KONĚ: Puncíku...

Dovol mi, Puncíku, abych napsala pár řádek – zatím místo Tvojí Peti, abychom jí spolu ulehčili její smutek. A až pak přijde správný čas, přečteme si od ní mnohem víc o tom, jak úžasný jsi byl.

Neznala jsem Tě dlouho, milý Punci, ale vím, že Tvoje jméno Tě naprosto vystihovalo. Byl jsi ryzí -- ostatně taky jsi byl ryzák, ne? Ten nejkrásnější ryzák, co znám. A byl jsi úžasný, tak úžasný, že jsi prostě musel být PUNCovaný! Měl jsi ty nejkrásnější oči, jaké kůň může mít. Bylo v nich možno vidět všechno to ryzí zlato, co se v Tobě ukrývalo.

No... ono ukrývalo... co si pamatuju vyprávění Petry, tak třeba ten Tvůj humor, ten se moc neukrýval. Nikdy nezapomenu na první článek, který jsem o Tobě četla. Děsně jsem se bavila tou představou, jak prostě jdeš a otevřeš si svůj box – což by ještě nemuselo být nic tak překvapivého, to zvířata někdy tak dělávají, že se chtějí dostat odněkud, kde se jim nelíbí (a že se Tobě tehdy nelíbilo tam, kde jsi byl, se není čemu divit).

Ty jsi ale dělával ještě jednu věc. Brával si s sebou kamaráda... a vyrazili jste si na piknik. Do seníku, který jsi taky neměl problém otevřít. Tohle bylo to, co mi na Tobě tehdy učarovalo! Ta nezdolnost nenechat si vzít radost ze života, i když Ti ji lidé dost sebrali. A i přes to, že Ti lidé předtím udělali asi i dost nehezkého, tak jsi na ně nikdy nezanevřel. Obdivovala jsem už tehdy Tvou úžasnou radost ze života, vůli a sílu. A nezdolný smysl pro humor, který se opravdu zrcadlil v Tvých očích a nedal se přehlédnout. Byl jsi prostě velký zrzavý klaun.

A když jsem Tě tehdy uviděla na vlastní oči a navíc se na Tobě mohla svézt... bylo to jasný. Tak jako jsem v dětství měla ráda Caravellu, tak v dospělosti jsem se zamilovala do Tebe. Stejně jako obě Tvoje paničky – Petra s maminkou - kdysi v Tvých sedmnácti letech, kdy Ti zcela propadly (no ač valach, tak bych řekla, žes to zkrátka se ženskýma dost uměl) a poskytly Ti láskyplný domov a prožily s Tebou ještě neuvěřitelných a krásných 15 let. Tak jako obdivuju Tebe, skládám poklonu i jim, za všechnu tu lásku a péči, kterou Ti daly, a mohl jsi tak dělat radost ještě spousty dalším lidem, kteří Tě poznali.

Puncík 5

I moje druhá drahá půle, která vůbec není koňská, Tě obdivovala. Byl jsi hodně často vzpruhou třeba i pro moji mámu, které vždycky udělaly radost fotky, které jsem jí od Peti přeposílala. Byl jsi vzpruhou pro svoji kámošku Zorinku, která díky Tobě měla tolerantního kamaráda, stejně tak, jako ona zase byla oporou Tobě. A troufnu si tvrdit, že jsi byl vzpruhou i pro obě svoje pánčičky. I když to někdy nebylo snadný, protože ono mít na starosti dva velké koníky a být na to jen dvě ženské, tak to občas prostě náročný je. Zvlášť když se člověk chce starat poctivě a je na to sám. Ale tím, jaký jsi byl – laskavý, veselý, statečný, jsi jim vracel jejich péči a lásku.

A taky vím, že jsi byl vzpruhou Petě i v té chvíli, kdy musela rozhodovat za Tebe. Jsem si jistá, že jsi věděl, že to těžké rozhodnutí dělá proto, abys třeba ten následující den, nebo v noci, nemusel projít něčím moc těžkým a mohls odejít tak, jak jsi posledních patnáct let žil. Spokojený a šťastný. Že jsi mohl usnout bez trápení a bolesti.

A protože vím, jak moudrý a láskyplný stvoření jsi, a protože vím, že někteří to umí, tak vím, že zrovna Ty přijdeš Petě po čase říct, ať se netrápí. Protože ono i když rozum ví, srdce mu někdy nenaslouchá. A protože miluje, tak nic nepomůže říkat mu, že konalo i v takovou chvíli právě z lásky. Takže je to na Tobě, Puncíku. A já jsem si jistá, že to provedeš zase s nějakou tou špetkou humoru.

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost dívat se do Tvých krásných, šaškovských kukadel, a smát se Tvým kouskům (Kdopak si to třeba dělal z pánčičky pohovku při čištění kopýtek?), obdivovat Tvůj elán, když ses předváděl jak mladík na Hubertových jízdách, a mít tu čest Ti občas upéct Tvoje milovaný kokosky (a doufám, že Ti jich moc holky neujedly :-). Bude to znít pro někoho komicky, ale jsi mi vzorem (stejně jako naše nezdolná Bubi), že i když je někdy hůř, měl by se člověk snažit radovat se. Protože to jsi teda uměl. Bravurně. Stejně tak jsi mi vzorem tím, jak vitální a statečný stvoření jsi vždycky byl.

Přeju Ti, Puncidlo, velký zelený louky, kde můžeš běhat a cválat tak, jak jsi to měl rád. Přeju Ti místa, kde si můžeš vyválet krásně kožíšek a... pro koně trochu netradičně... Ti přeju hodně moc kokosek, který Ti nikdo nebude ujídat.

Běž Puncidlo, běž...

Foto: Ap, Wami. Klikněte na fotku v článku a podívejte se do fotogalerie na další obrázky. Ryzák Punc se v milující péči dožil 32 let.