KOČKY: Mrazivé dobrodrůžo

Sněhový poprašek vesele křupe pod botama, a i když svítí slunce a je modrá obloha jako šmolka, mrzne! Nádherný den.

V poledne jsem vyrazila do lesa udělat nějaké snímky. Jenomže! Jako vždy na nás čekal za zahradou v křoví náš chlupatý Lotrando a přidal se k nám. Procházky s námi jsou pro něj adrenalin. Ostatní kočky jsou v mrazech doma, ale náš hyperaktivní kocourek Dareček se nudí. Nechtěla jsem se vracet a lákat ho domů, tak musel s námi. Chodí běžně k lesu, ale dál ne. U lesa jsem se ho snažila zahnat zpět k domovu, ale se vzdorným mňoukáním šel s námi dál.

Zpočátku běžel přede mnou společně s Ajvinkou, ocásek hrdě vztyčený k obloze jako anténu, ale jak jsme zacházeli hlouběji do lesa, tak se opatrně táhl za námi. Bála jsem se ho nechat napospas lesu, tak jsem zastavovala a čekala, než nás došel. Bylo vidět, že se bojí, a já jsem si říkala, že se aspoň nebude vydávat do lesa sám. Nafotila jsem pár fotek a zavelela na pochod zpět.

Procházka s domácí zvěří

Darek se vesele rozběhl po naší stopě, ale Ajvi si jeho veselí vyložila po svém (hurá honička) a začala ho prohánět. Vyběhl na první strom a z bezpečně vysoké rozsochy po ní šmátral tlapkou. Jenomže jak seskočil, Ajvi ho hnala znovu a tentokrát mi zmizeli oba v nízkém smrkovém lesíku.

Volala jsem, pískala, ale nešel ani kocour, ani pes. Začala jsem zmatkovat, kam ho až zahnala, oběhla jsem lesík, skrz něj se nedalo projít a na jeho konci jsem zahlédla pohyb. Ajvi! A samozřejmě žrala nějaké lahůdky, které tam nachystali myslivci, pod posedem, pro divočáky. (I když jsou přemnožení, tak oni je fakticky ještě přikrmují :-O !!!)

Zařvala jsem, Ajvi se lekla a hned přiběhla. Dostala vyhubováno a na dotaz: „Kde máš Darečka? Kam jsi ho zahnala?“, se začala ohlížet, kde že ten kocour je. Po chvíli jejího pobíhání mi bylo jasné, že kašle na kocoura a nenápadně se přibližuje zpět k fujtajblům. Tak jsem Darka volala, lákala a zase volala a pomalu jsem se vracela lesem zpět domů. Kocour nikde!

Neozvalo se žádné mňouknutí, jak je zvyklý o sobě dávat vědět. Nikde se nevynořila kočičí postavička, která mi celým svým postojem dává najevo, kde se tak dlouho flákám. Přemýšlela jsem nad tím, že Darkovy fotky, které jsem pořídila při cestě tam, jsou asi poslední, na kterých budeme mít zachyceného našeho milovaného kocoura. V duchu jsem nadávala sobě, měla jsem se vrátit a zavřít ho doma! Hlučně jsem nadávala Ajvině, že ho uprostřed lesů honila a někam zahnala. Koza pitomá!

Jak jsme se blížily k domovu, tak jsem přemýšlela, jak ztrátu kocoura vysvětlím manželovi, a bylo mi čím dál víc úzko. S myšlenkou, že se najím a hned vyrazím zpět do lesa kocoura jít hledat, i když jsem si nedovedla představit jak, jsem přišla na zahradu. A hned mně padl zrak na okno z pokoje do zahrady.

A na něm, uvnitř, nad vyhřátým radiátorem seděl Dareček a vyhlížel nás, kde jsme se zase zasekly!

Dareček zaslouženě odpočívá v teple

Ten milovaný holomek musel celou cestu běžet směrem k domu a zatímco jsem si ničila hlasivky v lesích, asi se trefil na pěšinu, po které jsme přišli, a když se dostal z lesa, tak už to měl snadné, tam už to zná.

Měla jsem tak obrovskou radost, že dostal dvě chutné tyčinky, které miluje, a riskla jsem podrápáni a pokousání, ale musela jsem se s ním pomuchlovat. Manžel říkal, že už je doma hodně dlouho. Okamžitě se uvelebil v ložnici a spal a odpočíval až do večera. Takový výlet jednoho pořádně utahá!

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.