PSI: Pooperační péče v pacientčině režii.

Ajvi letos v březnu dovršila čtyř let. To tak uteklo, že jsem si najednou uvědomila, že by bylo záhodno ji nechat ze zdravotních důvodů vykastrovat, abych ji uchránila těch horších zdravotních prognóz.

I když jí pravidelně prohmatávám mléčné žlázy, jaké bylo moje zděšení při objednání operace, kdy paní doktorka nahmatala maličkou bouličku ve velikosti hrachu na pravé, poslední cecince.

Bylo s panem doktorem-chirurgem domluveno, že technicky lze provést oba zákroky najednou, při jedné narkóze. A tak byla Ajvi odoperována, já si na první noci ustlala na matraci v obýváku, s východem na dvorek, aby naše rozřezaná pacientka nemusela ani tlapkou spočinout po operaci na schodech a mohla se pohodlně chodit venčit na zahradu.

První noc, kdy se dostávala z narkózy, byla dost náročná, pro obě. Já nevyspalá, Ajvi řádně několikrát v noci vyčůraná, ještě když ležela v tvrdém spánku. Měnila jsem pod ní nepromokavé, jednorázové podložky, aby stále ležela v suchu. Byla hodně zavodněná infuzema, ten den bylo dost teplo. Žilní port na vyholeném pravém předloktí jí vadil v pokládání hlavy, když už se začala převalovat na břicho.

Nu, nakonec se rychle během příštího dne probrala, injekce proti bolesti, které dostala hned po operaci, ji držely v klidu a navečer jsme se museli jít pánům doktorům ukázat. Port v předloktí ji vyjmuli, teplotu neměla, dostala tablety proti bolestem na další tři dny a všichni měli radost, že se už najedla a o jídlo jevila velký zájem. Vysvětlovali jsme s manželem, že je strašlivě žravá, že u ní je to naprosto normální stav.

Řešila jsem s paní doktorkou, co na zabránění v lízání rány, která je dost dlouhá, asi dvacet centimetrů (límec jsem zamítla), ve hře byl pruban (velikost pro střeďáka je lidské stehno nebo i větší, hlavně musí být dost dlouhý). Já jsem nakonec zvolila dlouhé tričko, které jsem zúžila. Všechno tohle vymýšlení se stalo v konečné fázi jako naprosto zbytečné.

Za celou pooperační dobu si rány na břiše, překryté jakousi speciální samolepkou, ani nevšimla, ale naprosto si rozlízala to vyholené předloktí! A to tak, že jsem jí musela aplikovat ATB gel, z prubanu původně určeného na trup jsem ušila fusekle, které jsem jí navlékala na předloktí, aby si rozlízanou lézi s gustem masochisty neničila dál. Za deset dnů se nám podařilo ten krvavě rozlízaný flek zmenšit o dvě třetiny a já jsem konečně ztratila tik v oku, kdykoliv jsem ji uslyšela zamlaskat.

První pooperační den. Dareček utěšitel.

Tu samolepku jsem opatrně odstraňovala, takže po deseti dnech jsme hrdě, s prubanovou fuseklí na přední noze, šly vytáhnout stehy. Paní doktorce se jizva líbila, dokonce pochválila i vyhojení té obrovské rozlízané léze, které si všimla. Odstraněné štupování jsem potírala několikrát za den tmavou betadinou, kterou jsem si ředila v převařené vodě. Zkoušela jsem jí vykoupat v šamponu oranžové pruhy desinfekce, táhnoucí se z břicha na záda. Jak ležela na zádech, tak když pajcovali desinfekcí vyholené operační pole na břiše, tak ta barevná tekutina stekla. Ne, nejde to vykoupat. Než ji ostříhám, máme oranžově melírovaného knírače p+s.

Udržet temperamentního knírače v klidu po operaci je úkol hodný Sysifa. Čtvrtý pooperační den mi utekla za přeběhnuvší srnou do lesa. Na to konto jsem si odstěhovala matraci do postele nahoře v ložnici a konečně se normálně vyspala.

14. den po operaci, první větší procházka.

V den vytahování stehů utekla ráno se svou setří kamarádkou do lesa a navečer po vytažení stehů zdrhla za tou stejnou srnou co před pár dny. Pokaždé se o mě pokoušely infarkty a hned jsem prohlížela ránu, jestli drží. Drží, jen na dvou místech se jí tlačí ven vnitřní, vstřebatelné stehy. Tak jako někteří lidé je Ajvi také špatně toleruje. Vnitřní operační rána se hojí až dva měsíce.

Suma sumárum – vyčítám si, že jsem s ní nešla na kastraci alespoň přede dvěma lety, protože by se nemusela udělat bulka. Doufám, že kastrace zabrání výskytu dalších zdravotních problémů, když tak pyometře určitě. Bouličku jsem nechala odeslat na histologii, ale protože je dvouměsíční čas zastavení všech normálních činností v našem státě, musím si počkat, až skončí dovolené v laboratoři.

P.S. Kvůli vnitřním stehům tlačícím se na povrch nechodím s Ajvi plavat do rybníka, abych jí nezavlekla infekci. Takže v tropických vedrech ji dvakrát denně sprchuji. Dnes ráno, dvacátý pátý pooperační den, mi vletěla do lesního bahna, asi půl metru hlubokého, u lesního rybníčku. Slyšela jsem jenom mlask, mlask, plác, plác a přišlo ke mně černé, bahnem smrdící radostné stvoření. S povzdechem jsem vzala klacík a několikrát ho hodila do čisté vody vedlejšího rybníčku, Ajvi jej radostně aportovala a smyla ze sebe ten černý bahnitý smrad. Hájení pacientky skončilo.

Psáno 7. 8. 2017. Foto: autorka.