KOČKY: Dialogy s Kačenkou
Chééééé, furt drásssá jen Norissska! Já chci taky!
Tak drásej, Kačenko, syčet kvůli tomu nemusíš.
Musím, chci drássssat a nevím o čem!
Ale Káčíí, copak se tu nic neděje?
Chéééé, fšecko už vykecala Norina!
Kačenečko, to víš, že ne... všechno ne.
Ssssskoro!
Pojď ke mně, Kačulí, pojď. Budu ti špitat do oušek a na něco přijdeš.
Tsss, něco mi provedeš!
Neprovedu, budu tě držet v náručí a špitat ti do ucha.
No jasssně! Držet mě! Šmatat na mě! Zassss mě někam odvlečeš! A vyrvou mi zuby! Nechchchci!
S tebou je to Káčo těžký. Jsi podezíravá až hrůza!
Mám sss tebou sssvý zkušenosssti!
Ale nebolí tě tlamka, viď?
Nebolí, ale zuby sssskoro žádný nemám!
Tak budeš drásat?
Chééééé!
A to je jo nebo ne?
Húúú!
Nedělej na mě vlak!
Húúúúúú!
Káče se nebezpečně zúžily zorničky a sklopila uši. Asi je ten rozhovor moc dlouhý. Jdu pryč. Kačenka si vlezla do plyšovýho vejce a trucuje tak dlouho, až z toho usne.
Stojím u linky a Káča na ni vyskočí, stoupne si přede mne, vztyčí se na zadních a přední mi opře o klíční kosti a upřeně se na mě dívá. Neodolám a dám jí pusu mezi uši a nenápadně jí otřu ospalky.
Vruuuu uuu...
Taky tě ráda vidím, Kačenko. Chceš jídlo?
Kukuku...
Tak jo, Káčí, ale musíš mě pustit, abych došla pro tu kuřecí konzervu.
Húúúúú!
No v kapse ji fakt, Káčo, nemám, jsou v krabici!
To není na tebe, to je na želvici.
A proč hučíš na Bezulku?
Protože jí dáš z tý konzervy taky a já budu mít míň!
Rozdělám velkou konzervu Káčo, tak buď v klidu...
Káča tupě kouká do plný misky kuřecího masa se sýrem. Nandaným z konzervy.
Kačenko, proč nepapáš?
Húúúú!
Káčo!
Nechci to! Chéééé!
Tak si trhni!
Káča se rozhodne to ještě jednou risknout a zase mi položí pacičky na klíční kosti. A úpěnlivě se mi dívá do obličeje. Kdyby mohla, snad by jí i slzičky tryskaly.
Copááák? Ubližujou kočce? Kačenko, co to chceš? Víš to vůbec?
Asi zkusím trochu kondenzovanýho mlíka. Sáhnu po krabičce a po misce. Káča tančí na lince. Že by?
Mlask, srkfrk, ňaňaňa...
Neslyšně si vzdechnu. Na druhej pokus uspokojit Kačenku, to je docela výhra.
Jdu do koupelny a smeknu se na mokrým linu. Zasakruju a koukám, kde se tam ta voda vzala. No jasně! Naše Kačenka se byla napít. Ty kachno jedna, zlobím se na ni. Jednou se kvůli tobě zmrzačím!
Tsss! Ty nadělášššš.
To se nemůžeš napít jako ostatní?
Ne! Piju z dlaně. Ne jako nějakej pes!
Kačenko, ale proč tu vodu roznášíš kolem misky?
Neroznáším, vyhazuju z vody bordel!
Ale ten jsi tam dala sama tou svojí packou!
Chéééé! Máš líp lukssssovat !
Na mě to sváděj! Káčo divoká!
Baví mě cákat vodu...
Jsem zralá na panáka. A Káča odchází mezi cákanci a nepodjede jí to ani jednou.
Ahoj Kačenko, jak jsi se vyspala?
Uááá, kráááásně.
Aúúú, Káčo pitomá, copak jsem škrabadlo?
Chéééé!!!
Já ti dám chéé, až budeš placatá!
Ty naděláš! Jsem se chtěla protáhnout! Pořád, že k tobě nechodím, a jednou přijdu a už se ti to nelíbí!
Kačenko, copak jsi u někoho viděla, že by si o mne brousil drápky?
Chchchtěla jsem bejt první!!! Húúúúúú!!!
Káčo!
Chéééééé!
Náladu jí spraví až plný kelímek smetanového Pramenu zdraví. To se o mne i otře hlavou.
Vrrr uk! Kururu!
Ano Kačenko, jsou tam holubi. Já o nich vím. (Aby ne, brousej si zobáky o plech)
Buf! Mréééé... a vrrr uk!
Ne, nepůjdeš je strašit ani chytat.
Chchchéééééé!
Ale jo, plašit je za oknem můžeš.
Holub – šéf letky, přišel k oknu a klovnul do skla. Tušil tam někde Kačenku. Nezklamala ho.
Dívali se jeden druhému do očí. Holub vypadal pobaveně. Káče jsem do očí neviděla. Trvalo to nekonečně dlouho. Holub pak přešlápl z nohy na nohu a dělal, že je mu ukradená, a Káča si k němu sedla zády. Ale kočky mají oči i vzadu, takže když se holub otočil, že si půjde po svém, Káča se otočila jak na obrtliku a plácla packou o sklo. Šéf letky sebou škubnul, poposkočil vpřed a málem si rozbil zobák o truhlík. Káča spokojeně mlaskla a odešla.
Přes všechnu její nespoutanost a divokost mám Kačenku ráda. Je svá, nikdy to nebude mazel a plyšák, proto každá mazlicí chvilka s ní je o to krásnější. Káča je prostě kočičí šelmička.
Foto: autorka. Klikněte do obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.