MLSOTNÍK: Nezbytný domácí spotřebič – lednička

Do mých asi osmi let jsme v pražském bytě ledničku neměli. Měli jsme jen velký chladný špajz s oknem do studeného světlíku. Vyrostla jsem v Žitné ulici, kde tenkrát bylo v dosahu vše, co jsme potřebovali. Přímo v domě cukrárna, níže v ulici potraviny, pod nimi přes křižovatku řezník. Proti domu mlékárna a pekárna a pro točené pivo stačilo zaběhnout do Demínky. Maminka dělala nákup cestou z práce, nebo nás děti vyslala zaběhnout pro to, co zrovna potřebovala. Časem rodiče malou ledničku přeci jen koupili a sloužila ještě dlouhou řadu let.

V Anglii, kam jsem se vystěhovala, byla v pronajatém domě lednička snad ještě menší, než jsme měli v Praze. Tenkrát mi stačila. Se samostatným vařením jsem teprve začínala, navíc jsme v té době hodně cestovali. Nemělo cenu mít zásoby kazících se potravin.

Teprve v Americe jsem poznala, co to je mít opravdu velkou lednici (na tehdejší dobu). Tyhle ledničky nikdy nebyly moje, patřily do vybavení najímaných bytů, ale velmi rychle jsem si na jejich velikost zvykla. Nejvíce jsem ocenila ty, které měly mrazák na automatické rozmrazování, což v té době ještě nebylo tak běžné. Však takové lednice stály o dost víc. U ledniček, které ho neměly, se mi vždy po několika měsících začal prostor mrazáku zmenšovat, jak na stěnách narůstala vrstva ledu. Když už led pomalu maso obrůstal, bylo třeba jednat. Vyprázdnit (maso někdy přímo vypáčit z objetí ledu), odmrazit, mrazák vymýt a zase vše naskládat zpět. Děsně otravná, zdlouhavá práce, kterou jsem vždy odkládala na co nejpozději.

Tyhle ledničky jsem měla dvě

Teď mám dvě velké lednice, v každém domě jednu. Jsme sice jen dva, ale už dávno jsem si zvykla mít lednici i mrazák plné. Mohu tak vždy téměř na poslední chvíli něco ze zásob uvařit nebo upéci. Při delších návštěvách pak není třeba odskakovat na nákup, stačí sáhnout do útrob lednice či mrazáku a jídlo jde na stůl. Zdejší potraviny mají dlouhou trvanlivost, a když už něco z lednice vyhodím, jsou to většinou zbytky jídla, na které jsem zapomněla.

Velkou ledničku potřebuji i proto, že mi tady, na horkém a vlhkém Jihu, musí nahradit sklep nebo chladný špajz. Zdejší domy nejsou podsklepené, takže do lednice musím dávat i veškeré pečivo, jinak na lince rychle chytne plíseň, stejně jako se rychleji zkazí ovoce.

Podle Murphyho zákona se nám zatím všechny spotřebiče porouchaly v nejméně žádoucí dobu. Letitý sporák v době evropské návštěvy (ještě jsem stačila dopéci večeři, než trouba sporáku „blikla a zhasla docela“). Čtvrt století stará pračka zase přestala prát den před návštěvou manželova synovce. No a letos v lednu se den po příjezdu mojí švagrové rozbil mrazák ledničky v domě. Nerozbil se úplně, ale když jsem po večeři sáhla pro krabici se zmrzlinou, byla měkká a i ostatní potraviny nežádoucně „povolily“. Vyšší nastavení chlazení nepomohlo. Pro jistotu jsem rychle přenesla do mrazáku vedlejšího domu vše, co se tam vešlo, hlavně maso. Lednička si už odsloužila 21 let, oprava by se nevyplatila a tak jsme hned druhý den zajeli koupit novou. Naštěstí dovoz nového spotřebiče je otázka buď stejného dne (to nám tenkrát ochotně udělali se sporákem), nebo toho dalšího.

Nová lednička

Stejnou ledničku, která se rozbila, jsme před deseti lety koupili i do vedlejšího domu, protože jsem s ní byla spokojená. Proto jsem byla rozhodnutá koupit zase stejnou. Ale jak už se někdy při nákupech stává, člověk míní, výběr mění. Samozřejmě jsem věděla, že vývoj ledniček hodně pokročil, ale naše ledničky sloužily a tak jsem se o nové zajímala dost povrchně. Teď, když to bylo akutní, se mi v obchodě z výběru skoro zatočila hlava. Chtěla jsem sice velkou lednici, ale nepotřebovala jsem tu největší, nejmodernější a tím pádem i nejdražší.

Přesto jsme z obchodu odcházeli s účtem za ledničku dvakrát dražší, než jsme plánovali. Ano, měla větší kapacitu, ale hlavním lákadlem byl spodní mrazák na vytahování, místo horního na otevření. Mrazák neotvírám často, zato lednici ano a mockrát. U té staré jsem se ke spodním šuplatům ohýbala. Nevadilo mi to, byla jsem na to roky zvyklá. Když jsem teď viděla možnost mít šuplata ledničky ve výši pasu, neodolala jsem.

Nová lednička čerstvě naplněná

Novou ledničku slíbili přivézt druhý den kolem třetí odpoledne, prý nám předem zavolají. Manžel ráno před snídaní zajel pro pytle ledových kostek, které nasypal do dvou velkých chladicích boxů. A do kuchyně přinesl dva velké plastové koše, které máme na krbové dřevo. Vše připraveno k tomu, abychom se švagrovou během dopoledne v klidu stihly vyprázdnit rozbitou lednici před dovozem nové.

Po osmé hodině jsme zasedli ke snídani, když o pár minut později zazvonil zvonek – přivezli lednici! Že prý u dvou dovozů nikdo nebyl doma, oni zrovna jeli kolem, tak už nám ani nevolali. A nastal pěkný fofr. Závozníkům jsme řekli, ať s vybalením nové lednice nijak nepospíchají a dají nám čas vyprázdnit starou. Tu museli nejprve z domu vyndat (odvezli ji s sebou), než na její místo postaví novou. Téměř v rekordním tempu jsme se švagrovou všechno doslova vyházeli z lednici do připravených košů a boxů s ledem.

Malá mraznička

Prázdnou ledničku z domu vyvezli snadno. Tu novou, větší a širší se jim „v celku“ vmanévrovat chodbou nepovedlo a museli jí odmontovat oboje dveře. Asi po hodině byly ledničky vyměněny, věci provizorně naskládány zpět a později jsem přeorganizovala i oba mrazáky. Velké pytle ledových kostek tak manžel koupil skoro zbytečně, posloužily jen tu hodinu. Kuchyň přestala vypadat jako po výbuchu, já pro nás uvařila čerstvou konvici kávy a mohli jsme v klidu zasednout k přesušené snídani. S novou lednicí jsem náramně spokojená, mít vše skoro na úrovni očí je opravdu moc fajn.

V polovině září očekáváme návštěvu z Anglie a já vím, že si budu zase dělat „masové zásoby“. Jenže ouha, oba mrazáky jsou zcela naplněné. Nejen masem, ale i sáčky pecanových ořechů a letošní úrody z mého záhonu – litry pesta (v malých mističkách) a sáčky mražených paprik. Na zásobu masa tam místo není.

Malá mraznička - vešlo se do ní hodně

Vrátila jsem se k myšlence samostatné mrazničky. Toužila jsem po ní už dávno, když jsme ještě neměli vedlejší dům. Jenže tenkrát jsem v domě na mrazničku neměla místo. Teď už ano, ve vedlejším domě, kde je nevyužité místo pro pračku. Nepotřebovala jsem velkou mrazničku, jen takovou „odkládací na přebytky“. Nechtěla jsem hlubokou s vrchním víkem, kde bych se v obsahu přehrabovala, zatímco do mrazničky fouká horko. Chtěla jsem přihrádky, jako má lednička.

V obchodě jaksi malé mrazničky už neměli, ale snadno se sehnala přes internet. Přivezli nám ji za tři dny. Podle instrukcí jsem ji nechala předmrazit a pak ji naplnila jídlem, pro které nechodím často. K mému milému překvapení, na pohled malá mraznička „spolykala“ tolik, že jsem najednou měla mrazák ve vedlejším domě poloprázdný. Mohla jsem začít plánovat, čím ho zaplním!

Foto: autorka