Srpen 2015
Na konci srpna se naše domácnost rozrostla o belgického ovčáka, malinois. Prostě přišel čas na změnu. Chtěla jsem pejska na sportovní kynologii a malina byla jasná volba :-) Chtěla jsem lehčí plemeno, německý ovčák už je pro mě moc velký. No a jak mi napsala jedna kamarádka, tak dlouho se chodí člověk dívat na štěňátka, až si jedno odveze. Tak máme Chicka. Papírově se jmenuje Orcan, ale písmenko O je našeho Olíčka, takže jsem přemýšlela, jakpak mu budu říkat. A pak jsem si vzpomněla... a kdo uhádne na koho, dostane na Setkání zvláštní odměnu :-)
A opět na mě zbyl.
Prostě dodržuju tradici, žádného svého psa jsem si nevybrala sama. Buď mi byl doporučen – Terry, nebo přiletěla z Ruska – klekanica, a nebo prostě zůstal jako poslední – Yorča, Frogi, Chicco. Nicméně teď už vím, že lépe bych si nevybrala. Takže jsem poslední srpnový pátek naložila kamarádku Ivu a Oliverka a jeli jsme pro pejska. Cestu domů zvládl v pohodě.
Dneska už je to starý zkušený cestoval. Krásně dodržuje zasedací pořádek v kufru, a to i když jede sám. Doma jsem ho napřed seznámila s Terrynkem. Když jsem ho pustila, štěňátko se proměnilo v dikobraza, a trošku se bál. Terry je hodný pes, v životě nikomu neublížil, Chicka očuchal a dobrý. Nastěnka už byla opatrnější, ale pejsek to vzal za správný konec a milá Nany je s ním kámoška veliká.
Kočky už nadšené moc nebyly, Linda se odstěhovala k sousedům, ale Mourek statečně chodil dál na procházky s náma, štěně neštěně.
V září jsem s Olikem a malým Chickem jela na výcvikový víkend do Ošíkova. Moc jsme si to užili.
Počasí nám přálo, parta jako vždy skvělá. Chicco vychválen, byl (je furt) moc šikovný, vše pochopil rychleji než panička :-) Je s ním úplně jiná práce. Vše mu jde, cvičení ho baví. Je docela klidný na toto plemeno, ale mně to nevadí a s balonkama se teda rozvášnit umí.
No a bohužel i jeden úbytek, v říjnu to byly 3 roky, co si Terry dovedl Mourečka domů. A taky nás v říjnu 2015 Mourek opustil, přejelo ho auto. Byl to úžasný kocourek. Snášel na procházkách otravné štěně, z protivné Nasti si nic nedělal. A to, že sem tam peklil Lindu, jsem mu dávno odpustila...
Nicméně CD nezahálela a stav koček u nás doplnila ze dne na den. Jdem si ráno na procházku, a najednou nesmělé mňoukání slyšíme. Na stromě bylo přišpendlené černorezavé koťátko a plakalo. Ještě to odpoledne už byla kočička u nás. Dlouho byla prostě jen malá nebo čiči, ale Betynka, co mě napadlo jako první, jí zůstala. A Lindička?? Trucovala statečně, ovšem pár dní před vánocemi si to nakráčela zvesela domů.
A Olík?? Hned si padli s Chickem do oka. Jsou velicí kámoši, Olik mu říká Koko a Koko musí být u všeho, u oběda, u odpoledního spaní. Prostě bez Koka ani rana :-)
Teď už je Chickovi sedm měsíců. Už dávno to není to malinké štěňátko, které neumělo vyskočit na gauč... je to mladé veselé psisko. Věnujeme se poslušnosti a obranám, ty miluje. Stopovací sezonu jsme koncem prosince ukončili. Zatím jsem s ním moc spokojená. Je prostě boží.
Doma je hodný, klidný, spává tam, kde pořádný pes patří – v posteli. S kerrýkama je v pohodě, zvládli jsme i Nastěnčino hárání.
No a to je poslední výborná zpráva: v březnu 2016 bude mít Nastěnka s Terrynkem štěňátka :-)
Podívejte se i do fotogalerie - klikněte do kteréhokoli obrázku.