Neviditelný Pes

VÍP: Aneb víkendový pokecník

12.8.2017

Když toto píšu, je venku šero, jako by byly čtyři a ne devět ráno. Přesto jsem vstala brzy, i když nemusím. Mám totiž kočky. Kočky mě ráno budí. Je zajímavé, že budí jen mě. Začne to dusáním a zpěvy, honičkami přes moje břicho, očicháváním mého nosu (strašně to lechtá), packou šátralkou na mých ústech (jednou jsem synchronizovaně zívla a packa mi zašátrala po mandlích - překvapení jsme byli oba), a když to nepomůže, sáhne Myšan po nejtěžším kalibru. Nažgrundá se vody, přijde k posteli a začne předstírat zvracení. S veškerými zvukovými efekty, přestože materiální efekty se nekonají, jenže to zjistím až potom. Určitě ví, že spolehlivě vyletím z postele, jako ta čečetka.

Na youtube vídám videa se psy, kteří pokládají hlavu zvící kredence na páníkovu hruď a žalostným uslintaným pohledem ho fixírují, dokud spáč nevyměkne. Respektive musí se nadechnout.

Je to asi pořád lepší než budík, ale přemýšlím, jestli bych byla radši, kdyby mě budil kohout. Budí kohout někoho z vás? Budí vás něco kromě budíku?

Přeji příjemnou sobotu a neděli, dobře se vyspěte.

Toto je obvyklý víkendový pokecník, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Lika Neviditelný pes


zpět na článek