Neviditelný pes

BERNSKÁ SMEČKA: Bijou, naše ozdůbka

12.9.2016

Do chovu jsem se chtěla pustit s profesionální znalostí, tak jsem spojila síly s mladou chovatelkou, která vystudovala tento obor na vysoké škole a s níž mne pojily podobné názory a stejné priority. Když byly za námi první dva vrhy, zamyslely jsme se s Jaruškou, co dál, a pokukovaly jsme po importu.

Kupodivu rozhodnutí nepadlo na Švýcarsko, zemi původu plemene, nýbrž na chovatelskou stanici holandskou.

Holandské Frísko

Vše bylo domluveno, čekalo se už jen na přírodu. Konečně přišla zpráva, že budoucí maminka byla ve Švýcarsku za ženichem a vše je na dobré cestě!

Nadešel den „D“ a před námi byla cesta do Holandska. Jaruška se těšila doma, měla dvě malé děti, já s manželem jsme vyrazili směr Frísko. Cestou se k nám přidala Holanďanka Annelies, majitelka štěněte od nás, naše dorozumívací podpora.

První setkání v holandském Frísku

Dorazili jsme na rozlehlou farmu v nádherném prostředí, ale moc jsem se nerozhlížela okolo, hned jsem chtěla vidět naši Bijou, vybranou podle fotografií. V ohrádce ještě byla všechna štěňátka, Bijou odcházela první, ale okamžitě jsem ji poznala a vzala do náruče. Hned bylo jasné, že výběr se zdařil, byla tak milá a půvabná!

S chovateli jsme poseděli, pojedli a vyřídili formality, na všechno jsme se vyptali a odjížděli jsme. Zdvořile jsme odmítli pozvání Annelies, abychom se na zpáteční cestu vydali až ráno, to už jsme chtěli být s Bijunkou u naší smečky. Malá celou cestu prospala a doma se čilá radostně hrnula k ještě ospalým psům. Těm chvíli trvalo, než si to srovnali v hlavě, ale pak to bylo panečku zvědavosti!

Konečně doma! První bašta, první setkání se smečkou, Bijou poznává okolí...

Jen co měla Bijou potřebnou vakcinaci, začala chodit do školičky pro štěňátka. Byla šikovná, chápavá a „v kolektivu oblíbená“. Když cvičila, pořád po mně pokukovala, v očích starost „dělám to dobře“? Bernští honiči mají zpravidla povahu poněkud rezervovanou, to je dáno historicky, jejich úkolem bylo samostatně nahánět lovcům zvěř, lidem se vyhýbali.

To ale neplatí pro naši Bijou, ještě jsem nezažila bernského honiče tak vstřícného k lidem. Její chovatelka Ingrid pracuje ve škole a štěňátka někdy brávala do dětského kolektivu, to mělo jistě také svůj vliv.

Bijou ve škole štěňátek

Když bylo Bijou devět měsíců, měla naše Hispánka štěňátka, svou slavnou jedenáctku. Jedna fenka měla zůstat doma, to se ví, že do výběru měla co mluvit i Bijou. Nechali jsme si Candy, holky si nejvíc rozuměly. Candy začala považovat Bijou za svou chůvu a vždycky jí věnovala víc pozornosti než nám. Dlouho dokonce nechápala, jak se vlastně jmenuje. Po zavolání „Candy, Bijou“! přišly obě, jakmile jsem vyslovila jen první polovinu, nic.

Bijou s mladší kolegyňkou Candy (která ji časem přerostla)

Bijou nám dělá jen samou radost, nejen doma, ale i ve výstavních kruzích, je interšampionka, šampionka několika zemí, evropská vítězka ve třídě mladých. Osobně za největší úspěchy považuji její vždy parádní umístění ve Švýcarsku. Tam ve značné konkurenci vždy významně uspěje, jednou dokonce byla klubovou vítězkou – a to prosím po dvacetiminutovém posuzování komisí složenou ze tří rozhodčích, to si u nás asi málokdo umí představit.

Bijunka je drobná fenka, ale největší štěňátka, která se kdy v naší chovatelské stanici narodila, nám dala ona. Je báječná matka a předává svou úžasnou povahu dál. Celkem má 17 dětí, čtyři žijí v Holandsku a po jednom v Kalifornii, v Litvě a ve Švýcarsku. Dvě štěňata zůstala u nás doma, nedokázali jsme odolat. Je jim deset měsíců a už navazují na máminy úspěchy, ve výstavních kruzích si vedou skvěle. Bijou je babičkou sedmi štěňátek narozených v Čechách a za pár dní se jí v Litvě narodí další vnoučci!

Bijou maminkou

Když byli Ingrid a Leo, holandští chovatelé Bijou, na dovolené v Krkonoších, samozřejmě nás navštívili a měli ze své holčičky radost. Zdálo se, že Bijou si je pamatuje, i když jí už bylo pět let. Těžko říci, ona je takhle radostná v případě každé návštěvy, dokonce i ke každému, koho potkáme venku. S tím je někdy potíž, musím se za ni omlouvat, protože než ji dojdu, stačí kolemjdoucí pozdravit včetně olíznutí. Vím, že to nemusí být každému příjemné, ale to Bijunka ne a ne pochopit (ještě se nestalo, že by se na nás za to někdo zlobil).

Shledání Bijunky s jejími chovateli po pěti letech

Za pár dní odjíždíme na Evropskou výstavu do Bruselu. Při té příležitosti jsme zváni k chovatelům Bijou a uvidíme se i s některými dalšími našimi štěňaty, to zase budou radostná setkání, už se moc těšíme.

Psáno v srpnu 2016. Foto: Miroslav Menšík. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.

Radana Menšíková Neviditelný pes


zpět na článek