Neviditelný pes

ČLOVĚČINY: Taneční

6.9.2017

Tenhle náš český fenomén trvá. Stejně, jako jsme do tanečních chodili my, chodí do nich i naše děti. Ani nevím, jestli bych to měla přiřadit k dědictví Rakouska-Uherska, k dědictví obrození nebo k současnému pragmatismu „cokoliv se naučíš, bude ti jen ku prospěchu“.

Asi je v tom nějaké specifické kouzlo, protože o zápis do tanečních kurzů pro mládež jeví zájem i ti, do kterých bych to v životě neřekla. A nejen, že jeví zájem, považují to i bez předchozí rodičovské masáže za zcela samozřejmou součást středoškolského života.

Většinu z účastníků tanec jako takový vůbec nezajímá, zato je zajímá (značně hypotetická) možnost setkání s potenciálním partnerem, možnost - ba přímo nutnost - bližšího fyzického kontaktu, který je dokonce vyžadován.

Confitería La Ideal, klasické tango v Buenos Aires, foto Jorge Royan

A tak každoročně na podzim hejna středoškoláků zakoupí oblek či šatičky, investují do první společenské obuvi, při zápisu obdrží jako bonus motýlka, rukavičky či deodorant. Ještě netuší, že to poslední, na co budou mít při tanečních hodinách pomyšlení, bude oblbování tanečnice a nenápadné pohledy do výstřihu. To, že jejich největší starostí budou vlastní nohy (u citlivějších jedinců přibude starost o nohy partnerky) jim dojde až při druhé hodině, kdy postoupí od blues k waltzu.

Asi tak po třech měsících soustředěné výuky dojde na nejhorší. Koná se „prodloužená“, na kterou je záhodno pozvat rodiče. Pubescenti jakžtakž ovládají základní kroky několika tanců, které rodičům předvádějí. Většinou si už našli stálou tanečnici, která dobře ví, kdy a kam má uskočit.

Vše jde dobře až do chvíle, kdy frekventanti vyzvou k tanci své rodiče. Nastupuje zákeřné dědictví Rakouska-Uherska a obrozenectví a kapela spustí valčík a jako bonus i polku. Zřejmě je to dědičná pomsta všech tanečních mistrů nastupujícím generacím a rodičům, kteří tu legraci platí :-) Vídeňský valčík je překvapivě druhý nejobtížnější standardní tanec a polka, kterou se učíme už ve školce, není nijak pozadu.

Domnívám se, že by kvůli rodičům měla být uzákoněna i výuka valčíku a polky ve verzi „Na Vlachovce“. Verze Vlachovka znamená, že tančíte na ploše cca 2 m2 , tedy na fleku. Nehrozí, že ve snaze dodržet požadovaný pohyb po obvodu sálu při pekelně rychlém valčíku podkopnete matce nohy.

Asi tak deset let jsem v tanečních vyučovala. Učila jsem pouze dospělé lidi, které tanec buď zajímal nebo ho chtěli alespoň v základu ovládat kvůli svému společenskému postavení. Viděla jsem mnoho karambolů na cvičném parketu. Všechny měly společný jmenovatel. Naši klienti si nedokázali vtlouci do hlavy zcela primitivní základní poučku, totiž že základem tance je střídání pravé a levé nohy jako při chůzi. Ale musím říct, že vidět skoro kompletní osazenstvo US Embassy při hromadném karambolu při polce – to nikdy nezapomenete :-)

Jaké máte vzpomínky na taneční vy?

Pár tančící polku, Charles Vernier 1850

Foto: Jorge Royan, Wikimedia

RenataE Neviditelný pes


zpět na článek