Začíná škola. Ke škole neodmyslitelně patří školní jídelny. Většinou zatracované, haněné. Vždycky jsem při takových debatách zticha, protože si připadám divná. Takže dnes to napíšu na internet: mně v naší jídelně na základce chutnalo.
A to jsem byla z domova zvyklá na opravdu dobré vaření - máma vařila pestře, hodně nejrůznější zeleniny, luštěnin, naopak zadělávané omáčky jen málokdy... Francouzi říkají, že dítě se naučí přijímat chutě do sedmi let, něco na tom asi bude.
Takže dodnes mi nevadí vzpomínat na talíř položený na dlouhý stůl. A na něm bramborové šulánky s mákem. Nebo brambory s (měkkým) masem. Nebo zapečené nudle. Okurkové i zelené saláty jsem ráda slupla. Akorát když byla v pátek krupicová kaše, měli jsme všichni brzy zase hlad a ve tři se hladově vrhali na svačinu, přinesenou z domova - chleba „s něčím“ (určitě ne s uzeninou), zapíjený šípkovým čajem, který družinářka uvařila z šípků nasbíraných s námi na vycházkách.
Napadá mě, že by nebylo marné si nějaké ty šípky zase nasbírat. Ať už na čaj, nebo na omáčku :-)
Jak vzpomínáte na své stravování v dětství?
Přeji dobrou chuť, protože jako dospělí si můžete uvařit cokoliv.