AUSTRÁLIE: Klimatické změny

Tento neblahý název používají ti, co se nejdříve snažili zbytek lidstva přesvědčit, že lidé svým konáním způsobují oteplování planety. Později, když jim oteplovací teorie jaksi přestala vycházet, vymysleli název klimatické změny, ovšem opět za ně může lidstvo. Proč to politici a oteplovači, kterým bychom nyní měli říkat „měňáci“, toto vše činí, ví snad jen oni sami a to kdo ví jestli.

Nechám stranou, že východní pobřeží USA a Kanady zmizelo před pár dny pod sněhovou peřinou a budu se věnovat tomu, jak se klimatické změny projevují v místech našeho bydlíku, tedy v Klokánii v Blue Mountains, asi 80 km na západ od metropole Sydney.

Dosud nám vládne meteorologický úkaz zvaný El Niňo, kdy zpravidla vydatně leje na svazích And v Jižní Americe, aby v zemi klokanů v tuto dobu bylo vše spalující sucho a nebývalé horko. Ne však tento rok.

Zatím máme nejchladnější léto, co za posledních 48 let v Klokánii pamatujeme. A nejen chladné, rozuměj, teploty většinou od 20 do 28 °C, jen výjimečně přes 30, místo aby bylo kolem 40, jak bývá dobrým zvykem, ale i náležitě vlhké, až mokré. Takže vzduch kouřem z hořících eukalyptů provoněn není.

Takže místo toho, že při nadechnutí spaluje jednomu průdušky horký, suchý vzduch nasycený eukalyptovým olejem, co se v tomto počasí odpařuje z listů blahovičníků, vdechuje jeden vzduch o 100% vlhkosti, kráčí hustou mlhou a brodí se mokrým podrostem. Většinou při tom ještě mrholí. Za deště zůstáváme s Habsburky – Ferdinandem a Maxmiliánem (jinak psisky rasy australský kelpie) doma, ono stačí, jak se dovedou zaprasit jen v mokrém podrostu.

Kvetou flanelové kytky, s Habsburky jsme na procházce bušem

Jsou ostatně kapitola sama o sobě. Když jsou doma a venku prší anebo je jen mokro a mají vyběhnout na zahradu a vykonat to, co koná i její veličenstvo Elizabeth II vlastnoručně sama, tak se dívají jako: „Co to po nás chcete? To nemyslíte vážně! Dyť tam je MOKRO!“ Po vyhnání našlapují jen na špičky pacek, vysoko zvedají nohy a tváří se, jako by kráčeli po žhavém uhlí. Co nejblíže dveří pak provedou odlehčení a honem zpět domů do sucha. Ovšem do buše jsou ochotni jít kdykoliv a tam řádí jako tajfun. Mokro nemokro, bláto nebláto a zpět se vrací zaprasení, mokří a obalení pavučinami.

Ano, letošní vlhké léto neprospívá jen zeleni a všeobecně rostlinstvu, které roste jako o závod, ale i kdejakému hmyzu, který se pro změnu jako o závod množí. Nejlépe to je patrné na pavoucích, díky jejich pavučinám, které jsou na každém kroku. Ti menší si svoje sítě utkají mezi stvoly trav a keři. Těmito pak probíhají Habsburci. Ti větší, někteří zvíci dlaně, si tkají svoje sítě velikosti prostěradla mezi stromy. Do těchto se chytají nepozorní lidé. Ještě že ve vlhkém vzduchu se na nich vysráží voda ve formě průzračných korálků zářících jako brilianty. Takto jsou tyto pasti lehce ke spatření a je možnost se jim vyhnout.

Pavoučí populace si nevybírá, kde si svoji síť upřede. A tak i kolem chaloupky a na zahradě jich máme několik přehršlí. Jeden, pěkně macatý, skoro jako dlaň veliký, se rozhodl zabydlet se před vchodem do našeho domečku. Ke cti pavoučí populaci patří, že se příliš nestěhují a svoje sítě opakovaně spřádají v rozmezí dvou kroků, a tak je možno lehce si zapamatovat místa, kde se tyto lepkavé pasti nachází. Tento macek se stal už členem rodiny, nastěhoval se sem už před Vánoci a zatím zde stále je. Vždy k večeru si svoji síť opraví anebo upřede novou, aby přes noc nachytal něco k snědku. My víme, kde síť obvykle je, a obcházíme ji. Jen návštěvy musíme varovat, aby neuvízly v síti. Zvláště naši schovanku Blanku, která pavouky zrovna nemusí. Ta když nějakého spatří, tak jí naskáčí pupínky a udělá se nevolno.

Střapatá „fringe lily“

V letoším vlhkém létě také v buši kde co nebývale kvete. Nyní je zrovna doba pěkných rudých květů „horského ďábla“ (mountain devil - Lambertia formosa), delikátních modrofialových „Fringe lily - Thysanotus multiflorus“ a „swamp iris - Patersonia fragilis“ . Již od listopadu také kvete nebývalé množství flanelových kytek – flannel flower - Actinotus helianthi. Tyto barvou a sametovým, ochlupeným povrchem okvětních lístků silně připomínají protěže.

Od počátku prosince nám před domečkem kvetou dva velkokvěté eukalypty (Corymbia Summer Red), které jsme před pár lety zasadili. Tyto mají každé ráno v kalíšku každého květu několik krůpějí slaďoučkého a voňavého nektaru. Tento chodí mlsat různý hmyz včetně včel, značně oprsklí papoušci rainbow lorikeet - Trichoglossus moluccanus (video třeba zde) a také já.

Velkokvětý eukalypt před naším domem

Co zde však začalo o překot růst, jsou různé houby, které jsem zde ještě nikdy neviděl. S houbami z českých luhů a hájů nic moc společného nemají, ale vzhledem připomínají holubinky. Habsburci je ignorují a já raději také.

Takže vlhko dýchá krajinou, domeček nám pomalu obrůstá různými mechy a já jen doufám, že snad ještě někdy sluníčko spatříme.

Další fotografie jsou k nahlédnutí přímo zde na Rajčeti.

Psáno 28. 1. 2016.