí, abych měla slzy na krajíčku a nikdy se mi to „nepřejí“.

Tvůrčí práce

Pořád platí, že mezi dětmi jsem doma. Abych těch školních dětí neměla málo, uzavřela jsem smlouvu s dětským domovem kousek od Pelhřimova a dojíždím tam tak dvakrát do měsíce o víkendu a společně vyrábíme všelijaké drobnůstky, které si na různých akcích prodají a mají také trochu prostředků na všelijaké akce nebo je používají jako drobné pozornosti pro sponzory. Jezdí tam se mnou i Sisska a moc se tam těší a dětí se těší na ni. Celou cestu blaženě kňourá a nejlepší by asi bylo, kdybych měla závoďáka, abychom byly u dětí rychleji. Se všemi se vítá, mazlí a když už je utahaná a přetláskaná játrovím a piškoty, bouchne sebou doprostřed místnosti, aby měla přehled, a bedlivě sleduje, co děláme. I pro tyto děti dělám, co můžu, a vy mi v tom pomáháte. Tak snad se na mě za to nebudete zlobit.

Přeju vám všem krásné podzimní dny.

Foto: autorka