PSI: Jak kocouři a psice ke štěněti přišli

Když jsme dovezli štěně, byli z něho nadšení hlavně lidi. Borůvka naznačila, že bude vychovávat hned od začátku, a Světluška se tvářila, že s TÍMHLE ona nebude v jedné místnosti, z ruky olíznuté TÍMHLE si nic nevezme a jestli se TO k ní přiblíží, tak se fakt pobleje.

Vstřícní byli vlastně jen kocouři. Nevím, jestli je potěšilo, že je v domě konečně někdo menší a mladší, ale nechávali se zlobit a občas se jen ohnali tlapkou. Karamelka rostla a nabírala na drzosti i energii, takže občasné kočičí zaječení naznačovalo, že buď zas honí Kiliána po zahradě, nebo skáče Oriáškovi po zádech. Ten byl občas natolik přátelský, že si lehl a nechal se valchovat a okusovat si uši. Až toho měl dost, setřepal drzé štěně a odešel.

Karamelku citýrovala hlavně Borůvka. Minimálně v první době, než se Světluška rozhodla, že TO přijme do smečky, a začala si se štěnicí hrát. Pak jí Borůvka ráda předala novou členku a chtěla si hrát jen s námi. Hodně spí a je vidět, že se rychleji unaví, ale stejně dokáže seřvat drzé štěně, které jí do otevřené zubaté tlamy strčí klidně celou hlavu.

Překvapilo mě, že Karamelka dokázala celkem rychle pochopit u nás často používané slovo „Nechej“, což používáme nejen u všelijakých zajímavostí, ale často i „nechej Borůvku“. Ta si jede už po své koleji a nechává dvě mladší, aby si spolu hrály.

Strakaté triko - Borůvka, Karamelka, Světluška

A že si teda hrají. Světluška výrazně ožila, začala zase zpátky hubnout do své figury a hraje si jak zamlada. S Karamelkou si navzájem okusují hlavy, honí se po domě a společně na procházkách zkoumají, co se zkoumat dá. Když já češu Světlušce uši, viditelně trpí. Když jí na uchu visí drzá Karamelína, vůbec se tím nezabývá :)

Ke dvanácti týdnům věku si Karamelína nepořídila očkování, jak bývá zvykem, ale průjem. Jelikož jsem měla strach nechat tříkilové štěně v pátek navečer jen tak, odfičeli jsme k vetovi, který konstatoval, že teplotu nemá, vážné to není, ale nějaký zánět v bříšku je. Dostala ďobanec, na šest dní prášky fungující na různé aerobní a anaerobní bakterie (ehm, strašně prděla, mimo jiné) a na dva dny dietu. Na energii jí choroba nijak neubrala, jen přežít s ní noc v ložnici bylo kapku... náročné :)

Pořád je jak králíček Duracell – všichni padnou, ale Karamelka šmejdí dál. No prostě – uměla jsem si vybrat :)

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.